Vidlička přečtené 1434

Přemožitelé času 07 1988, Milan Codr

Pořád se ještě v článcích některých autorů najdou kecy typu: "Byl to měšťák. Ale odpadlík, kterého bohužel nikdy nenapadlo, že by měl hledat spojení s dělnickou třídou. Proto skončil jako osamělý ztroskotanec." !!! To se nedá dělat nic jinýho než se hrozně řezat, ale jsme už v roce 88, tak už to není úplně všude. Pro mě ale pořád jako zdroj inspirace a počtení o zajímavých osobnostech. V tomhle díle jsou to pro mě třeba Chamurapi, Li-po, Feidiás, Paul Dirac, Karel Vacek, Karel Škréta nebo český cestovatel druhé pol. 19. a první pol. 20. století Josef Kořenský, jehož knížky o zážitcích z cest by stály za to přečíst si i dneska.... celý text

Donské povídky 1967, Michail Alexandrovič Šolochov

Šolochov píše krásně: "Noc nehorázně nahromadila tmu v uličkách, v sadech a ve stepi. Vítr se s loupežnickým hvízdáním hnal po ulicích, třásl holými stromy spoutanými mrazem, drze nahlížel pod střechy stavení, načepýřeným vrabcům cuchal ve spánku peří a nechával je ve snách vzpomínat na červnové parno, na zralou třešni, omytou jitřní rosou, na hnojné larvy a jiné lahůdky, o kterých se nám lidem nikdy nezdá ani v zimních nocích." Škoda jen, že svůj talent dal do služeb takové zhůvěřilosti. Všechny povídky jsou jako přes kopírák. Sice na malém prostoru dokáže dokonale zachytit atmosféru a jeho postavy jsou jako živé, nicméně všichni boháči jsou šupáci a všichni chudáci dokonalí čestňáci, kteří s Leninových obrázkem v záňadří a v srdci jdou přes všechna protivenství vstříc zářivé komunistické budoucnosti. Fuj.... celý text

Hitokiri 2018, Oskar Fuchs (p)

Jako bych snědla ne jeden ale hned dva dorty od pejska a kočičky, takový mám pocit přeplněnosti a přeplácanosti. Kdyby to byla série, čekala bych, že se všem těm rasám, nárůdkům a bytostem dostane řádného rozpitvání v dalších dílech, ale takhle to bylo vždy jen polechtání zvědavosti a nazdar, jedem zase dál. A moje tradiční bolístka - ženské postavy. Kromě Renaty byly zase všechny jako přes kopírák, nymfomanický semetriky... Japonský meč byl tak nějak úplně mimo, i když je to v podstatě celé o něm, ale k lásce k Nočnímu klubu se autor vyznal přímo v textu. Co ale oceňuju jsou sem tam nějaké ty hlášky, kulisy Slovenska a zlouni pocházející z jeho historie a spousta českých strašidel (i když na můj vkus moc "moderně" pojatých). No a lištičky! Celkově ale jenom průměr.... celý text

Konec světa se prý nekonal 2018, Patrik Ouředník

Pro mě opět geniální Ouředníkova paradoxní dystopie aneb osvobozující raut nekorektnosti, jak to nazval autor doslovu. Nemůžu se vždycky vynadivit, jak krásně nezvykle se podívá na dějiny a naservíruje vám je tak, že by se k tomu hodil i veliký kyblík. Já se nicméně pokaždé lámu smíchy. Nedají se vypsat všechny perly, protože bych musela přepsat celou knížku, ale pro naprosto tápající přece jen větičku dvě zvěčním: "Ale později, když se jazyk definitivně proměnil v bublající magma blbosti....." "- Sedmdesát let bez války, to není normální. - Myslíte? - To tu nikdy nebylo. - Všechno má svůj začátek. - Přesně tak. A taky konec." "Od chvíle, kdy byl ustanoven pojem času, nic se neděje v pravou chvíli." "Spisovatelé mé doby byli vyfukovači bublin. Uvelebení ve svých průhledných historkách jako v odřeném křesle, rozvalení v tajnosnubných metaforách, které by rozbrečely mrtvolu, vařili ze slov bryndu natolik bezvýznamnou, natolik nicotnou, že ji po třech nebo čtyřech letech mohli vydat znovu jako ineditní - stačilo změnit název. Vyfukovači bublin. Dělníci nicoty. Benediktýni bezvýznamnosti. Vím, o čem mluvím. Koupili jste si mou knihu? Nebyl to šťastný nápad." Dle mého Páťa vždycky udeří hlavičku na hřebíček.... celý text

