Zločin a trest přehled

Zločin a trest
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47412/zlocin-a-trest-47412.jpg 4 2771 2771

Proslulý román velkého ruského realisty sugestivně zachycuje chmurné prostředí petrohradské chudiny. V osudu hrdiny, Raskolnikova, který zavraždí lichvářku a poté dospívá k pokoře a nábožnosti, zobrazuje Dostojevský svůj odmítavý postoj nejen k individualistickému radikalismu, ale k revolučnímu úsilí vůbec. Doslov: Václav Běhounek

Literatura světová Romány
Vydáno: , Svět sovětů
Originální název:

Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije), 1866


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zločin a trest. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (340)

anibeni
28.10.2024 3 z 5

Knihu jsem nečetla fyzicky, ale poslechla jsem si rozhlasové zpracování, které bylo úžasné. Je to klasika, to nezastírám, ale mě to nijak nenadchlo. Není to kniha, ke které se budu vracet, ale je to určitě kniha, nad kterou budete chvíli přemýšlet.

moira2912
11.10.2024 3 z 5

6.10.2024 - 3,5*
Kniha Zločin a trest byla dárek, nádherná edice z Rybka Publishers, ilustrace Dave McKean. Edice má i jiné, nádherně zpracované klasiky, postupně je sbírám.

Dostojevskij má tu výhodu, že jsem ho jako mladší dost četla, ještě před listem povinné literatury, takže jsem se do knížky pustila relativně brzy poté, co jsem ji dostala. (Popravdě, Zločin a trest jsem přečetla teprve dnes nejspíše proto, že na seznamu povinné byl.)

A dojmy jsou... smíšené. Jak nejspíše napovídá fakt, že jsem knihu četla několik měsíců.

Vykreslení atmosféry ruské dobové společnosti - té chudé především - je brilantní. Možná spíše brutální. Viděla jsem to období, Petrohrad druhé poloviny 19. století, před očima. Jako spadnout do žumpy, v zimě. Hnus a ještě k tomu pak umírám na zápal plic, zatímco lidé bezohledně přihlížejí, v lepším případě, nebo si kopnou a k tomu mě okradou, v tom horším.

Způsob, jakým Dostojevskij vykresluje své charaktery - smekám. Zjizvení, komplikovaní, dýchající lidi. V tom nejhorším světle, se všemi nedostatky, odhalení. Proto tak lidští. Občas pobavilo vyloženě dramatické vystupování postav (dramatické ve smyslu divadelní hra - vše tak absurdně dohnané do extrému), jindy brnkalo na nervy omdlévání a náhlý pláč - především žen. Ale podstata těch lidí tam byla a občas ten fakt štípl jako facka.

Děj je... obsah knihy... no, to je ta smíšenost dojmů. :D

Máme zde otázky, zločin a trest, očividně, ale i mnoho zamyšlení a prapodivných, pobuřujících, někdy vyloženě depresivních a rebelujících myšlenek.
Dostojevski uměl postavy napsat tak, dokázal zážitky a lidské strasti podat tak, že nezáleží na kulisách, době, kdy je kniha čtená, stále to rezonuje. Je to univerzální, tyto emoce, pocity, situace, a proto i myšlenky stále souzní.

Dojde ke zločinu, a pak se propadáme s hlavním hrdinou do filozoficko-psychedelického rozpadu mysli, v podání knihy spíše spirita/ducha člověka. Nějaký chorobný stav mysli tam byl už i předtím, ale po zločinu to nabere na horečnatém spádu.
A to byl nejspíše ten zakopaný pudl. Záměr to nejspíše byl geniální a styl, jakým kniha byla napsaná, dokonalý. Ale číst to, probírat se všemi těmi myšlenkovými pochody a někdy zcela prostě náznaky šílenství a blouzněním... z pohledu ne tak sympatického vypravěče... a bez pevného děje k tomu. Je to chaos, žádný řád, ale nebývá takový život vždy?

Jak moc se mi psaní Dostojevského líbí, zapomněla jsem, že píše bloky textů délky stránek, a občas to bylo jako honit se za myším ocáskem uprostřed 3D bludiště s tím, že se myška postupně mění v tucet jiných konceptů a na konci vlastně ani není zvířetem, ale abstraktní myšlenkou právě bez toho ocásku.
(Také jsem si s pobavením uvědomila, odkud nejspíše pramení má láska k dlouhým, přehnaně komplikovaným souvětím a volnému toku myšlenek v mém vlastním psaní. :D)

Kdybych tuto knihu četla tehdy, v maturitním období, odnesla bych si ze čtení více. Jsem si tím jistá, jelikož jsem si během četby s mírnou hrůzou uvědomila některé své zaryté názory a můj mozek už bohužel není tak plastický, můj náhled na život se už tak lehce nemění ani ve světle zajímavé myšlenky a... jsem stará koza. xD

Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, připomněla mi mou lásku k těmto občas hůře stravitelným kouskům.
Jediné, z čeho jsem nešťastná, je fakt, že jsem většinu knihy četla v elektronické verzi (MKP epub), jelikož cestovat s takovou pěknou edicí je zločin.
Samo o sobě by to nebyl problém... kdyby ty dvě edice nepřeložili dva různí překladatelé. :')
Začátek jsem četla v překladu Michaela Fišla a tak zpětně musím říct, že se kniha možná četla trochu jednodušeji.. ?
Zbytek, cestou MHD, byl překlad Jaroslava Huláka. Druhá půlka určitě. Ale nejsem si jistá, který překlad byl který, abych mohla usoudit, kdo dobovou atmosféru vystihl lépe, jestli i jiná (pravděpodobně starší) volba slov nepomohla... jsem idiot. xD


RomanaSV
19.09.2024 5 z 5

Kniha, kterou jsem četla před mnoha lety a k níž se znovu vracím pro svou sílu. Dostojevskij, ale i další autoři z tohoto období, byl naprosto geniální.

všechny komentáře

Související novinky (3)

Knihomolové a další knižní novinky (24. týden)

08.06.2023


Zvrácená pouta, Netvor a další knižní novinky (48. týden)

28.11.2022


Nové eknihy zdarma (únor)

04.02.2020


Citáty z knihy (2)

Čím temnější noc, tím jasnější hvězdy. Čím hlubší žal, tím blíže Bohu.


Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichocení. Je-li v upřímnosti jen kapička falešné noty, dochází okamžitě k disonaci a po ní k ostudě. Avšak v lichocení může být falešné všecko až do poslední noty, a přesto zůstane příjemné a působí potěšení, sice hrubé potěšení, ale přesto potěšeni. A i kdyby byla lichotka sebehrubší, určitě se bere nejméně z poloviny vážně. A to platí pro všechny společenské stupně a vrstvy.


Kniha Zločin a trest v seznamech

v Právě čtených119x
v Přečtených4 252x
ve Čtenářské výzvě231x
v Doporučených389x
v Knihotéce1 090x
v Chystám se číst1 413x
v Chci si koupit263x
v dalších seznamech63x