Vidlička přečtené 1434
Problém tří těles
2017,
Liou Cch'-sin
Ach, jak já s Adventisty souhlasím! "Na PTO bylo ze všeho nejpřekvapivější, kolik lidí ztratilo veškerou naději, kolik jich nenávidělo vlastní rasu a bylo ji ochotno zradit, kolik jich dokonce považovalo za nejvyšší ideál totální likvidaci lidstva, včetně jich samých a jejich dětí. PTO měla pověst sdružení spirituálních aristokratů. Většina členů se rekrutovala z vysoce vzdělaných vrstev, mnohdy z nejvyšších pater politiky a finančního sektoru. Hnutí zpočátku provádělo náborovou činnost i mezi obyčejnými lidmi, tam se však nesetkala s úspěchem. PTO konstatovala, že prostým lidem schází patřičně sofistikovaný a informovaný pohled na zkaženost lidské civilizace. " Jedna létavice z mého hodnocení ale uletěla ze dvou důvodů (kromě ještě pár rušivých drobností). Jednak mi existence pidlivizace Trisolaranů, obzvlášť na tak vysoké úrovni, za takovýchto podmínek připadá vysloveně jako kravina a pro mě veliká Achillova pata příběhu; ale nejaký ten -fi prvek to zase obsahovat musí. A druhak zařazení knihy do hard sci-fi mě namlsalo, ale dočkala jsem se spíš takového nějakého "soft hard" (třeba oproti Vejrovu Spasiteli). Zajímavou procházku prostory (ale to zase jako hodně zajímavou) jsme si užili až na posledních padesáti stranách. No, uvidíme v dalších dílech, jestli toho sci- trochu nepřibude... "Nevíme, jaká je civilizace jinde, známe však tu naši." "Nebo na nás čeká konec světa? Vzhledem k tomu, jak je náš svět zkažený, by to byla úleva."... celý text
Těžké melodično
1998,
Terry Pratchett
Má to všechno - rokec, Elvise, knihovníka, moje milované mágy v koženym ohozu, Smrťě na hárleji a krysáčka Smrťáčka! Ačkoliv je tohle všechno nadmíru kromobyčejné, nejvíc mě dojal výrok Zloty (nejen pro skoro shodu jmen): "Já mám nejraději ty obyčejné věci. Ty vydrží nejdýl." Drogy, sex, Zeměplochááá!!! KVÍK!... celý text
Adrian Mole a zbraně hromadného ničení
2007,
Sue Townsend
Hřímající Michael Flowers a distinguovaný miláček Carlton-Hayes jsou nepopiratelně hvězdami tohohle dílu! Adrian válí jako vždy, ale překrásnou Nigellu se mu sbalit nakonec přece jen podařilo. Tenhle krtek zpestřuje moje čtení průběžně už desítky let a jsem strašně ráda, že to už je holt můj osud. A nezbytné varování: nezapomeňte, že labuť dokáže člověku zlomit i ruku!!... celý text
Živý jako nikdo z nás
2008,
Olga Scheinpflugová
Krásná kniha o krásném člověku. I paní Olga umí vyprávět pro mě tak krásnou "prvorepublikovou" češtinou.
