Vidlička přečtené 1434

Co rostlina ví: Průvodce smyslovým světem rostlin 2020, Daniel Chamovitz

Perfektně sepsaná a ohromně zajímavá knížka od odborníka pro laiky. Hemže se odbornými termíny, přesto je psána lehkým perem a notnou dávkou vtipu. "Jak jsme viděli, také rostliny mají prospěch z bohatého a proměnlivého přísunu smyslových podnětů. Rostliny ovšem nevzpomínají stejným způsobem jako my; nekrčí se úzkostí při myšlence na sucho a nesní o letních paprscích slunce. Neschází jim, že nejsou skryty v lusku či tobolce, ani necítí úzkost z předčasného uvolnění pylu." Škoda, že většina odkazů na videjka už nefunguje, ale to si člověk dovygůgluje, když chce. Pro mě je nejdůležitější ten výsledek, že rostliny necítí bolest! Doporučuju!... celý text

Pusinky 1989, Stanislav Rudolf

Národní parky světa 1994, Giuseppe Grazzini

Pro první nástřel, do kterého světového národního parku se vydat na dovolenou, fajn. Ale předmluva příšerně patetická, překlad podivnej (a to je to samej RNDr....) a uspořádání knihy na prd. Chápu, že chtěli ušetřit za křídovej papír, ale víc bych ocenila, kdyby příslušný text ke každému parku byl hned u fotek, a ne muset furt listovat tam a zpátky. A jedna dvě fotky k parku (sice krásné a velkoformátové) mi pro informaci a pokochání taky nestačily. A největší šmelo byly na konec přifařené české a slovenské národní parky, ovšem bez fotek jakýchkoliv, to už mi připadalo úplně jako paskvil... Informace o parcích nehodlám ověřovat, ale pochybné mi přišlo už to, že autor pořád vykřikoval o Yellowstonském jako o prvním na světě (1872) a přitom o stránku dál píše o Galapágách, že se staly NP v roce 1834, takže asi tak. Knížku jsem ulovila v naší domovní knihobudce pro účel rozstříhání jí na koláže, a po přečtení toho nebudu litovat teda ani zbla.... celý text

Zvěrolékař opět v jednom kole 1993, James Herriot (p)

Sranda i doják jako vždy, a proto Alfa milujeme. Nicméně srážím hvězdičku za, na můj vkus, přílišný výskyt dětiček a za jiný překlad než od Evy Marxové, který mi užitím některých slov připadal příliš moderní, což se mi tam prostě nehodí...... celý text

Muži ve zbrani 1997, Terry Pratchett

Nebudu se moc rozkecávat, Pratchetta prostě miluju, jak je chytrej, moudrej, vtipnej a prefíkanej a tenhle díl se obzvlášť povedl! Jsem knihovnice, takže si neodpustím citát. Ještě jsem se nerozhodla, jestli s knihovníkem souhlasím, ale něco do sebe to má! Mimochodem, myslíte, že existuje vůbec někdo, kdo tuhle postavu nemiluje?! "Knihovník samozřejmě byl pro to, aby se všeobecně četlo co nejvíc, ale čtenáři jako takoví mu prakticky lezli děsivě na nervy. Na tom, jak neustále tahali knihy z regálů a opotřebovávali jejich slova neustálým čtením, bylo něco svatokrádežného. Měl rád lidi, kteří knihy milovali a respektovali a podle knihovníkova nejniternějšího přesvědčení nejlepší způsob, jak to dokázat, byl ponechat knihy v policích, na místě, které jim bylo určeno od přírody." Ook.... celý text

Společenstvo Prstenu 1993, J. R. R. Tolkien

Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul, aš nazg thrakatulûk, agh burzum-iši krimpatul. Pomalé čtení svírané úzkostí, ale když se odváží i ten nejmenší, naděje neumírá. Láska na celý zbytek života.... celý text

Zázračná voda 2018, Masaru Emoto

Nemůžu než podepsat komentář od hladko.

