Zlodějka mýho táty přehled

14.10.2024

Moc zajímavé téma knihy. Střídavá péče je určitě fenoménem dnešní doby a podívat se na to z pohledu malého chlapce, jak nese těžce rozvod rodičů a následnou střídavou péči, je určitě zajímavé. Děj však nějak zvláštně přešlapuje na jednom místě, moc neplyne, je tam spousta odboček, které jsou nakonec slepé a zbytečné, a to dává celému čtení knihy zvláštní těžkopádnost.

Dost dobře nechápu, že někdo, kdo napsal Dějiny hnutí a Zlodějka mýho táty, je někdo kdo v reakci na současnou válku na Ukrajině hlásá: Mír za každou cenu. Příběh v těchto dvou knihách je totiž přesně důsledkem míru za každou cenu. A obě končí špatně pro lidstvo i jednotlivce.

A po té, co se Hůlová vyblila v Dějinách na téma feministky jsou hnusný zakomplexovaný ženský v teplakach, máme tu knihu na téma ničení tradiční rodiny.

Ale protože se dílo má oddělovat od umělce, je na čase napsat něco o knize jako takové.

Když se dva rozvádí a najdou si nové partnery, bývá v tom spousta hořkosti. Zvlášť, když to ti dva plichtili léta hádkám navzdory. A do toho si dosaďte pět děcek, jedno těhotenství a desetiletýho ublíženýho mrňavýho hajzlíka, který se prostě nedokáže srovnat s tím, s čím
se musí srovnat téměř půlka děcek téhle republiky. A všichni kolem něj se snaží být chápající a chodit po špičkách, protože on za to přece nemůže. To ten těžký rozvod.

A maminka je jeho a jen jeho a jediná definice její existence je, že je jeho matkou a musí mu sloužit.

Aneb, vychovávejte své děti, dokud jsou malé. Pak už je pozdě.