Vojna a mír
2010,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Román, jeho "příběhová část", je napsaný technicky perfektně, tam nemám, co bych vytkla (ta moje vrozená skromnost! ), zaměřím se proto jenom na kritizování samotného autora, především na jeho vnímání a rozlišování lidí. 1) ženské: pokud jsem dobře počítala, hraběnčičce Rostovové mohlo být neco přes čtyřicet, když ji popisoval jako "stařenu". U dámy, která v životě k práci ani nečuchla, se proto nedá ani předpokládat, že by byla nějak strhaná... Celkově vůbec mu ženy sloužily sice jako důležitý, ale pořád jen podpůrný sloupek, který je tu jen proto, aby se okolo něj navinul mužský příběh, o který tu přece jde. Budiž, to můžu přičíst způsobu myšlení v době vzniku díla. 2) kmáni: ať už jsme se potkali s kterýkoliv poddaným, většinou se jednalo o blahoslavené chudé duchem, přinejlepším o zbabělé vychcánky. Neříkejte mi, že se v celé širé Rusi nenajde mezi prostými nevzdělanými mužiky jeden přirozeně inteligentní člověk! Ale budiž, i to můžeme přičíst době vzniku knihy a stereotypnímu myšlení člověka v Tolstého společenském postavení. 3) cizinci: všichni účinkující cizinci, i ti ve službách cara, byli bez výjimky pitomci. Tento způsob myšlení, jakkoliv se mi může zdát nešťastný, je, jak víme, v Rusku nepodléhající době, nýbrž odvěký. 4) Rusové (rozuměj- šlechtici) a Kutuzov obzvláště: spravedliví, přirozeně moudří, a když už autorovi došly logické argumenty, tak nadáni nadpřirozenou schopností správného uvažování a konání ve správný čas na správném místě, důležitou pro správný chod dějin. A to je další dogma, kterým jsou dodnes všichni Rusáci odkojeni... S tím souvisí i autorova nehorázná přesvědčenost o vlastní pravdě, kterou předvádí v kapitolách filozofujících o hybných silách dějin. Neříkám, že nemá pravdu, ale ani že ji má. Podle mě je to všechno trochu složitější, než k čemu Tolstoj došel. Ano, vše souvisí se vším, všichni známe rčení o motýlu nebo šálku zeleného čaje, nicméně vliv na chod dějin můžeme semo tamo připsat i některé té významné osobnosti jako takové (a to i v případě, že to není Rus!). Vždyť i například Tolstoj sám přece navždy ovlivnil takovou světovou literaturu. A k samotnému příběhu. Pochopila jsem, že protagonisté měli být jen jakousi pomůckou k naroubování autorových myšlenek a kritiky doby a společnosti napoleonských válek. Tak to se mu povedlo dokonale, protože větší panoptikum zbytečných trotlů jsem už dlouho nezažila. Jen Děnisov (ten, co gáčkoval), se vymkl zpod kontroly, protože byl podezřele sympatický. A co se týče dějových twistrů, jak se tomu teďka říká, tak to klobouk dolů. Nikdy bych nečekala, kdo s kým nakonec skončil. Austenová hadr. Takže suma sumárum, adorovaný Lev Nikolajevič je u mě namyšlený fouňa s výjimečným talentem k psaní románů, bohužel ale hutně proložených předimenzovanými plky, psanými možná ale v dobré víře povzdělat soudobé čtenářstvo. Proto nemůžu víc než tři, i když cítím, že jsou z mé strany trochu namyšlené, ale co už. Howgh. P.S. Co mají všichni s těma postavama? Vždyť těch hlavnějších je tam všeho všudy asi jen patnáct! To svejch známejch neudržíte taky víc jak deset? ;-)... celý text
Ztracené deníky Adriana Molea 1999–2001
2010,
Sue Townsend
Do půlky to ještě jakž takž šlo, ale potom Sue buď jeblo nebo nevim. Nafrkala tam spoustu rozličných, často i na Aidyho šílených nápadů, ale skoro žádný nedovedla k nějakému vyvrcholení. A hlavně tam špatně navazuje ta linka dvojmanželství Moleovi/Braithwaiteovi. Ne nadarmo se říká v nejlepším přestat! Mrzí mě to obzvlášť proto, že Adrian je moje srdcovka provázející mě skoro celým životem. Je už holt můj osud. S hořkou slinou na jazyku ale bohužel nemůžu víc jak tři...... celý text
A tohle má být legrační?
2010,
Hugleikur Dagsson
Je to hodně legrační! Až se nebojím použít výrazu nehorázná prdel.
