Vidlička přečtené 1455

Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti 2018, Cody Cassidy

Mám ráda, když mi autor tyká. Mám ráda, když se dozvím nějakou zajímavou informaci (jedna geologická éra před 4,5 miliardami let je příznačně nazvaná hadaikum podle Háda; za zachování části amazonského deštného pralesa vděčíme komárům pro jeho neprůchodnost kvůli jejich množství). Mám ráda černý humor a veselé obrázky. Tahle knížka vše splňuje vrchovatou měrou, ale vrcholovou dortovou třešňohvězdu přidává překlad Petra Jansy, jehož moudí mi doslova vehnalo slzy do očí! Naštěstí jen verbálně...... celý text

Jak je tomu u lidí 1983, Vladimír Jiránek

Jiránek je ta nejvtipnější deprese, kterou znám. "Já už nemám lidi rád. Mám rád jenom samorosty." "Jednou se vás dějiny zeptají: jméno, datum narození, povolání, trvalé bydliště..." Krásný doslov Josefa Kroutvora: kreslený humor se zabývá malichernými detaily života, na které rády zapomínají velké myšlenky. Tiše se zasmát znamená moc."... celý text

Jakou barvu má mládí 1980, Jiří Šebánek

Nostalgický návrat do osmdesátek. Fotky, básně, atmosféra... Nostalgie je někdy fajn.

Slávnostné príležitosti 1981, Martina Jánošovová

Z dětství knížku neznám, doma jsme ji neměli. Ale když jsem jí nedávno viděla u kolegyně v práci, skočila jsem po ní jak vlčák a škemrala jsem. Prý že je z knihobudky a ať prý si ji klidně vezmu. Perfektně zapadá do mé nostalgické osmdesátkové sbírky a navíc je ve slovenštině, takže dokonalost sama. A protože taky vyšívám, pletu, háčkuju, tak možná dojde i na retro tvoření. Rozhodně tedy, jestli půjdu na karneval! Můj nový mazlík. Po úplném přelouskání: Jsem ještě nadšenější než po zběžném prohlídnutí! Recepty zazáložkovaný (hrozně se mi líbí, jak jsou i ty docela složité jednoduše psané ve stylu žádné sr*ní s mladou paní), kanava nakoupená (z těch horehronskejch výšivek si udělám ozdoby na vánoční stromek) a mám sto chutí vyfinkutá pořádat pro přátele sofistikované večírky s prostíráním a květinami! Ať žijou Slávnostné príležitosti!... celý text

Bedřich a Božena v říši divů 1989, Dušan Pálka

Bedřich a Božena inspirující kterak obstát v moderním světě. A ani po třiceti letech se nic nezměnilo... S novinami nad talířem: Božena: "Táto, jestli už nemůžeš, tak to nech, já to večer dočtu." Mimochodem, všimli jste si, jakou má i přes svou lehkou težkotonážnost Božena sexy chůzi?... celý text

Pendragonská legenda 1985, Antal Szerb

Naprosto perfektní parodie na collinsovky a jim podobné "anglikálie". Hrdina je hláškující lehký trotl, zdárně mu sekundují všechny postavy okolo, nechybí tajemný ponurý hrad, se stejně tajuplným pánem, záhadná kráska a samozřejmě tajemné tajemství, kterému je nutno přijít na kloub. Je tam hlavně tolik frků, že mi chřipajzna nemohla líp uběhnout! "Nevzdával jsem se naděje, že Cynthia je skutečně taková, jakou ji vidím já. Prostě ji špatně vychovali. Pravděpodobně chybu udělala její matka, ona jí nejspíš pod vlivem bůhvíjakých zklamání vštípila tu pověru středních vrstev, že inteligence je hodnota a mezi lidmi že není rozdílu." Vedle nehorázný kozy je ale taky znát nesmírná autorova láska k žánru, literatuře a knihám všeobecně. S posledním citátem naprosto soucítím, mám to úplně stejně. Je to i zásluhou knih jako je tato. "Jaká úžasná věc je kniha. Jen si stojí a sedí na regálu a nic na ní není vidět, neřekne ani slovo. Pak ji člověk otevře a ještě pořád nic neví, protože staré knihy nemají titulní list..." "Dopoledne jsem trávil tím, že jsem se představil nejvýznamnějším knihám." "Došli jsme do knihovny. Byla to úzká a mimořádně dlouhá místnost, po stěnách kolem spousta knih, většinou ve stejné vazbě, s pendragonským erbem růžových křižáků. Zalilo mě ničemu nepodobné teplo, které cítím vždy, když vidím pohromadě plno knih. To bych se v nich nejraději válel, nořil se do nich, vdechoval opojnou vůni jejich prachu, cítil knihu každým svým pórem."... celý text