O dracích a lidech 2020, Tereza Kadečková

Takže, draci nejsou šmakovití, spíš meddědovití, a potřebovalo by to, aby si to autorka po sobě znovu přečetla. Jednání, city a inteligence postav se mění na každý stránce dvakrát, děj je příšerně naivní, plnej nelogičností a děr a rozuzlení je takový vycucaný z prstu. Jakýs takýs poselství to má, ale nic převratně filozofickýho. Oceňuju jedině, že postavy se moc neserou se zabíjením protivníků a obejde se to bez obvyklého patetického několikastránkového žvanění. Nemám se ráda, když píšu takovéhle komentáře, protože sama napíšu tak maximálně vzkaz, že jsem šla pro mlíko, ale načteno už přece jenom něco mám. Knížka nemá vlastně žádnou přidanou hodnotu a ilustrace jsou jak ze Smolíkovejch...... celý text

Teranesie 2014, Greg Egan

Himlhergotdonerveterkrucajselement! Kdy už začnou ty anotace psát konečně pravdivě? Nalákána zmutovanými motýly a předchozí četbou Eganových hard sci-fi povídek (kterých by se měl raději držet), krutě jsem trpěla. Celý SF námět, jeho postavení v příběhu a "řešení" by se klidně vešel do povídky na asi tak padesát stránek. A pak jsem se musela dalších tři sta brodit hrdinovým posttraumatických syndromem, syndromem vinny z přežití a já nevím čím ještě. Nic proti psychologickým románům, ale já je nerada, takže tohle vědět, do knížky se nepustím. Jedinou odměnou mi bylo přece jen nějaké dobrání se několika zajímavých informací. Čtenář se mimo jiné například dozví i jedno z možných "přírodních" vysvětlení homosexuality (doufám, že jen proto byl protagonista gay, jinak už by to byl vrchol trapnosti - nebo je i autor, nevím, dohledávat nebudu). Jinak je ale knížka napsána dobře, i "vysvětlovací rozhovory" nejsou trapně dřevný a "dobře se to četlo a stránky jen ubíhaly", jak je tady v oblibě hodnotit kvality literatury. Oceňuju taky prostředí (Indonésie), kde se většina děje odehrávala, a že hlavní postavy byly Indové. Fresh změna vedle všech těch Američanů. Ale autor je Australan, takže není divu... Celkem: dobrá knížka, ale absolutně ne pro mě a dobrý konec to zabil úplně.... celý text

Vietnamské srdce, český domov 2024, Klára Mandausová

Nápad super, zpracování průměr až slabota. V pasážích, které autorka psala sama za sebe se mi až kroutily nehty trapností, a ty, kde hovořili Čechovietnamci, byly zase hrozně repetitivní. Kdyby to sepsal někdo jiný, tak je knížka ještě tenčí. Taky výběr respondentů (4 - !) je příliš omezený a nerozmanitý, takže máme vlastně čtyřikrát ten samý pohled. Taky fotky z Vietnamu při připadaly trochu mimo, zato ty ze Sapy to měly ovládnout celé. Pochválím ale vsuvky mezi kapitolami ve formě zajímavostí z vietnamské kultury, jazyka, pohádek atd. Takže téma zajímavé, knížka určitě hodná přečtení, ale autorce asi moc času nezabrala...... celý text

Diář mr. Beana 1994, Rowan Atkinson

Ciwe, Bean je fakt hroznej pacient! :-DDD Je to postava mého dětství, takže jeho diář je pro mě jako pro fanynku povinnost. Poznáme ho zase i z trochu jiné strany jako neúnavného vynálezce, básníka či souseda a nikdy nezklame. Bohužel knížka je spíš opravdu jen taková ptákovinka, nečekejte zase bůhvíjaké salvy smíchu. A překladatel je totální kulturní ignorant...... celý text

