Vidlička
komentáře u knih
Držte si klobouky!
Alena Heinová
Na můj vkus příliš filosofické...
Ale než jsem odložila, nasmála jsem se nad jednou hláškou Meryčky Rosůlkové: "Nemá-li žena v životě dost snů, je to ještě horší, než kdyby neměla dost šatů."
Teranesie
Greg Egan
(SPOILER) Himlhergotdonerveterkrucajselement! Kdy už začnou ty anotace psát konečně pravdivě?
Nalákána zmutovanými motýly a předchozí četbou Eganových hard sci-fi povídek (kterých by se měl raději držet), krutě jsem trpěla. Celý SF námět, jeho postavení v příběhu a "řešení" by se klidně vešel do povídky na asi tak padesát stránek. A pak jsem se musela dalších tři sta brodit hrdinovým posttraumatických syndromem, syndromem vinny z přežití a já nevím čím ještě. Nic proti psychologickým románům, ale já je nerada, takže tohle vědět, do knížky se nepustím.
Jedinou odměnou mi bylo přece jen nějaké dobrání se několika zajímavých informací. Čtenář se mimo jiné například dozví i jedno z možných "přírodních" vysvětlení homosexuality (doufám, že jen proto byl protagonista gay, jinak už by to byl vrchol trapnosti - nebo je i autor, nevím, dohledávat nebudu).
Jinak je ale knížka napsána dobře, i "vysvětlovací rozhovory" nejsou trapně dřevný a "dobře se to četlo a stránky jen ubíhaly", jak je tady v oblibě hodnotit kvality literatury. Oceňuju taky prostředí (Indonésie), kde se většina děje odehrávala, a že hlavní postavy byly Indové. Fresh změna vedle všech těch Američanů. Ale autor je Australan, takže není divu...
Celkem: dobrá knížka, ale absolutně ne pro mě a dobrý konec to zabil úplně.
Vietnamské srdce, český domov
Klára Mandausová
Nápad super, zpracování průměr až slabota.
V pasážích, které autorka psala sama za sebe se mi až kroutily nehty trapností, a ty, kde hovořili Čechovietnamci, byly zase hrozně repetitivní. Kdyby to sepsal někdo jiný, tak je knížka ještě tenčí. Taky výběr respondentů (4 - !) je příliš omezený a nerozmanitý, takže máme vlastně čtyřikrát ten samý pohled. Taky fotky z Vietnamu při připadaly trochu mimo, zato ty ze Sapy to měly ovládnout celé. Pochválím ale vsuvky mezi kapitolami ve formě zajímavostí z vietnamské kultury, jazyka, pohádek atd.
Takže téma zajímavé, knížka určitě hodná přečtení, ale autorce asi moc času nezabrala...
Diář mr. Beana
Rowan Atkinson
Ciwe, Bean je fakt hroznej pacient! :-DDD
Je to postava mého dětství, takže jeho diář je pro mě jako pro fanynku povinnost. Poznáme ho zase i z trochu jiné strany jako neúnavného vynálezce, básníka či souseda a nikdy nezklame.
Bohužel knížka je spíš opravdu jen taková ptákovinka, nečekejte zase bůhvíjaké salvy smíchu. A překladatel je totální kulturní ignorant...
A včely se vyrojily
Ondřej Neff
Tak mám dalšího oblíbeného knižního hrdinu - a je jím doktor Síc! Jeho životní strategie nedělat nic z důvodu obav před následky a pouze a jen tlachat je mi nesmírně blízká!!
Pro mě neffíkovina trochu jiného stylu než jsem u autora zvyklá, ale opět nezklamal. Taky bych se ráda tak moc hemžila fantazií jako on.
Boží pastelkové ilustrace.
Pán a kocour 1
Umi Sakurai
Sice mi taky skanula, jak by taky ne, když vidíte natahovat košišku, ale celý je to takový sladkobolně uslintaný... Je to tak u všech mang? Nevím. Další díly určitě číst nebudu.
7.9.1836 - Ferdinand V.: Poslední pražská korunovace
Milada Sekyrková
Trochu jsem se bála, že to bude jen dost nudný popis průvodů a ceremonií, a i když i ty se tam samozřejmě nachází, knížka obsahuje i spoustu jiného. A přesně jako los pode mnou, i já se dozvěděla spoustu zajímavostí.
Mě nejvíc z jistých důvodů upoutal seznam předmětů zakoupených císařským párem a jejich doprovodem na výstavě pořádané Jednotou ku povzbuzení průmyslu v Čechách, včetně částek za balné, které se někteří vystavující nebáli nakouřit ani svému králi!