Invaze 2022, Roman Bureš

Co jen říct originálního? To asi nic nevypotím. Proto jen řeknu, že Bureš vymyslel opravdu perfektní svět a jeho mechaniku, obzvláště mě rozesmála emocionální násavka elektrických opic. A píše tak plynule a "nenápadně", že ani nevíte, že má knížka sedm set stránek (vzhledem k tématu je škoda, že trochu neškrtal a nevyšlo mu jich 666;-)). Já jsem spíš příznivec stylu než příběhu, ale v tomhle případě jsem naprosto spokojená. Trochu škoda toho sladkého konce, ale naopak kvituju, že za hajzly jsou tady ti jinak považovaní za hodné. Super počin současné literatury.... celý text

F. L. Věk I. 2021, Alois Jirásek

Filipův televizní seriál a jeho dialogy jsou prostě geniální. "Šebku, utíká ti smyčec" a "Chovej se mi k němu komilfó" prostě miluju! Těch se samozřejmě sice v knížce nedočkáme, ale zato se můžeme kochat PŘEKRÁSNOU češtinou: "Profesor Vydra ozbrojiv svou pravici křídou, jal se explikovat." Škoda jen, že moje e-verze od Městské knihovny je doslova narvaná překlepy a chybami, no hanba... Od Lojzíka jsem zatím četla jen pověsti (ty trochu čtenářsky skřípaly) a kratší texty a povídky (ty se četly moc hezky), a odstrašená jeho bichlopověstí jsem si netroufala dál, ale na Františka prostě muselo jednou dojít. Jsem nadšená, knížka je to krásná. Neříkám, že přelouskám všechno, ale alespoň U nás dám do budoucna určitě. Takže vy, kteří se rádi opájíte malebností nesoučasné češtiny, určitě se nenechte odradit počtem stran a vydejte se do Dobrušky!... celý text

F. L. Věk II. 2022, Alois Jirásek

Filipův televizní seriál a jeho dialogy jsou prostě geniální. "Šebku, utíká ti smyčec" a "Chovej se mi k němu komilfó" prostě miluju! Těch se samozřejmě sice v knížce nedočkáme, ale zato se můžeme kochat PŘEKRÁSNOU češtinou: "Profesor Vydra ozbrojiv svou pravici křídou, jal se explikovat." Škoda jen, že moje e-verze od Městské knihovny je doslova narvaná překlepy a chybami, no hanba... Od Lojzíka jsem zatím četla jen pověsti (ty trochu čtenářsky skřípaly) a kratší texty a povídky (ty se četly moc hezky), a odstrašená jeho bichlopověstí jsem si netroufala dál, ale na Františka prostě muselo jednou dojít. Jsem nadšená, knížka je to krásná. Neříkám, že přelouskám všechno, ale alespoň U nás dám do budoucna určitě. Takže vy, kteří se rádi opájíte malebností nesoučasné češtiny, určitě se nenechte odradit počtem stran a vydejte se do Dobrušky!... celý text

Milpardon, madam 1981, Vasilij Šukšin

Obyčejní Rusové, obyčejné situace, neobyčejná knížka, neobyčejný autor. Tu povídku ze záchytky bych chtěla vidět na divadle. Škoda, že jí nebylo dáno být dokončena.... celý text

