Zjevy kosmické, řevy pozemské přehled

30.11.2024

Jako mícha násilím vyrvaná z mozku nebohého pisálka celým textem zdánlivě zcela nesmyslně povlává série výpovědí mezidimenzionálního cestovatele Randolpha Cartera. Ta se v závěrečné povídce A pak se probudil… ve finálním střetnutí protne v totálním dechberoucím crossoveru se všemi ostatními povídkami (nebo s většinou z nich), aby v závěrečné povídce Druhá výpověď R. C. dosáhla konečného vyvrcholení.

Oproti předchozí knize Zombie, chiméry a rocknroll ubylo křečovitých vtipů a i autorův styl je vybroušenější. Také je hezké, jak se zápletky jednotlivých povídek navzájem vtipně prolínají. Například v jedné povídce sledují hrdinové televizní zprávy, v nichž hrdinové jiné povídky letí německým Haunebu. Velikou předností však nejsou ani tak různě vyskakující easter eggy a pop kulturní narážky, ale spíš to, že autor dokázal všechny ty na první pohled nesourodé povídky propojit do smysluplného příběhu, v němž má každá z povídek a každý z jejích hrdinů nejen své místo, ale především smysl. Za to mu tleskám.

Bonusem pro fanoušky knihy Zombie, chiméry a rocknroll je také to, že Karel Doležal poodhalil něco málo z historie svého pestrého světa a jeho obyvatel. Pro fanoušky seriálu Doctor Who nebo Stopařova průvodce po Galaxii jsou Zjevy kosmické, řevy pozemské rozhodně tím správným půllitrem piva.

Závěrem bych chtěl pochválit skvělou komiksovou obálku a vnitřní ilustrace nadané výtvarnice Evy Letákové, bez nichž by Doležalovy knihy nebyly ani z poloviny tak dobré.

08.02.2023

Znáte mloky, jak o nich psal Karel Čapek? Není nad příběhy ze života, že jo? Kdepak nějaké fantasy. Příroda sama je často mnohem kouzelnější a zajímavější, než by dokázal kdy vymyslet kdejaký autor. O tom by ostatně slavný mořský biolog H. P. Lovecraft mohl vyprávět.

Awww. Ten svět se mi líbí. Po Praze tu chodí mloci, ještěr – ehm, archosauři, elementálové, démoni, lidi, nemrtví, elfové… no je jich tu habaděj. (Akorát lidi mají pořád tendenci říkat všem lidi, jak jinak.) Konečně svět, který se sebestředně netočí kolem lidí, kde jsou lidi - stejně jako v realitě - jen jedněmi z mnoha tvorů na Zemi (a ve Vesmíru), a kde si to dokonce připouštějí.

Musím přiznat, že zpočátku jsem byla trochu v rozpacích z toho skákání z příběhu do příběhu. Některé kapitoly bavily víc, jiné míň (většinou mi bylo ale líto, že je konec a já musím zase hupsnout do jiného příběhu, do kterého se mi v tu chvíli moc nechtělo - chtěla jsem zůstat!). Když se ale v půlce knihy začaly jednotlivé linky proplétat, začalo mě to opravdu bavit. Druhou půlku knížky jsem zhltla mnohem rychleji než tu první.

Jediná kapitola, která se mi upřímně moc nelíbila, byla ta s tou šikanovanou stereotypní ezomarketingomyškou. To už mi přišlo trochu moc a i když chápu, že si tady autor někomu mstil (haha, taky jsem jednou ještě v minulé práci měla kolegyni, které - ne, nevrazila bych ji do čumáku, to zas ne - ale měla jsem chuť jí říct, ať se nad sebou zamyslí), ale prostě ve výsledku tady vypadala zle a zapškle Beta a myšky člověk skoro litoval. (A především, na konopnej prášek mi autore nesahej, dokud neochutnáš moje čokokonopný sušenky! Fffft!)

PS: Při čtení se mi párkrát honilo hlavou, jestli náhodou není autor (po vzoru Douglase Adamse) vegetarián, co si dělá srandu sám ze sebe. Bohužel teda asi ne. :D

PPS: Zombíky mám ale asi pořád radši.

PPPS: Já fakt potřebuju nutně vinyl (nebo aspoň CD) Möbius Cat. Co takhle nějaký merch? Moje oblíbená kapela je v téhle realitě neexistující kapela, díky, autore!