Žil jsem na Čukotce přehled
Tichon Zacharovič Sjomuškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17070/zil-jsem-na-cukotce-17070.jpg
4
32
32
Dlouhá a temná je polární noc. Delší a temnější byla však poroba lidu, který obývá polární kraje. V kruté bídě, vykořisťováni šamany i ruskými obchodníky, žili Čukčové i příslušníci jiných severských národností za carského režimu. Žili životem primitivních lovců, neznali zemědělství, neznali ani písmo, neměli školy, nemocnice, a lid byl odsouzen k pomalému vymírání. Takový byl obraz Čukotky předtím, než i sem zasvítilo slunce Velké říjnové socialistické revoluce. Moudrá národnostní politika přinesla do těchto dalekých krajů vše, co každý národ nezbytně potřebuje ke své existenci, a znamenala úplný přerod zaostalých národností Severu. Tichon Sjomuškin byl jedním z těch, kdo nesli na Čukotku kulturní revoluci, a své zážitky vložil do této knihy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Žil jsem na Čukotce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
Přečteno jednou na základní škole a vůbec mně kniha neoslovila. Asi není pro mně čtení o drsném životě v zamrzlé oblasti pro mně.
Čtivě napsaná kniha o životě Čukčů.Cetla jsem ji na zátah,nemohla jsem se od děje odpoutat.A je mi šumafuk, že ji psal sovětský spisovatel.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Žil jsem na Čukotce v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Knihotéce | 40x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
| 1952 |  Žil jsem na Čukotce |
| 1951 |  Alitět odchází do hor |
| 1950 | Na Čukotke svitá |
| 1950 |  Alitět odchází do hor - I.díl |
| 1950 | Alitět odchází do hor - II.díl |
Je rok 1928 a do kultbáze (dnešní osada Lavrentija) připlouvá malá skupinka ruských učitelů, aby šířila na Čukotce vzdělání a sovětský styl života. Pryč je carské Rusko, kdy zlí Rusové a ještě zlejší Amerikánci Čukči jen vykořisťovali, opíjeli a obírali o kožešiny. Nyní přichází svoboda, rovnoprávnost, touha je vše naučit a všude pověsit fotografie moudrého Lenina a ještě moudřejšího Stalina.
Na Sjomuškinovi je vidět, že na Čukotce skutečně žil, že si zamiloval tamní přírodu i samotné Čukče. Román byl poprvé vydán v roce 1945, tak ta dávka sovětské propagandy je zde dost poznat a je potřeba se nad ní přenést.
Sledujeme, jak ruští učitelé vybírají první skupinku dětí, které učí psát, počítat, mluvit rusky. Setkáváme se s pro nás nepředstavitelnými zvyky Čukčů – dobrovolná smrt uškrcením, neochota se umývat apod. Čas běží a mezi přibližně desetiletými žáky si získáváme své oblíbence, především Tagraje, který se nejprve nechce nechat ani ostříhat, ale postupně se stává „nejsvětštějším“ ze všech Čukčů.
Zlí šamané brojí proti sovětizaci tundry, ale postupně jsou zesměšňováni a ustupují do pozadí před moderním školstvím, medicínou a vědeckým přístupem. Všichni jsou nadšení a budují lepší svět.
Uplyne přibližně deset let a kniha pokračuje svou druhou částí. Žáci dospěli, na Čukotce je více Rusů a je potřeba šamanismus vymítit i v nejodlehlejších částech Čukotky mezi pastevci sobů, kam se postupně vydávají sovětsky uvědomělí Čukčové. Tagraj se stává prvním letcem mezi Čukči.
V závěru žáci skládají závěrečné zkoušky, setkávají se s poslancem, který je Čukča a v Moskvě dokonce mluvil se samotným Stalinem. Nejlepší žáci se vydávají do Moskvy studovat vysoké školy a budovat lepší sovětský svět.