Žlutá maska 1974, Wilkie Collins

Typický trhák své doby, hrdinové napětím neustále buď bledli nebo rudli, hrdinky byly buď vílovité květinky nebo mrchy par excellence. I přes devátenáctistoleťovou rozvleklost musím ale přiznat, že příběhy byly dost napínací, i když rozuzlení člověk věděl v podstatě dopředu. Doopravdy se mi líbila ale jen povídka o špehýrce a fajfce, protože humor je stopro Wilkieho nejsilnější stránka. Měsíčnímu kameni se už asi nic nevyrovná, proto nejspíš už s Wilkiem končím. Ale občas příma počtení. Vydání z roku 1974 má krásné sedící žlutočerné ilustrace a předsádku.... celý text

Žil jsem na Čukotce 1954, Tichon Zacharovič Sjomuškin

Nesmírně zajímavá etnografická procházka mrazivou, zasněženou, neznámou Čukotkou! Ať už se jednalo o divoké Čukče nebo o vymyté sovětské mozky. Všechno, kromě šamanů, bylo zalito polárním sluncem a nikde žádný průvodní negativní jev, kakomej*)! Z dopisu kultbaze od topičů proplouvající americké lodi: "Všichni dobří američtí chlapci, kteří mají v hlavě skutečně mozek a ne drtiny, přejí sto čtyřicet tisíc let Josefu Stalinovi." Literárně to ujde, ale je to TAK STRAŠNÁ agitka, že kdyby to nebylo tak smutný, řežu se při čtení od začátku do konce! *) čukotské citoslovce zvolání... celý text

Žabákova dobrodružství 1945, Kenneth Grahame

To je tak nádherně anglický!! V létě projížďky na loďce, v zimě pohodlné křeslo u krbu a po celý rok plný stůl! Jihnu. No a ty "pastelkové" ilustrace Josefa Čapka - nemám slov. Ovšem spojené s rokem vydání 1945 jsou zároveň nesmírně smutné... Pokud by nebyla knížka čtená úplně maličkým dětem, nemyslím, že ty větší dnešní osloví, to spíš dávno dospělého nostalgika, jako jsem já. Ale taková už klasika bývá. Já říkám jen nádhera.... celý text

Neuvěřitelné historky ze světa zvířat 2009, Mario Ludwig

Knížečka nakladatelsky poněkud nekvalitní, ale o to zajímavější obsahem. Tyhle krátký ptákovinky mám moc ráda, obzvlášť když jsou psané vtipnou formou a doplněné fakt fťypnýma a roztomilýma ilustracema, jako v tomhle případě, škoda jen, že si pak prd pamatuju. Ale aspoň si jí můžu za čas přečíst znovu. A čím navnadit? Že jsou živočichové, kteří dýchají zadečkem, že jedni pavoučí samečci si dokáží posunout orgány "výš", nabídnout svůj zadeček ke konzumaci samičce, tím odpoutat její pozornost a dokončit "svou práci" a bambilión dalších zajímavostí a perliček z úžasného světa zvířat!... celý text

Svět bez nás 2009, Alan Weisman

I když toho víte o negativních dopadech lidské činnosti na naší planetu a její obyvatele kolik chcete, další informace vás stejně prostě dostanou do naprostého znechucení a zoufalství (na mě asi nejvíc zapůsobila "výroba" květin pro světový trh v Africe)... ale ke knize: Pár faktických chyb by se našlo (ve 20. letech 20. století už neexistovalo Rakousko-Uhersko), něco se asi stalo při překladu (města nezabírají 3% zemského povrchu, ale souše...), ale každopádně klobouček před autorem, jaké nesmírné množství informací musel sesbírat a uspořádat. O tom žádná. A teď nastanou ta ale, kvůli kterým šla půlhvězda dolů (přemýšlela jsem dokonce o celé, ale na to je text přece jen velmi informativní): Jako každá, obzvlášť americká, popularizační literatura je i tahle knížka přecpaná příšerným množstvím vaty a citečků! Chápu, že to není učebnice plná faktů a něco takového tam být musí, ale co je moc, to je příliš. Jako fakt mě nezajímá, že Ferda Ekologický má široká ramena a Theofil Kroupa modrý pršiplášť... A toho, na co láká název, jsme se upřímně řečeno taky moc nedozvěděli. Znáte ten seriál na kabelovce, kde vám přesně ukázali co se stane s tím a tím za 1, 5, 10, 100, 1000, 1 000 000 let atd? Takhle nějak jsem si to představovala a prd. Takže suma sumárum dobrý, jen mě osobně by se líbilo trochu jiné zpracování. Ale zase jsem se aspoň dozvěděla o hnutí VHEMT (Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva) a že už jsem leta v podstatě jeho členkou. Tak míru zdar a lidstvu zmar!... celý text