Kniha – přítel člověka, člověk – přítel knihy 1983, Mirko Ryvola

Proč, proč, proč jde dát jen pět * ?!?! Knižní čtvrtky; doba, kdy byl nedostatek knih; knižní zasilatelství a jejich přešlapy - nádherná nostalgie! Poučení v podobě citátů a knihtiskařského řemesla. A hlavně pisatelské dovednosti rozhořčeného národa či nebohého studentstva! To vše doplněno kreslenými frky našich nejlepších kreslířů. Jedním slovem DOKONALOST. A ještě dvěma slovy NEHORÁZNÁ PRDEL! :-D... celý text

I Rusko může být krásné: Na cestách po největší zemi světa 2021, Nikola Hrušková

Kromě toho, že jednou jedla živý mořský plody, můra, tak mě autorka ani neštvala, což bývá můj největší problém u knížek tohohle typu. Vyprávění bylo přirozené a fajn. V každém navštíveném místě jsme se vždycky podívali na nejvýznamější pamětihodnost, přírodní krásy a místní tržiště. Stejně jako Nikolu mě nejvíc bavilo cestování vlakem nebo nocování na privátech, leckdy velmi zajímavých ve stylu "urob si sám". Celkově prostě fajn nenáročný cestopis na každé stránce s hezkou fotkou.... celý text

Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

Už jsem konečně pochopila, co mi na Zaklínači vadí. Není to ani ryba, ani rak. Líbilo by se mi víc, kdyby to celé bylo psáno buď jako vážná hrdinská sága, nebo naopak jako ironické vtipné vyprávění. Ale tím, jak Sapkowski přebíhá z jednoho do druhého, nedrží mi to pohromadě. Až mi to celé připadá lehce trapné (a jéjé, teď dostanu jmen!). Prostě mutant. Jako Geralt. Což je mimochodem takový játro, že se divím, že vždycky přežije byť jen první kapitolu. Tak sbohem, Andrzeji. Kdyby ses byl býval držel kratších útvarů a vynechal Ciri a Yennefer (vlastně všechny ženský postavy, ty ti nejdou), mohlo nám být spolu lépe.... celý text

Tajný život úhořů 2020, Patrik Svensson

Bavila mě historie pátrání po původu úhoře a veškerá biologická fakta (těch jsme se ale dozvěděli ledva, co by úhoř do tlamičky pobral). Zbytek byla snůška blábolů na téma kterak napasovat úhoře do existencionálních úvah a do arteterapie po smrti otce. Možná má i úhořův tvar nějakou roli, vzhledem k Sigmundovu pobíhání celou knihou, ale to už je jen moje spekulace. Nejsem fanouškem těchto nitrovyblívajících grafostvořenin. Ale pár faktů: - sklovití úhoři (jedno ze stádií vývoje) působí křehce a bezbranně a například pro Basky představují delikatesu (jak typické) - Japonci se snažili uměle chovat a rozmnožovat úhoře. Projevilo se u nich několik chorob. Zanedlouho se jejich dovozem všude možně po světě rozšířily i na volně žijící úhoře (opět) - ve starověkém Egyptě se na pohřebištích nalezly malé rakve s mumifikovanými úhoři, uloženými k věčnému odpočinku vedle bronzových figurek bohů (ťuťu) - Aristoteles byl poslední z lidí, který věděl vše. Tedy obsáhl všechno vědění, které se člověku do té doby podařilo nashromáždit - a dozvíme se, že odpověď na odvěkou otázku zní "vejce". Dokázal tak italský lékař a věděc Francesco Redi. "Ke stvoření života je třeba vajíčka a jeho oplodnění - omne vivum ex ovo." :-) A dozvěděla jsem se, že jsem taky úhoř - obyčejně prožije svůj aktivní život o samotě a jeho činnostem dávají řád roční období. Plavu tedy rychle od téhle knížky pryč, i když to s tou koulí žížal už z hlavy nikdy nevyženu...... celý text

Kniha o snobech 1996, William Makepeace Thackeray

Jak ráda bych byla abonentkou Punche v 19. století!