Směšné lásky
1970,
Milan Kundera
Je fascinující, že v podstatě nejde poznat, že povídky byly napsány před šedesáti lety (nebavíme se o mobilech, jo!). Lidi se prostě nemění - to je objev, co?! Můj první Kundera, ale asi i poslední. I když užitečně nitrozpytující, chytré a leckdy hodně vtipné, na můj vkus přece jen moc psychologické a to mě moc neba.... celý text
Česká démonologie: Tucet příšerných strašidel Čech, Moravy a Slezska
2024,
Jan Kravčík
Moc krásná knížka! Ačkoliv je přece jen asi spíš pro mládežníky, já si chrochtala! Zaboha si ani doteď nemůžu vybrat, který to naše strašidlo je moje nejoblíbenější, ale protože svejm kočkám říkám, že jsou moji pomocníčci hospodáříčci, když mi pomáhají doma uklízet (čti: roztahat hlínu všude po bytě atd.), tak to bude nakonec asi přece jen ten šotek. Pro ostatní, myslím, bude hodně zajímavý fext, protože to není zas až tak známý strejda... Takže určitě moc doporučuju už jen kvůli opravdu krásným a povedeným ilustracím, i když by jich mohlo být klidně víc, ale taky se pobavíte nad přirozeně psaným textem alá 'jak mi zobák narost' a hláškovejma nadpisama kapitolek (Táhni a srůstej!; Doktor z hor; Zavřete oči, odcházíme atd.). Jediná vada knížky je její trestuhodná štíhlost!... celý text
Četnická pátračka versus galérka
2007,
Ladislav Beran
Bodří chlapíci neustále čvaňhající viržínka bo slopající slivovičku. Jakous takous prvorepublikovou atmošku to mělo, proto pár hvězdiček přece jen utrousím. Ale neopouští mě pocit, že většinu případů za ně vyřešil buď pošťák nebo se galerka chodila udávat sama, protože "na sebe něco věděla". No, a o literatuře se nedá hovořit vůbec, poněvadž se střídalo pouze nadávání a sahání do registračky pro zmíněnou blatenskou...... celý text
Klíč je ve výčepu
2015,
Patrik Ouředník
Tak hlavně se těch hospod (předpokládám) dalo projít daleko víc. Chápu, že se dřívější špeluňky houfně rekonstruujou a lidová poezie z ajnclíků mizí, ale těšila jsem se prostě na daleko víc hlášek, proto jen tři... Já doporučuju Modrou Vopici... "Sedláček je svině skurvená --- Zkurvená! Píše se "z"! --- Změna stavu, vole" A pak, že pravidla pravopisu nikdo neovládá! "Zde by měly kvést růže" Poetiku lze nalézt všude, ne že ne.... celý text
Kdyby dinosauři žili dnes
2008,
Dougal Dixon
Jedná se samozřejmě spíš o takovou srandičku pro větší děti... takže pro Vidličku jako stvořený! Ty fotky jsou fakt nápaditě zkomponovaný z nějaký momentky současnýho zvířete a do toho je ňák dopočítačovanej dinosaurus, takže třeba tygr dostává facáka ocasem od plateosaura nebo tam mega roztomile visí ňákej chlupatej dinosauří budulínek na lampě veřejnýho osvětlení. Kvůli těm obrázkům určitě doporučuju alespoň prolistovat. Je obsažen i "odbornější" text, který dodá i vědecké údaje a vysvětlení. Co je ovšem tragický, je překlad. Častokrát druhá půlka věty odporuje té první a celý je to takový kostrbatý. Docela au. Ale kdo má rád dinosaury (znáte někdo někoho, kdo ne?), ten se pobaví, lehce poučí a pokochá se povedenejma ilustracema. Mě se třeba hrozně líběj ty kožní blány, co mají dinoši v koutcích úst, aby se jim, když zařvou, neodklopila vrchní část hlavy jako Mufovi... :-P... celý text
Co si vaše kočka doopravdy myslí?
2018,
Sophie Johnson
Boxujou dva kočičáci u plotu a řvou na sebe: "Sám seš adoptovanej!" Jako hodně jsem se pobavila! Mňoukové maj oproti anotaci na kresbách správně hrbatou hlavu. No a ty kecy jsou naprosto pravdivý. Mňau.... celý text
Lidové fláky
2013,
Hugleikur Dagsson
Hugleikur (už to jméno je nejhustší!) si tentokrát bere na paškál nejznámější hitovky. Kdyby se v nich zpívalo podle jeho frků, byla by to o dost větší hlína!