Výbor z díla 1955, Václav Kliment Klicpera

Tak už mi chybí jenom Mlynář a jeho dítě (i když to není Klicpera) a jsem konečně v obraze, kteréže to hry se nejvíce hrávaly a oblibovaly ve století páry! Viz Cimrmanova herecká společnost přesvědčující mistra, že na to by přišli i podruhé... Dřív mě moc národní obrození nebralo, ale čím jsem starší, znáte to... A protože mám současně rozečteného F. L. Věka, krásně se mi to spolu doplňovalo. A Klicpera kámošil dokonce i s Hněvkovským! A smyčec jim rozhodně neutekl! Václavova čeština je sice někdy libočudná jako spěšnovedova podnosnice (zrak ostrořezný, ruce outlokloubné), ale právě proto nádherná a ve své době Němcům i našincům dokazující, že je a že je bohatá a krásná! (koukám, že nějak hýřím vykřičníky, ale tenhle komentář si jich prostě žádá!) A protože byl Kliment veselý chlapík mající rád život (kromě ptačího, čímž mě nakrk', lepárník jeden), z jeho práce to přímo prýští, a tak i já jsem se u výboru z jeho díla nadmíru bavila. A ještě jsem na straně 510 našla vylisovaný čtyřlístek :-).... celý text

Knihomol 2020, Stefan Zweig

...dneska by se řeklo autista... ...a vůbec by se dneska Zweig asi vyřádil...

Tajný deník Adriana Molea 1988, Sue Townsend

Adrian je už holt můj osud.

Žihadlo 1996, Dick Francis (p)

Pečlivě mne vyšetřil a pak se zeptal: "Tak co přede mnou tajíte?" "Nic." "Ale jděte, přece vás znám. Ať sáhnu, kam sáhnu, tak máte co dělat, abyste nekřičel au." "Tak tedy au." Ti Dickouškovi hrdinové (a dialogy) jsou prostě borci! Kromě nich mám taky ráda ty konce (prozradím vám proto konec celé detektivky...) - vždycky to končí tak nějak uprostřed nějakého rozhovoru, ale naprosto "dokončeně". Číst jakoukoliv francisovku je prostě paráda. A taky už jsem dlouho neviděla slovou roubík :-D... celý text

Marťanské písky 1998, Arthur Charles Clarke

To je taková paráda! Po grafomanských výtvorech současnosti, které jsem teď přečetla, aby mi náhodu něco neuteklo (a v devadesáti procentech se opět přesvědčím, že současná tvorba není moc pro mě...), balzám na čtenářovu duši. Dnes už klasický román, který na dvoustech stranách popíše pouze nezbytné, detaily nechá na čtenářově fantazii, a ve zbytku se může věnovat filozofii, přerodu hrdinů a nějakému tomu "dobrodružství". Ani slovo nechybí, ani slovo navíc. Jediný, proč bych se chtěla dožít třeba devadesátky je, že bych mohla porovnat sci-fi budoucnosti s tím, které se píše dnes a kochat se těmi rozdíly mezi fantazií a skutečností, přesně jak jsem to dělala u téhle knížky nebo kterékoliv už taky vousatější. Nejbáječněji jsem se pobavila, když hrdinové bánili i v kosmické lodi a běda, kdyby jim to chtěl někdo zakázat. Budoucnost podle mého gusta. Nádhera. Bohužel jednu supernovu musím mistrovi žánru strhnout za přece jen semo tamo nějakou tu nelogičnost a naivní milostnou linku. Ale bez obav, tento spisovatel bude na čtenářském nebi zářit navěky.... celý text