Vidlička
komentáře u knih
Žihadlo
Dick Francis (p)
Pečlivě mne vyšetřil a pak se zeptal: "Tak co přede mnou tajíte?"
"Nic."
"Ale jděte, přece vás znám. Ať sáhnu, kam sáhnu, tak máte co dělat, abyste nekřičel au."
"Tak tedy au."
Ti Dickouškovi hrdinové (a dialogy) jsou prostě borci! Kromě nich mám taky ráda ty konce (prozradím vám proto konec celé detektivky...) - vždycky to končí tak nějak uprostřed nějakého rozhovoru, ale naprosto "dokončeně". Číst jakoukoliv francisovku je prostě paráda. A taky už jsem dlouho neviděla slovou roubík :-D
Marťanské písky
Arthur Charles Clarke
To je taková paráda! Po grafomanských výtvorech současnosti, které jsem teď přečetla, aby mi náhodu něco neuteklo (a v devadesáti procentech se opět přesvědčím, že současná tvorba není moc pro mě...), balzám na čtenářovu duši. Dnes už klasický román, který na dvoustech stranách popíše pouze nezbytné, detaily nechá na čtenářově fantazii, a ve zbytku se může věnovat filozofii, přerodu hrdinů a nějakému tomu "dobrodružství". Ani slovo nechybí, ani slovo navíc.
Jediný, proč bych se chtěla dožít třeba devadesátky je, že bych mohla porovnat sci-fi budoucnosti s tím, které se píše dnes a kochat se těmi rozdíly mezi fantazií a skutečností, přesně jak jsem to dělala u téhle knížky nebo kterékoliv už taky vousatější. Nejbáječněji jsem se pobavila, když hrdinové bánili i v kosmické lodi a běda, kdyby jim to chtěl někdo zakázat. Budoucnost podle mého gusta. Nádhera.
Bohužel jednu supernovu musím mistrovi žánru strhnout za přece jen semo tamo nějakou tu nelogičnost a naivní milostnou linku. Ale bez obav, tento spisovatel bude na čtenářském nebi zářit navěky.
Slávnostné príležitosti
Martina Jánošovová
Z dětství knížku neznám, doma jsme ji neměli. Ale když jsem jí nedávno viděla u kolegyně v práci, skočila jsem po ní jak vlčák a škemrala jsem. Prý že je z knihobudky a ať prý si ji klidně vezmu. Perfektně zapadá do mé nostalgické osmdesátkové sbírky a navíc je ve slovenštině, takže dokonalost sama. A protože taky vyšívám, pletu, háčkuju, tak možná dojde i na retro tvoření. Rozhodně tedy, jestli půjdu na karneval! Můj nový mazlík.
Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal
František Lukeš
Prosté, přátelské dopisy plné "obyčejné" lidské účasti. Nadmíru inspirativní.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Vzadu na obálce se dočteme v recenzi The Times, že 'všechny knihy o ruských aristokratech nemusí být nutně plné zkázy a nihilismu'. Zásadně nesouhlasím. Protože potom absolutně ztrácí ten důvod, proč si čteme o ruských aristokratech.
Ale jsme u toho. Ačkoliv má knížka zajímavý námět, je poměrně dobře napsaná, obsahuje pár hezkých myšlenek (bohužel ale leckdy zavánějících 'citáty na všední den') a 'dobře se četla', je to hrózně americká kniha pro Američany a totálně postrádá sebemenší ždibec ruský atmosféry.
Co se týče faktických chyb, Stalin neumřel 3. ale 5. března, to nevím jestli ujelo autorovi bo tiskárně. Bílé noci v Moskvě... A vzhledem k době, o které je v románu řeč, nemyslím, že by tam tolik postav vydrželo po celou dobu příběhu, aniž by nešupajdily každou chvíli někdo do gulagu (s Rostovem v čele), obzvlášť v hotelu pro zahraniční klientelu, o kterym samotnym jsem měla celou dobu silný pochybnosti...
Zkrátka a dobře, knížka vykazuje všechny znaky bestselleru, je to milý se sympatickým hrdinou, dokonce tlustý a o Rusku, takže to můžeme vykazovat jako přečtenou intelektuálštinu, ale víc jak tři hvězdičky jsem se prostě nepřinutila dát, no.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Inteligentní fejetonky, ale pořád na jedno a to samý brdo - jsem žena a mám ráda svůj život nebo se o to aspoň snažím. Zkrátka přesně něco pro ty, co čtou časopis zmíněnej v anotaci. Já už ale ze 'sexu ve městě' vyrostla, takže odkládám nedočteno...
