Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola přehled

Kniha má být inspirací, motivací a nadějí zvláště pro děti z dětských domovů. Čtenářské veřejnosti pak přináší letmý vhled do života v dětském domově a nastiňuje osudy jeho malých obyvatel a autorky především.

Prvním a velmi silným dojmem z četby byla, eufemisticky řečeno, její jazyková neobratnost – nekonstantní tempo, kdy se velmi krátké věty střídají s dlouhými souvětími; opakující se slova a významově stejné věty nejen v jednotlivých kapitolách, ale dokonce i v jednotlivých odstavcích; falešné vazby; nesprávně použité výrazy; a tak dále… Četba byla z těchto důvodů paradoxně celkem složitá, protože nemotorně sestavený text zkrátka drhnul… Kapitoly na sebe nijak logicky nenavazují – mnohdy se v nich hovoří o událostech a osobách, o nichž předtím není zmínka a čtenář se tím pádem obtížně orientuje... Celkově to působí zcela nekoncepčně, ne-li zmateně. Nechce se mi věřit, že to byl záměr v rámci zachování nebo zdůraznění autenticity.

V každé kapitole se přinejmenším jednou bulí – z radosti, ze stresu, z rozčilení a já nevím z čeho všeho… Poslední kapitoly se „táhnou“ ve smyslu odpuštění, děkování a vděčnosti a opětovně samozřejmě pláče… Člověk si už opravdu přeje, aby ta Česká Miss, jež má na život autorky v dané době zásadní vliv, proběhla a ukončila tu chaotickou a nudnou změť myšlenek.

Ačkoli oceňuji autorčin záměr a také životní odvahu prát se se svým nešťastným startem do života, její dílo nepovažuji ani za motivační, ani za povedené… Někdy je prostě lepší nechat některé věci na profesionálech. Bohudík se mi dlouho nepoštěstilo narazit na takovýto literární „skvost“. Do druhého dílu se pouštět určitě nebudu.

01.04.2024

Zajímavé čtení. Autorka měla štěstí na kamarády, když už neměla lehký start.

#prvniprectenaknihavmesicidubna2024