Jen na můj vkus autorka moc vyzdvihovala Ferdinandovu zaostalost, ačkoliv má v pramenech Hollerovu knihu, kde on toto relativně přesvědčivě vyvrací.
Nakonec docela príma zajímavé čtení!
Pásla koně na betoně
Milka Zimková
Má se psát o tom, co znáš. A že Milka zná svoje pappenheimské!
Moc jsem se bála, jako třeba u pátera Knoxe, že si přečtením knižní předlohy "zkazím" své dva zamilované filmy, ale opak je pravdou. A dokonce i když nejsem milovnicí "ženských témat", tahle sbírka povídek mě posadila na prdel. Tady není ani zrnko smyšlenek, tady je jen život, život, život. A to pěkně tvrdý. Takže prostě život.
Knížka mi trochu připomněla Želary, takže komu se líbily, ať zpozorní.
Dostala jsem se pouze k českému překladu, ale ačkoliv bych si to raději přečetla ve slovenčině, považuju ho za více než nápaditý. Bylo použito českých východních nářečí v zastoupení za ty slovenské východňarské, takže je i neznalec na jistější půdě, z jaké oblasti a prostředí daná postava asi pochází.
Takže dost řečí, knížku řadím do zlatého fondu Vidliččiny knihovničky a jdu si potisícé pustit oba filmy!
Skythský jezdec a jiné novely
František Kubka
Na můj vkus příliš melancholické a ovlivněné dobou vzniku. Sbírku povídek Karlštejnské vigilie od téhož autora mám raději a tu doporučuju ke čtení (a ke shlédnutí prvorepublikovou komedii Alena, natočenou podle jedné z povídek).
Navíc jde zase úplně mimo mě, proč jsou všichni tak stašně odvaření z té naší Božky...
Lidé, návod k použití
Barbara Capponi
Ale jó. Kdo má tu chlupatou sebranku doma, tak se od srdce zasměje. Mě se hlavně líbilo označování dvounožců jako opice, primáti apod...
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Mňo, až na ten děj dobrý...
Konečně normálně smýšlející sympatický postavy, haldál hlášek a bambilión super nápadů, bohužel pro mě to celý zazdilo to zpropadený háelpéčko, na který já prostě nejsem, a neuvěřitelná rozkecanost, která tomu v druhé půlce už dost škodila. Stendaper se prostě nezapře...
Perlička na dně
Bohumil Hrabal
Můj první Hrabal (no jó, no - nejsem chobotnice!) a působí na mě víc haškovsky než menzelovsky. Perličky na dně těchto povídkových pábitelů jsem viděla, ale přece jen mě víc štvali než bavili. Definitivně si tedy potvrzuji, že nesnáším lidi a tudíž je to moje vina a pro mě házení Hrabalem. Ale nekončím, ještě si ráda dál počtu.
Dědeček Oge: Umění sibiřského šamana
Pavlína Brzáková
Hláška "Tuto knihu lze vyměnit pouze za vodku" nás vítá hned v úvodu a vodka je taky to, co rozsáhlé oblasti, kde ještě žijí přírodní obyvatelé, zhuntovalo.
Kdo není věřícím v šamanismus a pokládá to za pouhé výmysly nebo ezo-bláboly, může brát knížku jen jako zajímavý etnografický náhled do života a jeho radikální změny v průběhu 20. století obyvatel tunguzské oblasti.
Já znám autorku "přes Duška" a, jednak se mi moc líbí všechny obálky jejich knížek, ale hlavně druhak pro mě to e-b nejsou, a když to těm lidem funguje po tisíce let, já nebudu ta, která to bude zpochybňovat. Určitě si ještě přečtu další její knížky, hlavně o sibiřských mýtech, legendách a náboženství.
"Kuna zamávala ocasem a posměšně sykla: 'Stejně nevíš, co je klid! Vždycky, když se tu objevím, buď si jistý, že ti zůstala touha!'"
Ferdinand I., poslední Habsburk na Pražském hradě - spravedlnost pro císaře
Gerd Holler
(SPOILER) Kniha není žádná ultra vědecká práce, ale populárně naučná knížka pro všechny, kteří si chtějí udělat jasno v tom, jakže to s tím Ferdáskem nejspíš bylo doopravdy. Sice se tam nachází dost překlepů a i několik faktických chyb, ale u knížky tohoto typu mě to ani moc nepřekvapuje a ani moc neruší...