Pán a kocour 1 2024, Umi Sakurai

Sice mi taky skanula, jak by taky ne, když vidíte natahovat košišku, ale celý je to takový sladkobolně uslintaný... Je to tak u všech mang? Nevím. Další díly určitě číst nebudu.... celý text

A včely se vyrojily 1983, Ondřej Neff

Tak mám dalšího oblíbeného knižního hrdinu - a je jím doktor Síc! Jeho životní strategie nedělat nic z důvodu obav před následky a pouze a jen tlachat je mi nesmírně blízká!! Pro mě neffíkovina trochu jiného stylu než jsem u autora zvyklá, ale opět nezklamal. Taky bych se ráda tak moc hemžila fantazií jako on. Boží pastelkové ilustrace.... celý text

7.9.1836 - Ferdinand V.: Poslední pražská korunovace 2004, Milada Sekyrková

Trochu jsem se bála, že to bude jen dost nudný popis průvodů a ceremonií, a i když i ty se tam samozřejmě nachází, knížka obsahuje i spoustu jiného. A přesně jako los pode mnou, i já se dozvěděla spoustu zajímavostí. Mě nejvíc z jistých důvodů upoutal seznam předmětů zakoupených císařským párem a jejich doprovodem na výstavě pořádané Jednotou ku povzbuzení průmyslu v Čechách, včetně částek za balné, které se někteří vystavující nebáli nakouřit ani svému králi! Jen na můj vkus autorka moc vyzdvihovala Ferdinandovu zaostalost, ačkoliv má v pramenech Hollerovu knihu, kde on toto relativně přesvědčivě vyvrací. Nakonec docela príma zajímavé čtení!... celý text

Pásla koně na betoně 1989, Milka Zimková

Má se psát o tom, co znáš. A že Milka zná svoje pappenheimské! Moc jsem se bála, jako třeba u pátera Knoxe, že si přečtením knižní předlohy "zkazím" své dva zamilované filmy, ale opak je pravdou. A dokonce i když nejsem milovnicí "ženských témat", tahle sbírka povídek mě posadila na prdel. Tady není ani zrnko smyšlenek, tady je jen život, život, život. A to pěkně tvrdý. Takže prostě život. Knížka mi trochu připomněla Želary, takže komu se líbily, ať zpozorní. Dostala jsem se pouze k českému překladu, ale ačkoliv bych si to raději přečetla ve slovenčině, považuju ho za více než nápaditý. Bylo použito českých východních nářečí v zastoupení za ty slovenské východňarské, takže je i neznalec na jistější půdě, z jaké oblasti a prostředí daná postava asi pochází. Takže dost řečí, knížku řadím do zlatého fondu Vidliččiny knihovničky a jdu si potisícé pustit oba filmy!... celý text

Skythský jezdec a jiné novely 1958, František Kubka

Na můj vkus příliš melancholické a ovlivněné dobou vzniku. Sbírku povídek Karlštejnské vigilie od téhož autora mám raději a tu doporučuju ke čtení (a ke shlédnutí prvorepublikovou komedii Alena, natočenou podle jedné z povídek). Navíc jde zase úplně mimo mě, proč jsou všichni tak stašně odvaření z té naší Božky...... celý text

Lidé, návod k použití 2024, Barbara Capponi

Ale jó. Kdo má tu chlupatou sebranku doma, tak se od srdce zasměje. Mě se hlavně líbilo označování dvounožců jako opice, primáti apod...