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Spojler - po pěti stech stanách se dozvíme - teď pozor, víření bubnů - že maj bejt lidi na sebe hodný, jinak skončej špatně. Uff... Jediný zajímavý na knize je asi jen ten formát, kterým jsou příběhy uspořádány. Juknu ještě na film, páč jsem zvědavá, jak to filmaři vizuálně ztvárnili, a tím pro mě Atlas mraků odnese kometa zase do hlubin vesmíru, blikajícího protentokrát jen dvěma hvězdami...... celý text
Nové teorie všeho
2008,
John D. Barrow
"Angličané nejsou příliš duchovně založení lidé. Proto vynalezli kriket, aby jim dával jakousi představu o věčnosti." G.B. Shaw Mno, i když je knížka už dost vousatá, koukám, že jsem pěkně zaspala, co se týče poznatků z výzkumu vesmíru. Budu si muset doplnit ještě něco novějšího. Dozvěděla jsem se zase spoustu nového, s dovolením si na konec komentáře urobím pár výpisků... Jednu vesmírnou ale strhávám za přílišný filozofický nádech díla. Když už fyzika, tak na plném počtu stran! "Dobrý způsob, jak si představit prostor a čas celého vesmíru..., je pohlížet na ně jako na jakýsi sloupec prostorů..., kde každá vrstva sloupce představuje celý prostor vesmíru v určitém čase. Časový údaj je nálepka odlišující jednotlivé vrstvy sloupce. ... Ale souvislost mezi hmotou a prostoročasovou geometrií znamená, že "čas" může být definován jistou geometrickou vlastností, třeba křivostí, pro každou vrstvu, a tudíž pomocí gravitačního pole hmoty ve vrstvě, která ji zakřivuje." "...zavádějí strunové teorie základní entity, které jsou čarami či smyčkami energie, vybavenými jistým napětím. Roste-li teplota, smyčky se roztřesou a vibují způsobem, který stále více připomíná strunu, ale když teplota klesá, napětí roste a smyčky se stávají stále podobnějšími bodům." "Částice hmoty a jejich pohyb určují místní topografii prostoročasu, v němž se nacházejí. Pohyb každého tělesa vytyčuje nejhospodárnější cestu, jaká je možná ve zvlněném prostoročase vytvořeném všemi částicemi vesmíru. Tak Slunce vytváří v prostoru velikou jámu a Země se pohybuje kolem dokola podél stěny této jámy. Tuto cestu nazýváme její oběžnou drahou. Nejsou zde žádné tajemné gravitační "síly", které by působily mezi vzdálenými objekty. Každá věc čerpá svůj "jízdní řád" z prostoročasové topografie ve svém bezprostředním okolí." "Poselství mimozemšťanům, která nesou naše kosmické lodě za hranice sluneční soustavy, aby tím dovršily své poslání, stejně jako frekvence, na nichž jsou vysílány do prostoru rádiové signály v naději, že je někdo přijímá, vycházejí ze základních standardů diktovaných zákony fyziky. Mlčky se předpokládá, že je každá technická pidlivizace (neodolala jsem) pozná. Takový způsob uvažování je však mylný. Byla-li naše matematika či fyzika vynalezena hlavně k tomu, aby vyjádřila jakousi mnohem hlubší pravou realitu, pak bychom vůbec neměli očekávat, že mimozemšťané museli jít stejnou cestou." "Pouze ty (oblasti), v nichž inflace překročí určitou speciální hranici, mohou existovat dost dlouho, aby dovolily životu se rozvinout. Obýváme jednu z takových oblastí prošlých inflací. Za horizontem našeho viditelného vesmíru existuje mnoho dalších oblastí... a ty se od oblasti námi pozorované mohou podstatně lišit. A tak vidíme, proč ani teorie všeho nám nemůže řadu věcí vysvětlit." "Vůbec nepřeháníme, odvažujeme-li se tvrdit, že jistá vlastnost hmoty, například vysokoteplotní supravodivost, nejspíše přirozeně nevznikla během celé vesmírné historie. Byla skryta v zákonech přírody, ale mohla se vyjevit teprve tehdy, až se vyskytly velmi zvláštní umělé podmínky, a pouze tehdy, když hmota byla organizována podivným a "nepřirozeným" způsobem." "Život, jak jej známe a jak mu částečně rozumíme, je klasickým příkladem toho, co může nastat, je-li dosaženo dostatečně vysoké úrovně složitosti. Vědomí je patrně projevem ještě vypracovanější úrovně organizace. Proto jsou oby tyto fenomény velmi citlivě vyladěny na podmínky prostředí, které je obklopuje." "Biologové se neshodli na žádné obecné definici života." "Je zde sugestivní paralela mezi pohyblivostí každé životní formy a její inteligencí." "Když do diskuze o jejich vlastnostech (černých děr) vtáhneme kvantovou mechaniku, pak je