Autor cituje především deníkové záznamy a korespondenci, ať už samotného Ferdinanda nebo jeho příbuzných a známých. Ze všech vyplývá, že té podtitulkové spravedlnosti by se mu mělo přece jen dostat. Jeho neštěstím byla především epilepsie a naprosto nevhodná výchova a zacházení v prvních letech života.
"Jediná zábava a tělesná činnost spočívala v tom, že si vlezl do koše na papír a kutálel se s ním po pokoji."
Naštěstí se díky péči a rozumu jeho nevlastní matky Marie Ludoviky Modenské a jí najatým vychovatelem Josephem svobodným pánem Erbergem (s také dost tragickým osudem) nakonec Ferdinandovi dostalo náležitého zacházení a podpory. Za jeho štěstí můžeme považovat i, sice domluvené, ale spokojené manželství s Mariií Annou Savojskou, která svou láskou, přátelstvím a dobrotou byla panovníkovi ideální družkou (v dopisech ho oslovovala například Mon Vinetto).
Neříkám, že byl kdovíjaký lumen, ale slabomyslná troska, jak byl ještě donedávna představován, také ne. Měl neskutečný záběr zájmů a dovedností a je to jeden z mála mých oblíbených Habsburků, protože dobrota, která je mu připisována pravdivě, je holt u mě jedna z nejdůležitějších vlastností.
Adrian Mole a zbraně hromadného ničení
Sue Townsend
(SPOILER) Hřímající Michael Flowers a distinguovaný miláček Carlton-Hayes jsou nepopiratelně hvězdami tohohle dílu! Adrian válí jako vždy, ale překrásnou Nigellu se mu sbalit nakonec přece jen podařilo. Tenhle krtek zpestřuje moje čtení průběžně už desítky let a jsem strašně ráda, že to už je holt můj osud.
A nezbytné varování: nezapomeňte, že labuť dokáže člověku zlomit i ruku!!
Andělí vejce
Petr Stančík
Sám Stančík má místo hlavy andělí vejce! A tolikerou fantazii! To, co se tady dočteme na dvou stranách, by jinému vystačilo na dalších dvacet knih. To musí bejt hodně moudrej pán.
Nesmírně vtipná, hravá a poetická záležitost.
Vojna a mír
Lev Nikolajevič Tolstoj
Román, jeho "příběhová část", je napsaný technicky perfektně, tam nemám, co bych vytkla (ta moje vrozená skromnost! ), zaměřím se proto jenom na kritizování samotného autora, především na jeho vnímání a rozlišování lidí.
1) ženské: pokud jsem dobře počítala, hraběnčičce Rostovové mohlo být neco přes čtyřicet, když ji popisoval jako "stařenu". U dámy, která v životě k práci ani nečuchla, se proto nedá ani předpokládat, že by byla nějak strhaná... Celkově vůbec mu ženy sloužily sice jako důležitý, ale pořád jen podpůrný sloupek, který je tu jen proto, aby se okolo něj navinul mužský příběh, o který tu přece jde. Budiž, to můžu přičíst způsobu myšlení v době vzniku díla.
2) kmáni: ať už jsme se potkali s kterýkoliv poddaným, většinou se jednalo o blahoslavené chudé duchem, přinejlepším o zbabělé vychcánky. Neříkejte mi, že se v celé širé Rusi nenajde mezi prostými nevzdělanými mužiky jeden přirozeně inteligentní člověk! Ale budiž, i to můžeme přičíst době vzniku knihy a stereotypnímu myšlení člověka v Tolstého společenském postavení.
3) cizinci: všichni účinkující cizinci, i ti ve službách cara, byli bez výjimky pitomci. Tento způsob myšlení, jakkoliv se mi může zdát nešťastný, je, jak víme, v Rusku nepodléhající době, nýbrž odvěký.
4) Rusové (rozuměj- šlechtici) a Kutuzov obzvláště: spravedliví, přirozeně moudří, a když už autorovi došly logické argumenty, tak nadáni nadpřirozenou schopností správného uvažování a konání ve správný čas na správném místě, důležitou pro správný chod dějin. A to je další dogma, kterým jsou dodnes všichni Rusáci odkojeni...