Les mytág 1994, Robert Holdstock

Hafo spoilerů. Asi budu jen brblat. Tak úžasnej nápad, jako je les plný anglické mytologie, a proběhneme ho jen letem světem! Hlavně že slintáme půl knížky nad úžasnou G (tady se, myslím, autor trochu odkopal, ale co, hebefilie není trestná...). Vždycky se nepřestávám smát, jak jsou všechny ty vysněné autorské (mužské i ženské) ideály nesnesitelný dokonaloušci... No, a celkově jsem si představovala prostě něco jiného než ubrečenou lovestory. Jednání postav je často nelogické a leckdy by stačilo, aby si to autor po sobě ještě jednou přečetl. Překlad taky kulhá. Plést si ve fantasy hrušku meče se záštitou je bída (nebo to jde taky na vrub autora a překladatel jen neodhalil?). Pochválím ale konec, ten to trochu zachránil, že nebyl úplně hepíkovej. Taky se mi líbí, když všeobecně autoři jmenují různé druhy dřevin a neříkají jen "stromy". Tady toho bylo spousta, ale zase v knížce o lese by opak byl šlendrián. A samozřejmě Keeton byl fajn. Ještě že nezařval, jak jsem čekala. Suma sumárum, nejdřív velký těšení, potom velký zklamání. Na Holdstocka jsem se holt nějak nenaladila...... celý text

Ze života knihomolky 2019, Debbie Tung (p)

No, je vidět, že mi už není šestnáct, což je asi tak cílovka, ale pár stránek samozřejmě dobrých a pravdivých. Jen být ten její bojfrend, tak už jsem dávno za horama...... celý text

Chrám i tvrz 2010, Pavel Eisner

Ne po pás, až k zemi se klaním. Pp. Eisnera miluju nejen proto, že je geniální (a to doslova), ale hlavně jak u toho zůstal lidský a nadmíru vtipný (i když on je takový vlastně právě proto, že je geniální). Dneska by mu asi neprošly jeho názory, že ženský jsou holt přece jen ženský, a že slovenština není samostatný jazyk ale nářečí češtiny, ale vem to nešť, mě to u něj neva. Vydavatelům zato u mě neprochází, že nedávají hvězdičky a překlady k autorem hojně používaným citátům a promluvám v cizích řečech. Holt, my plebáni bez klasického gymnasijního vzdělání nejsme v němčině, latině a fránině tolik kovaní... Opravdu moc doporučuju přelouskat celou bichli, obsahuje jeden skvost na druhý. A když už ne celou, tak určitě kapitoly o předponách a příponách a o tom, kterak se pan vrchní stavební rada Theodor Brandt učil češtině a jejím dokonavým a nedokonavým slovesům (také báječně namluveno panem Högerem). Ale dost už mých projevů, přečtěte si alespoň něco málo z mistrova pera: (o básníků přetváření češtiny) "Jak jsem řekl: jde Pomazaný, klopýtne, a ejhle, on je to couk zlata. A jde Nepomazaný a šlápne vedle, a ejhle, není to couk zlata, jen si zamaže botu." (nejen o češtině) "Virtuosním odlišením čerta od ďábla, raubíře od lupiče a loupežníka získala čeština víc než "jen" drahocenné odstínění výraziva: vždyť je to, lidičkové, také výboj poznání mravního. Čert je umouněný podsvětní gauner v rozhodujícím finale a finiši vždy na hlavu padlý, a raubíř je pafnúcovský strejda Mikulejda, primitiv daleko hloupější než ves, ze které utekl do lesů. Nuže, drazí, spatřujme v tom náznak Češtiny o jedné z největších pravd životních: že zlo je nakonec vždy hloupé, strašně hloupé, bestiálně pitomé, že raubíře, lumpy, gaunery, šufty a všeliké čerty lidstva je třeba dát za mříže a do klece ne proto, že jsou tak špatní, ale že jsou nedovoleně praštění." (hádejte o čem) "Poesie není na světě pro pohodlí, velmi naopak." (jak se dokáže význam změnit) "A teď ruku na srdce: užili jste kdy slova výtečník ve smyslu jiném než ironickém, tedy hanlivém? Tak tedy vidíte, jak svět odplácí." (o porovnávání slov z jiných jazyků) "Feind je slovo jako ťatá rána; náš nepřítel se vedle něho vleče poněkud na pokračování. Německé slovo der Hass - s příznačným rodem mužským, slovo zbrojné, virilní, mstitelské - dovede zasyčet jako ocelová čepel, když se noří do ledové vody, aby ztvrdla na smrtící úder. Naše nenávist je především ženská; skoro mi připadá, že to je baba, snad i zmije, jež dovede uštknout, ale přec jen se raději odplazí do kouta a tam syká a syčí (-vist!). Snad tam také píše anonymní dopisy a články." (o etymologii a životních pravdách) "Dluh souvisí se slovem dlouhý, a životní praxe tuto etymologii jen potvrzuje." (o odejití některých slov na věčnost) "Jak jsem již naznačil: nemyslím, že by druž, hluš, tiš, dálava, střet, šer, znoj, ručej, chvit, vznět, hárati mohly kdy slavit zmrtvýchvstání, ač ani to není věcí vyloučenou. Ale přijdou zhyny a znoje zcela nové a dnes netušené. Nesejde na tom, zda se jich dožijeme my lidé dnešní; ale přijdou. Až tu budou, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi je: hořím zvědavostí už teď." Až tam půjdu, zastavím se, mistře, nejdřív se tedy pokloním až k zemi, pak mi to přece jen nedá a od srdce se zasměju, stejně jako jste se uměl krásně smát i vy, a pak vám tedy pár těch znojů zašeptám. Jen doufám, že nevyrotujete z hrobu. Ale ne, vy máte pochopení a lásku nejen pro ten náš chrám i tvrz, ale především pro lidi. Pro ty, kteří jím vládnou, ale i pro ty, kteří se o něj lecky rozbijí. Díky!... celý text

