Tichon Zacharovič Sjomuškin

Tichon Semuškin, Tichon Sjomuškin · pseudonymy

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1900 - 1970

Populární knihy

/ všech 5 knih
Žil jsem na Čukotce
Žil jsem na Čukotce
Na Čukotke svitá
Na Čukotke svitá
Alitět odchází do hor
Alitět odchází do hor
Alitět odchází do hor - I.díl
Alitět odchází do hor - I.díl

Nové komentáře u knih Tichon Zacharovič Sjomuškin

Žil jsem na Čukotce Žil jsem na Čukotce

„Nesmírně zajímavá etnografická procházka mrazivou, zasněženou, neznámou Čukotkou! Ať už se jednalo o divoké Čukče nebo o vymyté sovětské mozky. Všechno, kromě šamanů, bylo zalito polárním sluncem a nikde žádný průvodní negativní jev, kakomej*)! Z dopisu kultbaze od topičů proplouvající americké lodi: "Všichni dobří američtí chlapci, kteří mají v hlavě skutečně mozek a ne drtiny, přejí sto čtyřicet tisíc let Josefu Stalinovi." Literárně to ujde, ale je to TAK STRAŠNÁ agitka, že kdyby to nebylo tak smutný, řežu se při čtení od začátku do konce! *) čukotské citoslovce zvolání“... celý text
— Vidlička

Žil jsem na Čukotce Žil jsem na Čukotce

„Je rok 1928 a do kultbáze (dnešní osada Lavrentija) připlouvá malá skupinka ruských učitelů, aby šířila na Čukotce vzdělání a sovětský styl života. Pryč je carské Rusko, kdy zlí Rusové a ještě zlejší Amerikánci Čukči jen vykořisťovali, opíjeli a obírali o kožešiny. Nyní přichází svoboda, rovnoprávnost, touha je vše naučit a všude pověsit fotografie moudrého Lenina a ještě moudřejšího Stalina. Na Sjomuškinovi je vidět, že na Čukotce skutečně žil, že si zamiloval tamní přírodu i samotné Čukče. Román byl poprvé vydán v roce 1945, tak ta dávka sovětské propagandy je zde dost poznat a je potřeba se nad ní přenést. Sledujeme, jak ruští učitelé vybírají první skupinku dětí, které učí psát, počítat, mluvit rusky. Setkáváme se s pro nás nepředstavitelnými zvyky Čukčů – dobrovolná smrt uškrcením, neochota se umývat apod. Čas běží a mezi přibližně desetiletými žáky si získáváme své oblíbence, především Tagraje, který se nejprve nechce nechat ani ostříhat, ale postupně se stává „nejsvětštějším“ ze všech Čukčů. Zlí šamané brojí proti sovětizaci tundry, ale postupně jsou zesměšňováni a ustupují do pozadí před moderním školstvím, medicínou a vědeckým přístupem. Všichni jsou nadšení a budují lepší svět. Uplyne přibližně deset let a kniha pokračuje svou druhou částí. Žáci dospěli, na Čukotce je více Rusů a je potřeba šamanismus vymítit i v nejodlehlejších částech Čukotky mezi pastevci sobů, kam se postupně vydávají sovětsky uvědomělí Čukčové. Tagraj se stává prvním letcem mezi Čukči. V závěru žáci skládají závěrečné zkoušky, setkávají se s poslancem, který je Čukča a v Moskvě dokonce mluvil se samotným Stalinem. Nejlepší žáci se vydávají do Moskvy studovat vysoké školy a budovat lepší sovětský svět.“... celý text
— Dabasir

Žil jsem na Čukotce Žil jsem na Čukotce

„Přečteno jednou na základní škole a vůbec mně kniha neoslovila. Asi není pro mně čtení o drsném životě v zamrzlé oblasti pro mně.“
— Kontryhelka

Alitět odchází do hor - I.díl Alitět odchází do hor - I.díl

„Dobrodružství na Čukotce na začátku Sovětského svazu.Carske impérium kašlalo na domorodé Čukče,na to, že byli vykořisťováni šmejdy.S Čukči bylo zacházeno stejně jako s Indiány v Americe.Čtivě napsaná kniha.“... celý text
— ladislava6677

Žil jsem na Čukotce Žil jsem na Čukotce

„Čtivě napsaná kniha o životě Čukčů.Cetla jsem ji na zátah,nemohla jsem se od děje odpoutat.A je mi šumafuk, že ji psal sovětský spisovatel.“
— ladislava6677

Přejít na knížky autora