Zelené pahorky africké přehled
Ernest Hemingway
V knize Hemingway zachytil dojmy a zážitky ze své lovecké výpravy do Afriky. Prokládá je barvitá líčení africké přírody a loveckých příhod, zamyšleními nad životem, člověkem, světem a úvahami o literatuře a literátech, vtělil do ní i kus své osobité životní filosofie a zachytil počínající hlubokou proměnu svého myšlení a cítění. Doslov „Svědectví zlomu“ napsal Josef Škvorecký.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1965 , OrbisOriginální název:
Green Hills of Africa, 1935
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zelené pahorky africké. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (49)
Čekala jsem od knihy více popisu africké krajiny.........stalo se až v závěrečné kapitole, havně se popisoval lov zvěře.........vadilo mi, že autor svou ženu oslovuje moje nebo naše malá chudinka
Lov zvěře mi nic neříká , ale tato kniha se mi velmi líbila. Popis krajiny a atmosféry je velmi sugestivně napsaný. Když například popisuje vedro, sálající slunce, žízeň, tak to čtenář prožívá s ním (alespoň já ano). Tato kniha od autora, kterého jsem opakovaně nečetla mne docela nadchla.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Jakmile se dostaneme na nějaký kontinent, začne ten kontinent rychle stárnout.“
Kniha Zelené pahorky africké v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 459x |
ve Čtenářské výzvě | 43x |
v Doporučených | 15x |
v Knihotéce | 274x |
v Chystám se číst | 81x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Afrika příroda americká literatura
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Zelené pahorky africké jsou autentickým vyprávěním Ernesta Hemingwaye do Afriky, kde se s přáteli účastnil lovů zvířat. Chápu, proč to optikou některých čtenářů může být problematické čtení - lov zvěře jen tak pro zábavu a sbírání trofejí jako takové mi také není úplně blízké. Nicméně snažím se na tuhle knihu nahlížet jako na literární dílo a vidět v tom snahu autora předat čtenářům něco víc. A i když to pro mnohé může znít jako paradox, já v tom vlastně nacházela lásku a obdiv k přírodě obecně. Obdiv k přírodě nedotčené a takové, která si žije vlastním životem bez zásahu lidí. Takový jsem měla aspoň dojem, že to tak Hemingway vnímal. Čtenář s tím souhlasit nutně nemusí, ale já to v tom viděla. Stejně tak jako touhu žít si svým tempem a s vědomím, že se člověk nemusí za ničím hnát, protože má už něco odžito a ví, co od svého života chce.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Tomáše Černého, který se s narací popasoval velmi době a jehož interpretace mne bavila.