Zrušte rodinu přehled

26.12.2023

Těšil jsem se na podvratnou četbu během Vánoc, která analyticky rozebere opresivní charakter rodinných vazeb zneužívaných státní mocí k manipulaci s obyvatelstvem a nabídne nějakou víceméně utopickou, leč poutavou a zajímavou vizi. Spisek Sophie Lewis ale po všech stránkách bohužel klamal. Jediné plus tedy představuje tematika samotná, vydavatelská odvaha se do ní pustit, vysoce kvalitní grafické pojetí knihy a přehledný doslov, který když si přečtete, zbytek knihy můžete s klidem pominout.

Sophie Lewis totiž nejenže píše a uvažuje zmatečně, změťovitě, nejasně, takže to vůbec není čtivé, ale zároveň nenabízí ani promyšlenou a ucelenou argumentaci ani žádnou určitější vizi (v knize mj. zazní bizarní pseudopointa - jedna z mnoha -, že rodinu nahradí nic!). To vše navíc zastřeno pseudoodborným žargonem a nesnesitelným angloamerickým stylem, který si libuje v polysémní nesrozumitelnosti, patrně ve snaze formálně exhibovat před čtenářstvem, a je podle mě pro tento typ textů zcela nevhodný. (Zlatý německý diskurz: jazykově a argumentačně precizní a systematický!).

Překladatelka neměla snadnou práci a zjevně se hodně snažila, ale ani výkon její a redakce příliš nepřispěly k lepší stravitelnosti jazyka a textu, i bez originálu je zřejmé, že spousta vět otrocky kopíruje strukturu anglické předlohy, sice snad ne vysloveně defektně vůči češtině, ale čitelnost to nezvyšuje. To samé platí i u dílčích lexikálních řešení. K tomu se pak místy připojují interpunkční podivnosti, nejspíš opět původem anglicismy... Nesnadnou recepci knihy podtrhuje ještě série kontroverzních jazykových inovací, které mají přispět k větší rovnoprávnosti užitého jazyka. Překladatelka a redaktor to zdůvodňují v krátké poznámce, jejich důvody sice chápu, ale jazykově je to zkrátka nešťastné, text to komplikuje a prodlužuje, občas dokonce vznikají konstrukce na hranici srozumitelnosti. Domnívám se, že vhodnějším řešením by bylo zaměřit se na srozumitelné zprostředkování obsahu - názorů a argumentů, proč určité zažité postoje, přístupy a myšlenková schémata plodí nerovnoprávnost a útisk. A jazyk nechat na pokoji a využívat jej ve stávající, funkční a prověřené podobě zkrátka jako médium, kód sdělení obsahu.

Nechci se tu pouštět do obšírnější myšlenkové polemiky, ale nelze se ubránit dojmu, že autorka není příliš kovaná v ekonomii, sociologii, psychologii a vlastně ani filozofii. A s takovýmto (ne)základem se revoluční vize, nemají-li být šmahem smeteny jako naivní a bezcenné, snují jen těžko. Osobně si myslím, že problém rodiny coby prostředí a nástroje znesvobodňující moci tkví spíše v povaze, myšlení a nastavení individuálních jedinců (nejen na úrovni rodiny, ale i níže - v párových vztazích, ba ve vztahu k sobě samému - i výše: v komunitách, spolcích, firmách, politice), což si autorka ve svém feministicko-marxisticko-postkoloniálním rozletu (či jak to označit) ani nepřipouští...

Nejzajímavější část knihy je tedy letmý historický nástin osobností, které se nějak vztahovaly k otázce abolice rodiny: Fouriera, Kollontajovou ani Firestonovou jsem neznal, a jakkoli jsou to fenomény bizarní (v dobrém slova smyslu), jejich osudy a vize mě zaujaly. Bohužel ani zde nelze říci, že by o nich autorka pojednala poutavě a přehledně, celistvější obraz mi musela poskytnout až Wikipedie. Mám dokonce pocit, že je ani pořádně nečetla (i toho svého Marxe/Engelse podle mě strašně ohýbá a dezinterpretuje) a zná je spíše ze sekundárních zdrojů, potažmo jen útržkovitě. A tak je to se vším - vždy něco nakousne, v podstatě nahodile, bez souvislosti, navíc neatraktivně a nečtivě, a pak přeskočí jinam, až je z toho nakonec jeden velký guláš, který se sice navenek tváří lákavě (obálkou, názvem, tematikou), ale je k uzoufání nemastný neslaný a konzumovat ho je utrpení. Aneb: Po přečtení doslovu E. Koldovské a M. Vusović jsem si posteskl, proč Sophie Lewis nedovede psát aspoň z půlky tak jako tyto dvě mně neznámé autorky.

Cením si toho, že se Tranzit pouští do podobných počinů a má celou zajímavou ediční řadu, ale stálo by za to více zvažovat kvality a přínos dalších potenciálních přírůstků, když už se do toho investuje tolik úsilí.