• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Karel Doležal

Zjevy kosmické, řevy pozemské

„Jako mícha násilím vyrvaná z mozku nebohého pisálka celým textem zdánlivě zcela nesmyslně povlává série výpovědí mezidimenzionálního cestovatele Randolpha Cartera. Ta se v závěrečné povídce A pak se probudil… ve finálním střetnutí protne v totálním dechberoucím crossoveru se všemi ostatními povídkami (nebo s většinou z nich), aby v závěrečné povídce Druhá výpověď R. C. dosáhla konečného vyvrcholení. Oproti předchozí knize Zombie, chiméry a rocknroll ubylo křečovitých vtipů a i autorův styl je vybroušenější. Také je hezké, jak se zápletky jednotlivých povídek navzájem vtipně prolínají. Například v jedné povídce sledují hrdinové televizní zprávy, v nichž hrdinové jiné povídky letí německým Haunebu. Velikou předností však nejsou ani tak různě vyskakující easter eggy a pop kulturní narážky, ale spíš to, že autor dokázal všechny ty na první pohled nesourodé povídky propojit do smysluplného příběhu, v němž má každá z povídek a každý z jejích hrdinů nejen své místo, ale především smysl. Za to mu tleskám. Bonusem pro fanoušky knihy Zombie, chiméry a rocknroll je také to, že Karel Doležal poodhalil něco málo z historie svého pestrého světa a jeho obyvatel. Pro fanoušky seriálu Doctor Who nebo Stopařova průvodce po Galaxii jsou Zjevy kosmické, řevy pozemské rozhodně tím správným půllitrem piva. Závěrem bych chtěl pochválit skvělou komiksovou obálku a vnitřní ilustrace nadané výtvarnice Evy Letákové, bez nichž by Doležalovy knihy nebyly ani z poloviny tak dobré.“... celý text
— jan8470

---

Zombie, chiméry a rock'n'roll

„Tak tohle byla, panečku, jízda! Ulítlé, ne však vulgární, naprosto bláznivé a skvěle napsané. Humor mi osobně sedl jako hrnec na pozadí, fakt jsem se bavila!“
— Knihokraj

---

Zjevy kosmické, řevy pozemské

„Znáte mloky, jak o nich psal Karel Čapek? Není nad příběhy ze života, že jo? Kdepak nějaké fantasy. Příroda sama je často mnohem kouzelnější a zajímavější, než by dokázal kdy vymyslet kdejaký autor. O tom by ostatně slavný mořský biolog H. P. Lovecraft mohl vyprávět. Awww. Ten svět se mi líbí. Po Praze tu chodí mloci, ještěr – ehm, archosauři, elementálové, démoni, lidi, nemrtví, elfové… no je jich tu habaděj. (Akorát lidi mají pořád tendenci říkat všem lidi, jak jinak.) Konečně svět, který se sebestředně netočí kolem lidí, kde jsou lidi - stejně jako v realitě - jen jedněmi z mnoha tvorů na Zemi (a ve Vesmíru), a kde si to dokonce připouštějí. Musím přiznat, že zpočátku jsem byla trochu v rozpacích z toho skákání z příběhu do příběhu. Některé kapitoly bavily víc, jiné míň (většinou mi bylo ale líto, že je konec a já musím zase hupsnout do jiného příběhu, do kterého se mi v tu chvíli moc nechtělo - chtěla jsem zůstat!). Když se ale v půlce knihy začaly jednotlivé linky proplétat, začalo mě to opravdu bavit. Druhou půlku knížky jsem zhltla mnohem rychleji než tu první. Jediná kapitola, která se mi upřímně moc nelíbila, byla ta s tou šikanovanou stereotypní ezomarketingomyškou. To už mi přišlo trochu moc a i když chápu, že si tady autor někomu mstil (haha, taky jsem jednou ještě v minulé práci měla kolegyni, které - ne, nevrazila bych ji do čumáku, to zas ne - ale měla jsem chuť jí říct, ať se nad sebou zamyslí), ale prostě ve výsledku tady vypadala zle a zapškle Beta a myšky člověk skoro litoval. (A především, na konopnej prášek mi autore nesahej, dokud neochutnáš moje čokokonopný sušenky! Fffft!) PS: Při čtení se mi párkrát honilo hlavou, jestli náhodou není autor (po vzoru Douglase Adamse) vegetarián, co si dělá srandu sám ze sebe. Bohužel teda asi ne. :D PPS: Zombíky mám ale asi pořád radši. PPPS: Já fakt potřebuju nutně vinyl (nebo aspoň CD) Möbius Cat. Co takhle nějaký merch? Moje oblíbená kapela je v téhle realitě neexistující kapela, díky, autore!“... celý text
— Sidonie

