Ztracen na Hedvábné stezce přehled

27.05.2024

Zeměpis mě nikdy nebavil a cestopisům jsem se vyhýbala obloukem. Teď si klepu na čelo a říkám si, mám co dohánět. Na světě je tolik zajímavých a krásných míst, které nikdy nenavštívím, ale můžu si o nich aspoň přečíst. :)

Díky @lost_czech_man jsem mohla "procestovat a prožít" jeho cestu po tzv. Hedvábné stezce - starodávné karavanní trase. Turecko, Írán, Arménie, Gruzie, Abcházie (o její existenci jsem neměla ani tucha), Ázerbajdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Tádžikistán a na závěr Čína.

Co mě zarazilo ale vlastně ani tak nepřekvapilo, že Českou republiku v těchto zemích málokdo zná, ale chytají se u Československa. Pff. :-D

Kniha je opravdu nadupaná informacemi, plná dobrodružství, dobrosrdečných lidí ale i nebezpečných situací. Autor má můj obrovský obdiv.
Četla se dobře a líbilo se mi, že text byl doplněn krásnými ilustracemi i fotografiemi. Je to bichlička a občas už hlava jednoduše vypínala, ale dozvěděla jsem se toho spoustu nového a hlavně mě některé země příjemně překvapily.
Pozoruhodná architektura, různorodé krajiny, kultury a zvyky i trocha historie.
Doporučuji a díky za možnost poznat kus světa zase z jiného úhlu pohledu.

17.03.2024

Hodně obsažné až rozvláčné vyprávění, bez podrobných mapek (jen jedna velmi rámcová) a plánů cesty (kolikrát se opakovalo, že vůbec neví, kde bude ten den spát, a jak ho to vůbec netrápí..., vždyť po cestě se vše jistě vyřeší samo, hodných lidí je kolem hodně - jak v tomhle závidím polovině lidstva, která může takhle bezstarostně, osamoceně, brázdit neznámé končiny a nijak zvlášť se o sebe neobávat).
Zamiloval si Turecko a chtěl do Persie, ... nakonec prostě po stopách Hedvábné stezky (v úvodu je zmíněno, v kterých zemích byl předtím, jak dlouho, takže to nebyl jen mladický dobrodružný nápad odnikud, bez znalosti světa).
Je to prostě vyprávění, kresby hlavně lidí, barevné fotky s popisky, ale ne moc (zejména u zmíněných mimořádně úchvatných míst fotky nebývají).
Příliš velkolepá výprava je zbytečná a kontraproduktivní: kniha o téměř 600 stranách s velkými prázdnými okraji stran, tlustým křídovým papírem, přitom malým fontem (a ještě menším na modrém podkladu u vsuvek zeměpisných podrobností), se nedá skoro udržet v ruce, natož pořádně otevřít.
A ty hrubky ... jako první mne přímo uhodil do očí _vysutý_ most. Přitom na knihu mne upozornil sám autor v povídání na TV Noe, kde rozprávěl o novějších zážitcích ve východní Asii a líbilo se mi zajímavé, nepodbízivé, živé, a přitom pěkně spisovné vyjadřování...