možné, aby energie z povrchu černé díry unikala a aby ji zaznamenal vnější pozorovatel. Změny intenzity gravitačního pole poblíž plochy horizontu jsou natolik silné, že mohou spontánně rodit páry částic a antičástic. Energie k tomu potřebná se čerpá ze zdroje gravitačního pole, a jak tento proces pokračuje, hmotnost černé díry se odčerpává. Čekáme-li dosti dlouho, černá díra se úplně vypaří." "Ještě zajímavějším problémem je rozsah, v němž je mozek kvalitativně přizpůsoben tomu, aby pochopil vesmír. Proč by měly být jeho kategorie myšlení a chápání schopny zdolat rozsah a povahu reálného světa? Proč by měla být teorie všeho zapsána v "jazyce", který naše mysli dovedou rozluštit?" "Mozek je zázračný orgán; začíná pracovat ve chvíli, kdy vstanete z postele, a nepřestane, dokud nedorazíte do úřadu." Robert Frost... celý text
Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne
1980,
Rudolf Křesťan
Asi se dám na křesťanství! Jak nejsem na lyriku, tak v téhle sbírce mě skoro slzu donutil zamáčknout z Ladových obrázků vystupující Ponocný. Vrcholná páně Rudolfova forma ovšem čiší z mého oblíbeného Čudlíku: ČUDLÍK Určitě nejsem sám, kdo neví, co to přesně je - čudlík. Případně čudlik nebo čudl. Když mi ale někdo řekne, abych "zmáčknul tamten čudlík", zvládnu úkol poměrně spolehlivě. Doberu se cíle. Nevím sice, co to vlastně čudlík je, nicméně jej nezaměním za jiný předmět. ... Zvláště mě udivuje, že je přehlížejí i umělci, o nichž se obvykle soudí, že jsou lidmi vnímavými. Ale zátiší s čudlíkem zatím nikdo nenamaloval. ... ... Mistře, ač nejsem umělkyně, jako ilustrátor Vladimír Nagaj, ale jdu na něj! Jak to bude, zašlu. Nevíte, lidičky, náhodou někdo, které 11. patro to je?... celý text
Přemožitelé času 05
1988,
Milan Codr
Nato, že už jsme v roce 1988, tak pořád spousta příspěvků byla neuvěřitelně podbízivá režimu a totálně zkreslovala motivace a jednání popisovaných osobností. Ale je to autor od autora. Takže bláboly kolikrát hrozný, ale zase jsem se dozvěděla o dalších lidech, o kterých jsem třeba neměla ani tušení, nebo je znala jen podle jména. Kvůli skleróze si je tu zaznamenám: - Henri Dunant - zakladatel Červeného kříže - Max Planck - objevitel kvantové teorie - František Burian - jeden ze zakladatelů plastické chirurgie (ČSR byla první zemí na světě, kde byla plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor) - Tadeáš Hájek z Hájku - renesanční přírodovědec - Aleš Hrdlička - světově proslulý antropolog - Anton Leeuwenhoek - vynálezce mikroskopu se zajímavým životaběhem - Alois Senefelder - objevitel kamenotisku - Tadeáš Haenke - přírodovědec a bojovník za osvobození Latinské Ameriky - Benedikt Roezl - zahradník a cestovatel po Latinské Americe... celý text
Poslední tečka za Rukopisy
2005,
Miloš Urban
Povedená perzifláž bo vážná snaha o feminizmus? Ať tak nebo tak, nápad je to velmi dobrý a knížka mohla být super, kdyby neměla tolik much... Pominu, že hlavní ženská postava byla věčně přednasraná kráva, jednak je to můj subjektivní dojem a druhak to na kvalitu knihy nemá nijaký vliv, to já jen tak na okraj. Ale hlavně hrdina rozhodně nepůsobil jako padesátník. K tomu vám nestačí panděro a obnošené sako, k tomu musíte jako padesátník myslet. Tady dal autor prostě moc ze sebe a nepůsobí to věrohodně. Potom zas ty dialogy, kdy si postavy sdělují informace, které jim musí být naprosto jasné a známé, jen proto, aby se je dozvěděl čtenář. Fuj - to šlo udělat nějak líp... Pak ta mysteriózně náhodná chvilka, kdy Josef zanoří ruce do bedny a, světe, div se, vytáhne čirou náhodou přesně ty papíry vedoucí k odhalení tajemství! A vrchol byl, když po vyjmenování asi třiceti nejslavnějších anglických spisovatelů vystudovaný doktor literatury prohlásí, že jich polovinu nezná! Ciwe, je znám i já, nána z předměstí! No, proste spousta blbostí... Ale nebudu jen nadávat. Na druhou stranu se mi líbil ironizující hrdina promlouvající přímo ke čtenáři a taky jsem se dozvěděla zase pár pro mě nových informací a těch není nikdy dost. Takže celkově velmi silné a nezfalšované tři hvězdičky, ale trochu se divím - takhle píše ten chvalořečený Urban? Tenhle je můj první, tak uvidím ještě dál, ale čekala jsem trochu lepší práci.... celý text