Letos jsem si dala výjimečně předsevzetí, a to, že budu nemilosrdě nedočítat knížky, který mi za to úplně nestojej, a ačkoliv mám Aňu ráda, holt to jako první odnesla tahle její kompilace.
Nějakou tu půlhvězdičku přihazuju za krásný ilustrace její sestry Lely. Odporně talentovaná rodina.
Temný les
Liou Cch'-sin
(SPOILER) Pro mě bylo zajímavé pozorovat rozdíly v myšlení mezi západní a východní civilizací viditelné na chování postav (kdy ale bohužel i zápaďáci jednali "východně", což je ovšem jen moje hnidopišství).
Obdivovala jsem se autorově fantazii, kam lidstvo v druhé půlce dovedl a kolik rešerší (či snad vlastní invence?) uplatnil, co se týče lidské psychiky. A taky jak nechával bez milosti kapat jednoho hrdinu za druhým. Na druhé straně ovšem jednotlivci, instituce i samo lidstvo páchalo tolik pitomostí, že jsem se zdráhala uvěřit, že to píše jeden a ten samý spisovatel. Ale potřeboval holt posunout děj tam, kam potřeboval, takže to bral chvílema nonsens nenonsens...
Taky se nám tu bohužel rozmohl takový nešvar, že knížka musí mít bambilión stran, asi aby se řeklo, hmm, ten autor, to je ale bedna! Něco ve stylu čím víc stránek, tím víc adidas, ale jsme uprostřed trilogie, takže upřímně, nedokážu odhadnout, co bylo pro děj opravdu důležité a co byla jen zbytečná vata. Uvidíme.
Taky by měl někdo překladateli říct, že ve spisovné větě by měl místo slova 'akorát' používat slůvko 'pouze', protože to akorát tak tluče do očí...
Druhý díl hlavně kvůli první půlce jen průměr, ale jsem dost zvědavá, kam až to dopracujem! Protože jsem spíš příznivce špatných konců, tak doufám, že do prdele.
Já Ti nesu veselého beránka ze stáda svého
František Nepil
Nikdy už člověk nebude otvírat vánoční dárek stejným způsobem jako dřív!
Myšák je jedním z pokladů lidstva.
Češi mezi pravdou a lží: Příběhy z české historie očima novináře
Pavel Šafr
Kniha velmi užitečná, přemýšlivá, mysl otevírající.
"Když se Řehoř Samsa v próze Franze Kafky Proměna probudil a zjistil, že je ošklivým tvorem, nijak za to nemohl, nevybral si to. Zeman se ale pro osobní proměnu své bytosti rozhodl sám."
Pád Númenoru
J. R. R. Tolkien
Perfektně odvedená cizelérská práce. Nikdy nevím, jestli mě u těhle kompilací baví víc hlavní část knihy nebo poznámky, a lepíkama se má vydání jenom hemží. Jsem moc ráda, že se hlavně Christopher a teď i Brian dali do té šílené práce Tolkienův chaotický výtrysk geniality uspořádat do čitelné a vydánímožné formy. Děkuju.
Návrat diplomata
Dick Francis (p)
Kdyby nebyl Dickoušek žokej a spisovatel, osvědčil by se jako vynikající psycholog. Jeho hrdina (ať už v jakékoliv knížce) pokaždé mrkne a vidí, každého má přečteného, sotva otevře hubu. A co je nejsympatičtější - nesoudí, nehodnotí, jen bere na vědomí. Ale umí díky tomu i trochu s lidmi manipulovat, pokud to poslouží vyšetřování nebo čistě jen dobré věci.
Ano, poznali jste správně, jsem fanynka a pokaždé nevycházím z údivu, jak je hrdina perfektně napsanej.
U této knížky bohužel musím ale jednu hvězdičku strhnout, protože byla léééhounce rozvláčná a milostný motiv naroubovaný trochu na sílu.
Ale jinak jsem si zase nejen početla ale se i přiučila, tentokrát o rumpálu na koně a jiných vet-vychytávkách.
Ještě že jich napsal tolik a Felix pokračuje!!
Malý atlas mého srdce
František Nepil
Myšák na cestách!
Milujeme ho pro jeho člověčinu, ale umí být i krásně všímavý, co se týče lidských slabůstek, hlavně těch "našich": "My, Češi, vždycky přesně známe povinnosti těch druhých."
