Život jako dým přehled
Jü Chua
Někdy se člověk probudí a chvíli přemýšlí, jestli to, co právě zažil, byl sen, nebo skutečnost. Hrdinové devíti povídek čínského spisovatele jsou takové nejistotě vystaveni často. Celkem běžně překračují ze světa živých do světa mrtvých, to, co se jim stane ve snu, je stejně důležité jako to, co zažívají ve skutečnosti. Někdy to berou s humorem, jindy jim při tom běhá mráz po zádech. A tak máme příležitost dozvědět se, jaké nepříjemnosti člověk zažije, když si ho spletou s někým jiným, co se honí hlavou řidiči náklaďáku, když usmrtí dítě, jak hledí na svět vesnický blázen, nebo jak to vypadá ve vsi, kde vládne věštec posedlý touhou po dosažení dlouhověkosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Život jako dým. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Moc dobrá sbírka povídek, příjemné překvapení. Obtížně nějak souhrně hodnotit - atmosféra a vyznění se tedy dost lišily, možná za to může velké časové rozpětí, ve kterém vznikaly. Na některé musel mít člověk opravdu silný žaludek. Některé byly hodně smutné (Do světa v 18, Nemám vlastní jméno). A některé byly vtipné až lehce absurdní (Slepé střevo, Co v poledne kvílel SZ vítr). Jsem ráda, že se od autora dají koupit i další tituly.
Pro mne objev měsíce - prozatím šla tvorba Jü Chua mimo mne, přitom už u nás vyšlo množství jeho poutavě vypadajících děl (když už na nic jiného, tak na Bratry mám rozhodně spadeno). Z časového hlediska je ale tato sbírka dobrý začátek, protože obsahuje povídky z osmdesátek a počátku devadesátek; a jako ochutnávka slibuje velmi různorodé menu. Co v poledne kvílel severozápadní vítr je čistá kafkárna (vynucená noční pouť za údajným přítelem skrz vyražené dveře - optika Josefa K. je přesná). Do světa v osmnácti, Nemám vlastní jméno, Dva za soumraku a Kamarádi zase připomínají I. B. Singera (zejména ten beze jména nápadně připomíná hlupáka Gimpla, všechny minipříběhy pak líčí situace, které jsou běžné ve společnosti s danými, předvídatelnými pravidly, ale detail, úkrok stranou nebo nepatrné gesto je vrhají neočekávaným směrem). Titulní povídka je vynikající sondou do světů živých a mrtvých a jejich pronikání, s atmosférou děsivou a zároveň zvláštně přitažlivou, v níž mysterióznost je vyvažována zemitou surovostí; podobně, i když v menší míře, je tomu v Jak jsem umřel a Předurčení. A Slepé střevo je výborná drastická anekdota. Doporučuji všem, kdo mají rádi větrné noci s branou na hřbitov na dosah a s chutí procházet se kolem domů, z nichž probleskuje studené světlo jen odkudsi z podkroví.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Život jako dým v seznamech
v Přečtených | 16x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2014 | Žít! |
2019 | Bratři |
2007 | Dva liangy rýžového vína |
2021 | Čína v deseti slovech |
2009 | Bratia I. |
Knihu hodnotím pouze na základě čtení novely "Život jako dým", která dává celé sbírce jméno. Měla jsem příležitost porovnat originální text v čínštině s překladem Petry Martincové a zjistila jsem, že překlad je opravdu tragicky špatný. Překlady zkoumám celkem často a už dlouho jsem takto hrozný překlad neviděla. To mě natolik znechutilo a odradilo od čtení dalších povídek ve sbírce, že jsem celou knihu vyhodila, přestože těch pár povídek v knize, které překládaly Zuzana Li a Monika Křížová, jsou možná dobré. (Minimálně o Zuzaně Li vím, že je to dobrá překladatelka.) ... Na první otevření knihy se sice překlad Petry Martincové čte dobře a její čeština je bezproblémová, ale při srovnání s originálem zjistíte, že se vůbec nesnažila zachovat vlastnosti textu, které dělají Jü Chuaův autorský styl specifickým. Je to vidět například hned v první větě. V originále začíná novela v doslovném překladu takto: "Za oknem kapaly první slzy jara," ale Petra Martincová to překládá takto: "Po okně stékaly první jarní kapky." Podobným způsobem to pak pokračuje v každé druhé větě překladu: kdykoliv se objeví nějaká neobvyklá metafora, překladatelka ji vynechá nebo zploští; dlouhé odstavce textu dělí překladatelka na kratší, čímž ruší určité souvislosti mezi větami, které jsou v originále důležité; promluvy postav, které v originále nejsou nijak graficky oddělené a jsou jakýmisi napůl vnitřními promluvami či nepřímou řečí, dává překladatelka do uvozovek a dělá z nich přímou řeč; některé pasáže textu, které jsou buď třeba příliš násilné, nebo obtížněji srozumitelné, protože se vztahují k něčemu, co se teprve stane a čtenář by jejich smysl pochopil až později, překladatelka úplně vynechává... Zkrátka, základní děj novely sice zůstává zachován, ale Petra Martincová se v nejmenším nesnaží předat českému čtenáři to, jak píše Jü Chua a jakými způsoby buduje atmosféru ve fikčním světě svého díla (jeho experimentální styl z 80. let). Výsledkem je naprosto zploštěné a mnohem obyčejnější dílo, než bylo to původní. Jiné překlady od Petry Martincové jsem nečetla, ale obávám se, že vzhledem k tomu, že je to u nás Jü Chuaova dvorní překladatelka, obávám se, že představa českých čtenářů o tom, jak Jü Chua píše, bude její vinou značně pokřivená. Zájemcům, kteří si chtějí přečíst skutečně něco, co se blíží Jü Chuaovi, bych doporučila spíše třeba anglický překlad Yu Hua, The Past and the Punishments od Andrewa F. Jonese.