Zrození bohů přehled

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141737/bmid_zrozeni-bohu-t42-141737.jpg 4 10 10

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Spis o řecké mytologii asi z 8.-7. století př.n.l. Popisuje původ bohů, lidí, světa, zvířectva, všeho živého a vznik vesmíru. Je nejstarší řeckou básní, která se zamýšlí nad tím, jak vlastně vznikl svět. Hesiodos zapisuje genealogickou soustavu řeckých bohů, zdůrazňuje především střídání jednotlivých božských generací. Bohy líčí jako vznešené mravní síly.... celý text

Literatura světová Poezie Mytologie

Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Originální název:

Θεογονία (Theogoniá)

více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zrození bohů. Přihlašte se a napište ho.

Nové komentáře (3)

06.03.2023 3 z 5

JulianaH.

Hésiodova Theogoniá bezpochyby patří k nejdůležitějším textům našeho civilizačního okruhu, kde má místo vedle homérských eposů. Ale četla se mně dost ztuha. Zčásti kvůli nezvykle archaizujícímu (na 50. léta) překladu Julie Novákové, ale hlavně proto, že v ní výčet suverénně převažuje nad vyprávěním. Většinu básně tvoří božská genealogie, zlomek pak připadá na záživnější části: tedy na mýty (títánomachie, Prométheus a Pandora), hymny (na múzy + možná trochu na Hekatu) a popis Tartaru. Hésiodos mi připomíná moji středoškolskou profesorku literatury tím, že uvádí stovky jmen, ale často už nic k nim. Když se poté, co vyjmenoval všech padesát Néreoven, rozhodne nevypisovat zvlášť bůžka každé řeky v Řecku, člověk se skoro až diví.

Z Theogonie dýchá propastné stáří, něco nesmírně archaického a prvotního. Mezopotámské vlivy určitě nezapře; připomíná "Enúma eliš" s jeho válkami mezi generacemi bohů, bujnou a často incestní fertilitou, z níž se rodí stvůry, či absolutními bizarnostmi (Zeus spolkne bohyni moudrosti Métidu, aby mu z jeho útrob radila). Poměrně pozoruhodná je tím, že několik veršů věnuje zrození žen (gynaikogonii), ačkoli vznik člověka obecně Řeky příliš nezajímal. Podle Hésioda vzešlo něžné pohlaví, "to škodlivé plémě", z Pandory, a je tedy součástí trestu uvaleného na lidi (= muže) Diem. Nepředpokládám, že by si autor tenhle mytém sám vymyslel, ale hezky koresponduje s jeho nářky na manželky v Práci a dnech a zdá se odrážet ne právě příjemné poměry v domě otráveného bručouna Hésioda.

Dokonce jsem v pokušení vidět ozvuk jeho osobního života i v tom, že jedinou obsáhlou charakteristiku božstva věnoval Hekatě, dárkyni bohatství a vítězství v soudních sporech. (U našeho básníka je ještě vlídnou bohyní mládeže, v podsvětního daimona a patronku oblud se mění až později.) Poslední věc, která mě zaujala, je náběh k jakési alternativní mytologii, když autor podotýká, že vládcem bohů i lidí se mohl stát obludný obr Týfón, kdyby Zeus včas nezpozoroval nebezpečí.
Souhrnem netvrdím, že tenhle veršovaný rodokmen není zajímavý. Hodně příbuzenských vztahů mezi bohy, héróy, obludami a dalšími bytostmi mě překvapilo a je fajn mít to přečtené (rozhodně nejen proto, že to potřebuji ke zkoušce; číst něco starého 2 700 let má svoje kouzlo). Ale Hésiodos je děsně protivný škarohlíd.