Ztracené peklo přehled
Jaromír Typlt
Podtitul: Dryjáky z magmatu a černé žluči (1988–1992) Typltovy verše v sobě nesou silný, eruptivní náboj, mají zcela sugestivní výraz umocněný gejzírem nápadů a originálních slovních seskupení.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ztracené peklo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Těžké a ještě těžší. Syrové. Poezie pro ty, co už přečetli i něco jiného než Kytici od Erbena; je třeba se v tom ztratit, abyste se mohli najít. Dostala jsem se k Jaromírovi přes Lubomíra a jeho texty pro WWW (jež jsou podobně laděny, ale snáz čitelné).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1994 -
Cena Jiřího Ortena
Kniha Ztracené peklo v seznamech
v Přečtených | 10x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 7x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Cena Jiřího OrtenaAutorovy další knížky
2006 | 7edm 2006 |
1994 | Ztracené peklo |
2007 | Stisk |
1991 | Pohyblivé prahy chrámů: kniha deflorací |
1990 | Koncerto grosso |
Tmář
Ten má pod klerikou
a snad nejen hlubotiskové peřeje a vysokohorské šrámy vrstevnic
a snad nejen postup výroby kyseliny lysergové a lékárenské váhy
Tupit ostrost poštolčího oka by možná bylo přijatelnější
Protože vytmavit to steskojemům a očernit krunýře
to raději chodit s kapačkou pro vodu k nosiči rakety
Jeho ale neuhasíte
Povolení k odlévání nábojnic děsu si vystavuje sám
i když to chvílemi vypadá jako rozpuk pověr za odsluní
Paroží kvarkopytníků si ředí v mléce vykradačů hrobek
vlastnoručně nadojeném z jejich zapečetěných žulových rohovek
a okultními knihami se strefuje do elegií zabředenců
Říká se o něm že rozpitváním pokušení vypreparoval absolutno
A poté že vlastní krví vytopil národy podzemních chodeb
osvícenci vydloubl žárovky z očních důlků a zkratoval ho
ošálil rentgenový přístroj převlekem za úplněk (rty samý kráter)
vyrobil vrtule dvousošníků z hrudního koše delfské svatyně
rozséval smrt aby získal věčný plamen
přeškvařil všechny kdo zkoumali ostatky po alchymistech detektorem kovů
zatáhl oblohu a blankyt uvrhl do potápěčských bomb
a na mučidlech ze sebe vymámil doznání „JÁ JE NĚKDO STINNÝ“
aby osmero zázraků bylo znesvěceno
Každý ho tuší i když není k poznání ani za nejhlubšího dne
snad ten pach řádového slibu nebo hřeby telekineze…
A jen co se rozední pružiny věkoměrů a zřítí se planetární systém
i nemohoucí stařeny bleskem skrývají žebra povědomí
o dávných kernatěních rtěnek doprovázených přeletem kronik
neboť to už s tříštivým násilím zahalenosti vstupuje on
a prodíraje se hluchavkami fascinace přináší jim kameje úzkosti
ze kterých lze vykřesat i posvátnou masku
s málem už zapomenutými stržemi vlastní tváře
*(možná lehce nepřesný přepis přepisu)
(Jiná dobrá ukázka: http://www.lyrikline.org/de/gedichte/instinktea-11219#.VJl5gv90LA)