Zpěváci bez konzervatoře přehled
Jiří Černý
Podobizny dvaceti šesti zpěváků a zpěvaček tanečních a zábavných písniček, které si autor vybral z dnes nejpřednějších a nejoblíbenějších "nejen podle toho, jak jsou populární, ale zejména co přinášejí nového a vlastního."
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zpěváci bez konzervatoře. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Jak psal letošní pětaosmdesátník před více než 55 lety? Skvěle. Ve svých ani ne 30 letech už měl svůj styl, který jsem já mohla ocenit až v polovině osmdesátých let naživo, kdy „antidiskotéka“ v klubu na VŠ kolejích měla pro mě příslib i toho „anti“, které by se našim soudruhům pedagogům nelíbilo – a to už na dveře lehce ťukala perestrojka. Přitom šlo jen o hudbu, ovšem tu oficiálně nepřijímanou. A tady jsem od antidiskoték skočila ještě o 20 let zpátky, kdy jsem teprve já sama lehce ťukala na dveře svého života. Jojo.
Myslím, že pro mou generaci, tedy starou jako tahle knížka, bude u každého zpěváka či zpěvačky nejzajímavější srovnání jeho dvou podob: této mladé (knížka se měla původně jmenovat Vzpoura zpěváků, tedy interpretů něčeho u nás nového, oficiálně odmítaného = jazz, bigbeat) a podoby středněvěké - normalizační (a u některých i porevoluční), jak se mi do hlavy nesmazatelně (často bohužel) zapsala pomocí poslechu Českého rozhlasu.
Tři zpěváky jsem si musela vyhledat zcela: Janu Malknechtovou a Jiřího Jelínka (ajó, zpívají spolu Motýla) a Janu Petrů (jasně, Den je krásný). U ostatních jsem se víceméně orientovala. Spoilery :-):
Víte, o kom je věta: „Mám ho ze všech zpěváků nejradši“? O Jiřím Suchém. Stejně jako: „Jeho hlas je neznělý, drnčivý a bezbarvý, při řeči téměř úřednický.“ A přesto. Jiří Černý má výborný hudební sluch, ale dokázal ocenit originalitu a vkus. Skvělí zpěváci jsou pro něho očekávatelně Matuška a Pilarová, ale k extratřídě řadí i Karla Hálu (hm, pro mě zpěvák pro mé rodiče). Přiznává, že nesnášel televizní podobu Josefa Zímy; i u těch, které nepreferoval, nachází něco dobrého – tady mj. osobní kouzlo (taktéž, zpěvák pro starší). Karel Gott, později zbožňovaný mými rodiči i mými spolužačkami, zpíval jazz (!) a lidem se nelíbila jeho tvář (haha). Ti, které jsem poznala přesně tak, jak o nich JČ píše: Hana Hegerová, Eva Olmerová, Pavel Bobek, někdy Václav Neckář. Ti, kteří zmizeli (úplně nebo téměř úplně) z očí veřejnosti: Jiří Suchý, Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová, Pavel Sedláček, Miki Volek. A ti, které jsem poznala jedině v jejich populární až estrádní podobě, která je mi už desetiletí protivná: Gott, Zíma, Hála, Vondráčková, někdy Neckář, ale bohužel i Pilarová a Matuška.
Kromě profilů zpěváků se dozvíte leccos o Semaforu, nelehkém prosazování bigbeatu a začínajícím uvolnění, tolik slibujícím a nadějným i v hudbě. Zbývaly dva roky do „zaťukání na dveře“ od našich spojenců z Varšavské smlouvy.
Výborná, stručná a přitom velmi výstižná kniha o našich zpěvácích, která je srozumitelná pro běžného čtenáře - laika v hudebním oboru.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zpěváci bez konzervatoře v seznamech
v Přečtených | 13x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 17x |
v Chystám se číst | 3x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
zpěvačky zpěváci Karel Gott, 1939-2019 Hana Hegerová, 1931-2021 Zlatý slavík Helena Vondráčková, 1947- Hana Zagorová, 1946-2022
Autorovy další knížky
1989 | Hvězdy tehdejších hitparád |
1966 | Poplach kolem Beatles |
2014 | Jiří Černý ...na bílém 1 |
1967 | Zpěváci bez konzervatoře |
1969 | Hvězdy světových mikrofonů |
Konečně - až posmrtně - čtu take od něho, nejen o něm! Pomyslným dvacátým sedmým profilem je souhrnná vizitka autorova pronikavého stylu, s jakým referuje o všech šestadvaceti českých zpěvácích. Většina nežije, menšinu jsem ani neznal. Nezaměnitelný pan Černý taky už nežije, ale poznal jsem ho osobně.