---

---

Zombie, chiméry a rock'n'roll

„Když mi autor do knížky napsal přání, ať mě nesežere zombík, myslel jsem si, že mě čeká nějaká literární zombie apokalypsa. Ale bohužel, zombies se v této české fantasy v podstatě nevyskytují. Různých oblud, přeludů a rock'n'rollu je tu však dostatek. Román se odehrává v jakési alternativní realitě, konkrétně v alternativě k současné Praze. Hlavní hrdina je lidská ještěrka, nad čímž se v hlavním městě tolik nepozastavují nejen proto, že tam žije hodně sebestředných lidí, ale taky proto, že místní naráží i na podivnější věci. Například město obývají golemové, elementálové a čarodějové, a místo metrem se tu jezdí jakýmsi dutým ochočeným červem z Duny. Celkově Karel Doležal přichází s dobrými nápady a vytváří tak trochu chaotický, ale zajímavý svět. Kdyby se tenhle svět podařilo zfilmovat, jednalo by se vizuálně o tu nejoriginálnější (ale samozřejmě taky nejnákladnější) českou fantasy. Kniha se taky nebere vážně a čtenáři často hodí vtípek v podobě hlášky či jakési narážky. Škoda, že jsou vtipné narážky někdy těžší rozklíčovat. Námět o tom, že kapela monster hledá jakéhosi tajemného básníka, který by jim mohl pomoct s psaním kvalitních textů, není vůbec špatný, ale bohužel se moc zajímavě neposouvá. Sice se do toho zaplete i nebezpečná sekta a létající jeptišky, ale v podstatě je děj pořád jen o tom, že postavy navštěvují další postavy a další místa a před nějakým případným nebezpečím zpravidla prostě utečou. Zhruba dvě třetiny knihy to nevadí, ale jak už pak není co řešit, je těch tři sta stran trochu moc. Poslední třetina nejen že nenabízí nic vzrušujícího, ale stagnuje i v tom, co se knížce dařilo předtím. Už tu spíš jen vidíme změť nesourodých postav, v nichž začíná být problém se vyznat a jsou zajímavé jen svým abnormálním zevnějškem. Nevadí tolik, že se o nich příliš nedozvíme. Vadí ale dost, že mezi sebou nemají skutečně zábavnou interakci. Celkově nabízí Zombie, chiméry a rock'n'roll impozantní svět s nepříliš impozantním příběhem. Šest pražských příšer z deseti.“... celý text
— Ninjer

---

Zjevy kosmické, řevy pozemské

„„V tom případě ti asi nabídnu víc než sušenky, co? Mám tu polívku, hovězí vývar, dáš si?“ Druhá kniha od mistra Doležala opět překvapila. Sice nebyla tak výrazná, jako „Zombie, chiméry a rock“n“roll“, ale byla to opět zábava, akce a dobrodružství. Zpočátku se to může zdáti trochu zmatený, ale vše se nakonec sejde v jeden příběh. Ono totiž může být zavádějící, že příběh začíná na Bílé hoře roku 1620, pak se vkrademe do současnosti (plus minus elefantobus) řešit nějaké pozůstalosti po dědovi a najednou jste v Karlíně a honíte měsíčního vlka a nějaký chrchle, pak Axel, Míža – stará parta opět v akci? Malá ochutnávka: Čekal jsem, že povrch zrůdnosti se brzy otevře a vyhřeznou z něj páchnoucí mimozemské útroby, avšak návštěvník z hlubin kosmu nejevil sebemenší známky poškození. Ukázaly se menší ohnivé záblesky. To letouny vystřídaly arzenál a zasypávaly protivníka krupobitím kulí ze strojních pušek. Nezdálo se, že by cokoliv mělo sebemenší účinek. To, proti čemu moji budoucí přátelé stáli, se ukázalo tvrdým oříškem. Tak že tu máte několik příběhových linií, přeskakujeme z jedné do druhé, ze třetí do první a pak zase....tak jo, ke konci zjistíte proč. Celou dobu jsem se bavil, zpíval si u toto a smál se kecům, které dost často vždycky někdo utrousil. Osobně se mi nejvíc líbila Beta. Tahle holka toho předvedla docela dost a vždycky dokázala překvapit. Dávám čtyři a půl Hetešáka, protože já moc nemusím tyhle obrovské, epické příběhy o šestseti stranách a víc, ale mám raději spíše jednoduché příběhy u kterých nemusím moc přemýšlet :-) Citát: Haha, u povrchu. Prostě trpaslík, padesát metrů pod zemí trpí závratí! Jo, abych nezapomněl. V tomto příběhu zazní celkem dost hudebních skupin. Na konci knihy je malý slovníček pro ty, kteří netuší, odkud která skupina je. Najdete tu a uslyšíte třeba Iron Maiden, ZZ Top, Megadeth a k mání je i Ramones či Rush. K vidění jsou také krásné doprovodné kresby. Tak jak v Zombie, chimérách a rock“n“rollu je nakreslila Eva Letáková. Osobně se mi nejvíce líbila ta, kde je nakreslený kus papíru s nápisem „Rákosníčkovo pokušení kapitola I.“. Najdete jí někde okolo strany 200. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Vše to začalo jednou pekelně dobrou melodií...“... celý text
— Terva