Až na ten konec dobrý 2021, Pavel Tomeš

Mňo, až na ten děj dobrý... Konečně normálně smýšlející sympatický postavy, haldál hlášek a bambilión super nápadů, bohužel pro mě to celý zazdilo to zpropadený háelpéčko, na který já prostě nejsem, a neuvěřitelná rozkecanost, která tomu v druhé půlce už dost škodila. Stendaper se prostě nezapře...... celý text

Dědeček Oge: Umění sibiřského šamana 2004, Pavlína Brzáková

Hláška "Tuto knihu lze vyměnit pouze za vodku" nás vítá hned v úvodu a vodka je taky to, co rozsáhlé oblasti, kde ještě žijí přírodní obyvatelé, zhuntovalo. Kdo není věřícím v šamanismus a pokládá to za pouhé výmysly nebo ezo-bláboly, může brát knížku jen jako zajímavý etnografický náhled do života a jeho radikální změny v průběhu 20. století obyvatel tunguzské oblasti. Já znám autorku "přes Duška" a, jednak se mi moc líbí všechny obálky jejich knížek, ale hlavně druhak pro mě to e-b nejsou, a když to těm lidem funguje po tisíce let, já nebudu ta, která to bude zpochybňovat. Určitě si ještě přečtu další její knížky, hlavně o sibiřských mýtech, legendách a náboženství. "Kuna zamávala ocasem a posměšně sykla: 'Stejně nevíš, co je klid! Vždycky, když se tu objevím, buď si jistý, že ti zůstala touha!'"... celý text

Perlička na dně 2006, Bohumil Hrabal

Můj první Hrabal (no jó, no - nejsem chobotnice!) a působí na mě víc haškovsky než menzelovsky. Perličky na dně těchto povídkových pábitelů jsem viděla, ale přece jen mě víc štvali než bavili. Definitivně si tedy potvrzuji, že nesnáším lidi a tudíž je to moje vina a pro mě házení Hrabalem. Ale nekončím, ještě si ráda dál počtu.... celý text

Ferdinand I., poslední Habsburk na Pražském hradě - spravedlnost pro císaře 1998, Gerd Holler

Kniha není žádná ultra vědecká práce, ale populárně naučná knížka pro všechny, kteří si chtějí udělat jasno v tom, jakže to s tím Ferdáskem nejspíš bylo doopravdy. Sice se tam nachází dost překlepů a i několik faktických chyb, ale u knížky tohoto typu mě to ani moc nepřekvapuje a ani moc neruší... Autor cituje především deníkové záznamy a korespondenci, ať už samotného Ferdinanda nebo jeho příbuzných a známých. Ze všech vyplývá, že té podtitulkové spravedlnosti by se mu mělo přece jen dostat. Jeho neštěstím byla především epilepsie a naprosto nevhodná výchova a zacházení v prvních letech života. "Jediná zábava a tělesná činnost spočívala v tom, že si vlezl do koše na papír a kutálel se s ním po pokoji." Naštěstí se díky péči a rozumu jeho nevlastní matky Marie Ludoviky Modenské a jí najatým vychovatelem Josephem svobodným pánem Erbergem (s také dost tragickým osudem) nakonec Ferdinandovi dostalo náležitého zacházení a podpory. Za jeho štěstí můžeme považovat i, sice domluvené, ale spokojené manželství s Mariií Annou Savojskou, která svou láskou, přátelstvím a dobrotou byla panovníkovi ideální družkou (v dopisech ho oslovovala například Mon Vinetto). Neříkám, že byl kdovíjaký lumen, ale slabomyslná troska, jak byl ještě donedávna představován, také ne. Měl neskutečný záběr zájmů a dovedností a je to jeden z mála mých oblíbených Habsburků, protože dobrota, která je mu připisována pravdivě, je holt u mě jedna z nejdůležitějších vlastností.... celý text

Andělí vejce 2016, Petr Stančík

Sám Stančík má místo hlavy andělí vejce! A tolikerou fantazii! To, co se tady dočteme na dvou stranách, by jinému vystačilo na dalších dvacet knih. To musí bejt hodně moudrej pán. Nesmírně vtipná, hravá a poetická záležitost.... celý text

Stroncium 2006, Jiří Kulhánek

Ukecaná lebza lítající kolem planety? Naprostá topovka!! Druhé čtení po letech: "Výbušnina po sto čtyřiceti letech nevypadala důveryhodně, tak jsem ji raději snědl. Byla troupelnatá, ale výživná." Miluju tu knížku! Kulhánek je génius.... celý text