Životopis hladu přehled

11.11.2024

Životopis hladu je knihou autobiografickou a v podstatě se provazuje s Adamem a Evou, Strachem a chvěním i Milostnou sabotáží. V každé z těchto knih se dozvídáte nové a nové věci o autorce, dceři diplomata, která vyrůstala v Japonsku, Číně, New Yorku i Bangladéši. A pokud už jste nějakou z těchto knih četli a líbila se vám, tak se vám s velkou pravděpodobností budou líbit i ty ostatní...
.
Tato kniha je prostoupena leitmotivem hladu. Zprvu jsem s tím měla trochu problém, protože autorčino filozofování mi často přišlo krkolomné, ale postupem knihy to začalo vše dostávat velký smysl a z toho konce mě tedy dost mrazilo. Amélie Nothombová se umí zamýšlet nad věcmi dost originálně, je ironická, velmi sečtělá a jako i v jiných svých knihách zdůrazňuje dětství jako tu hlavní část života, na kterou navazuje nechutná puberta a pak už jen bídná dohra. Až v této knize jsem pochopila proč - její zážitek byl velmi drastický a reakce na něj téměř na hranici života a smrti. Už jen to, jak musela být vykořeněná, když se furt stěhovali, vidět bídu a umírání v Bangladéši, chudobu a šeď v Číně... Věru, nějak by to poznamenalo asi každého...
.
Dobré a svižné čtení jedné velmi inteligentní a zvláštní Belgičanky, kterou buď milujete nebo nenávidíte.

06.03.2021

Jako první od Amnélie jsem četla knihu Strach a chvění. Moc se mi líbila a těšila jsem se na další. Tak tahle mě docela zklamala, i když později jsem začala z příběhu vnímat její rozporuplnost. Co mě zarazilo, že už v pěti letech dopíjela sklenky se šampaňským, v sedmi letech popíjela s otcem whisky a v devíti letech měla za sebou pokus o sebevraždu. Dívka, která vyrůstala na několika kontinentech, prožila vždycky pár roků v jiné zemi a zase se s rodiči stěhovala jinam, se cítila strašně sama a možná to bylo důvodem k tomu, aby se snažila připodobňovat dospělým, s kterými převážně trávila svůj čas. Myslím si, že další knihu už shánět nebudu. Za sympatický obal knihy těch pět hvězdiček dám.