Taky je fakt príma, jak vždycky všecko popisuje v českých měřítkách (jako stadion na Letné nebo náměstí v Kardašově Řečici), takže si to okamžitě dovedu představit. Bohužel tady musím zmínit jeho jedinou, ale o to odpornější charakterovou vadu, a to, že fandí ..., no fuj, ani mi to slovo nejde z huby! (pro rejpaly - myslím to humorně, jo, žádný hejtování ;-)) Ale jinak je to snad můj nejoblíbenější český autor.
Jsem sice z eko důvodů proti cestování, ale pokud už pojedete, chovejte se, prosím, (a nejenom v cizině!) tak, ať se za nás nemusí Myšák na výšinách stydět. A tak i já vám všem přeju dobrý a ještě lepší den! Annjong hasimniká!!
Neandertálci: Naši příbuzní
Rebecca Wragg Sykes
Je bohužel vidět, že to psala ženská. Protože bylo nezbytný nacpat všude příběh. Celá knížka je napěchovaná citečkama, což mě bohužel tak vadilo, že i přesto, že jsem se dozvěděla spoustu pro mě nových informací a koukla jsem i pod pokličku archeologie, nemůžu dát víc jak tři hvězdičky. Knížce by slušelo notné proškrtání. Ale čtenářům, kteří kromě faktů chtějí v populárně naučné literatuře i nějakou tu omáčku, se bude číst dobře.
Povídky
Franz Kafka
Na letošním Světě knih jsem se dozvěděla, že Kafka je ve svých povídkách velkým žertéřem a fabulátorem. Pustila jsem se tedy do povídek s chutí, že pro sebe objevím jiného Kafku. Leč nestalo se tak. Chápu, že se jedná o humor neprvoplánový, banánových slupek se nedočkáme, ale ať jsem hledala, jak jsem hledala, ničevó. Ba naopak. A protože mám svejch srágor až až, odkládám nedočteno. Tentokrát jsme se, Franzi, nepotkali...
Ale nádherné ilustrace!
Kamenné otazníky české historie
Otomar Dvořák
Mám Otíka hrozně ráda, je to takovej dost jedinečnej řízek. Moc mě baví, jak dokáže hledat a nacházet souvislosti mezi vším možným a s nadšením se vrhá do objevování všelikerých tajemství. Zároveň ale neváhá svou teorii postavit čelem k "normálnímu" vysvětlení. Pro zkušené ezoteriky a lovce záhad asi knížka nebude nijak objevná, ale mě zajímalo, co mi poví o Kounovských řadách, kde jsem byla loni na výletě (ČV), a lituju jen toho, že jsem knížku nečetla už předtím... Navíc jsem se dozvěděla, že existují tzv. předpovědní kameny a odteď se budu ptát lidí, jestli nemají nějaký třeba na chalupě. Jako vždy příjemná procházka po té naší zemičce s báječným panem Dvořákem.
Cestami zelených mužů
Václav Cílek
Je to stejné jako s každou "povídkovou" knížkou, některé příspěvky se vám prostě líbí víc a jiné méně. Ale i u těch, které nepovídaly přesně to, co jsem chtěla číst, jsem se dozvěděla zase soustu zajímavého. I když to třeba nebylo úplně recht, podle komentáře pode mnou, který ale taky považuju za moc inspirující. Já jako Pražanda aspoň teď vím, kam přesně čučet, když budu procházet tajemným středověkým centrem. Zelený muž je prostě tak neuchopitelný, že si ho každý vykládá tak trochu podle svého. Já jsem naopak za druhé vydání ráda, protože to první je lehce nesehnatelné nebo v aňtících dost drahé, takže když jsem knížku zahlídla v knihkupectví, skočila jsem po ní jak ohař. Už jsem ve věku, kdy se mi naopak líbí, že určité věci jsou už navždy zahaleny rouškou tajemství a neodhrneme ji úplně, ať si bádáme, jak si bádáme.
Adrian Mole - léta prostoty
Sue Townsend
(SPOILER) Snad nejmelancholičtější díl, ale nakonec se Aidy přece jen asi dočkal...
Každý díl přečten milionkrát a pokaždé si vyberu něco jiného, tentokrát jak třídit knihy:
"Bernard se ukázal v deset a brzy se ponořil do oddělování zrna od plev. Obdivoval jsem jeho rozhodnost. Já bych býval váhal, které knihy nechat a které dát pryč. Bernard řekl: 'Je to hračka, kořene. Cokoli s pistolí, kočkou nebo svastikou na obálce je plevel, stejně jako dobře vyvinutá slečna s hradem v pozadí.'"
Tos' trefil, Bernarde!