S tím souvisí i autorova nehorázná přesvědčenost o vlastní pravdě, kterou předvádí v kapitolách filozofujících o hybných silách dějin. Neříkám, že nemá pravdu, ale ani že ji má. Podle mě je to všechno trochu složitější, než k čemu Tolstoj došel. Ano, vše souvisí se vším, všichni známe rčení o motýlu nebo šálku zeleného čaje, nicméně vliv na chod dějin můžeme semo tamo připsat i některé té významné osobnosti jako takové (a to i v případě, že to není Rus!). Vždyť i například Tolstoj sám přece navždy ovlivnil takovou světovou literaturu.
A k samotnému příběhu. Pochopila jsem, že protagonisté měli být jen jakousi pomůckou k naroubování autorových myšlenek a kritiky doby a společnosti napoleonských válek. Tak to se mu povedlo dokonale, protože větší panoptikum zbytečných trotlů jsem už dlouho nezažila. Jen Děnisov (ten, co gáčkoval), se vymkl zpod kontroly, protože byl podezřele sympatický. A co se týče dějových twistrů, jak se tomu teďka říká, tak to klobouk dolů. Nikdy bych nečekala, kdo s kým nakonec skončil. Austenová hadr.
Takže suma sumárum, adorovaný Lev Nikolajevič je u mě namyšlený fouňa s výjimečným talentem k psaní románů, bohužel ale hutně proložených předimenzovanými plky, psanými možná ale v dobré víře povzdělat soudobé čtenářstvo. Proto nemůžu víc než tři, i když cítím, že jsou z mé strany trochu namyšlené, ale co už. Howgh.
P.S. Co mají všichni s těma postavama? Vždyť těch hlavnějších je tam všeho všudy asi jen patnáct! To svejch známejch neudržíte taky víc jak deset? ;-)
Těžké melodično
Terry Pratchett
Má to všechno - rokec, Elvise, knihovníka, moje milované mágy v koženym ohozu, Smrťě na hárleji a krysáčka Smrťáčka!
Ačkoliv je tohle všechno nadmíru kromobyčejné, nejvíc mě dojal výrok Zloty (nejen pro skoro shodu jmen): "Já mám nejraději ty obyčejné věci. Ty vydrží nejdýl."
Drogy, sex, Zeměplochááá!!!
KVÍK!
Ztracené deníky Adriana Molea 1999–2001
Sue Townsend
Do půlky to ještě jakž takž šlo, ale potom Sue buď jeblo nebo nevim. Nafrkala tam spoustu rozličných, často i na Aidyho šílených nápadů, ale skoro žádný nedovedla k nějakému vyvrcholení. A hlavně tam špatně navazuje ta linka dvojmanželství Moleovi/Braithwaiteovi. Ne nadarmo se říká v nejlepším přestat! Mrzí mě to obzvlášť proto, že Adrian je moje srdcovka provázející mě skoro celým životem. Je už holt můj osud.
S hořkou slinou na jazyku ale bohužel nemůžu víc jak tři...
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
(SPOILER) Ach, jak já s Adventisty souhlasím!
"Na PTO bylo ze všeho nejpřekvapivější, kolik lidí ztratilo veškerou naději, kolik jich nenávidělo vlastní rasu a bylo ji ochotno zradit, kolik jich dokonce považovalo za nejvyšší ideál totální likvidaci lidstva, včetně jich samých a jejich dětí.
PTO měla pověst sdružení spirituálních aristokratů. Většina členů se rekrutovala z vysoce vzdělaných vrstev, mnohdy z nejvyšších pater politiky a finančního sektoru. Hnutí zpočátku provádělo náborovou činnost i mezi obyčejnými lidmi, tam se však nesetkala s úspěchem. PTO konstatovala, že prostým lidem schází patřičně sofistikovaný a informovaný pohled na zkaženost lidské civilizace. "
Jedna létavice z mého hodnocení ale uletěla ze dvou důvodů (kromě ještě pár rušivých drobností).
Jednak mi existence pidlivizace Trisolaranů, obzvlášť na tak vysoké úrovni, za takovýchto podmínek připadá vysloveně jako kravina a pro mě veliká Achillova pata příběhu; ale nejaký ten -fi prvek to zase obsahovat musí.
A druhak zařazení knihy do hard sci-fi mě namlsalo, ale dočkala jsem se spíš takového nějakého "soft hard" (třeba oproti Vejrovu Spasiteli). Zajímavou procházku prostory (ale to zase jako hodně zajímavou) jsme si užili až na posledních padesáti stranách. No, uvidíme v dalších dílech, jestli toho sci- trochu nepřibude...
"Nevíme, jaká je civilizace jinde, známe však tu naši."
"Nebo na nás čeká konec světa? Vzhledem k tomu, jak je náš svět zkažený, by to byla úleva."