Rok na vsi II – Jaro, léto 1986, Vilém Mrštík

Rok na vsi I – Podzim, zima 1986, Vilém Mrštík

Slepičí krok: 111 fejetonů ze zvědavosti 1986, Rudolf Křesťan

Semování a tamování: "Zkoušíme otevírat pravé dveře tam. Potom sem. Rumplujeme jimi, a když neuspějeme, posléze jimi ještě ramplujeme. Slovník spisovného jazyka českého připouští oba tvary. Jsou-li veřeje přesto neoblomné, začneme obtěžovat dveře levé. Stejným způsobem a se stejnou vehemencí. Tam se do chňapadel opíráme. Sem taháme. Tamování je náročné, semování neméně. Specifickým případem jsou dveře na Slovensku, kde nápis ŤAHAŤ má tu zvláštnost, že při četbě přes sklo znamená přesně totéž z jedné i z druhé strany." Pan Křesťan je nekřesťansky vtipnej a geniální, má přesně můj šálek humoru, a jde okamžitě do mých oblíbených. Ó, jak lituju, že jsem se k němu pročetla až teď! Ale neva, mám se aspoň na co těšit, protože toho napsal habakuk.... celý text

Daleká cesta za domovem 1986, Richard Adams

"Milujte zvířata, bůh jim dal počátek myšlenky a pokojnou radost, neprotivte se myšlence boží. Člověče, nevynášej se nad zvířata, jsou bez hříchu, kdežto ty ve své vznešenosti poskvrňuješ zemi svým příchodem na ni a necháváš za sebou ohavnou stopu." Dostojevskij: Bratři Karamazovi "Na světě je strašně zla." "Všechno zlo pochází od lidí," řekl Cesmína. "Ostatní elil dělají jen to, co dělat musí, a Frix je řídí, tak jako řídí nás. Žijí na zemi a potřebují jíst. Kdežto lidé si nedají pokoj, dokud nezničí celou zemi a nevyhubí všechna zvířata." "Jahodník se mi snažil pomoct, jak to jen šlo. Moc hezky promluvil o slušnosti a solidaritě, které jsou zvířatům vlastní. 'Zvířata se nechovají jako lidé,' řekl. 'Když musí bojovat, bojují; a když musí zabíjet, zabíjejí. Ale nelámou si hlavu vymýšlením, jak jiným život ztížit a jak jim ublížit. Zachovávají si vždy svou důstojnost a zvířeckost.'" Pro děcka dobrodružný příběh o králících, chvílemi poměrně drsnějšího charakteru; pro dospěláky filosofický traktát, chvílemi poměrně drsnějšího charakteru. Nabitý informacemi. Úžasné pro obě skupiny.... celý text

Dospěju, až umřu 2010, Dave Barry

U Barryho průpovídek se vždycky nasměju tak, že mu odpouštím i to, že je Američan.