Ztrácení přehled
Marilynne Robinson
Ruth a její sestra Lucille vyrůstají postupně pod dohledem kompetentní, ale poněkud letargické babičky, dvou dojemně komických, ale naprosto nekompetentních tetiček, a nakonec tajemné a nepraktické tety Sylvie. Lineární osou příběhu je železniční most přes jezero, na jehož vzdálený konec nelze dohlédnout, směrovka do velkého světa nepoznaných možností, úniková cesta ze stísněného, drsným počasím zkoušeného Fingerbone. Ruth, která ve skutečnosti skoro nikdy nemluví, zde hovoří jazykem, který působí jako zjevení, nutí nás převalovat každé slovo jako při čtení poezie a zároveň dojímá svou věrohodností. Vypráví o nekonečném čekání, o tom, jak je „každá přítomná chvíle důležitá tím, co postrádá,“ o pomíjivosti všech snadno pojmenovatelných věcí a o ceně, která se platí za neochotu rozlišovat mezi snem a skutečností. Tento román Marilynne Robinsonové se dostal do úzkého výběru nejlepších amerických knih napsaných za posledních dvacet pět let, a to tam byly uvedeny pouze dvě ženské autorky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ztrácení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
![kopeceli kopeceli](https://www.databazeknih.cz/img/users/34_/343192/m_kopeceli-ZlW.jpg?v=1678888158)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Souhlasím s názorem, že kniha je až impresionisticky poetická, i když nevypráví o ničem příliš pěkném. Začátek mne vyloženě nadchnul, od poloviny bylo čtení složitější. Pomalé tempo a obraz bahna se mi lepily na duši. Chodily se mnou, až jsem se musela ohlížet přes rameno, jak silný to byl pocit. Sugestivní čtení.
Přesto však malá trhlinka v tom je. Autorka je jednou z mnoha, které v poslední době čtu a které se zabývají výukou tvůrčího psaní. Právě na ty jednotné postupy, i když dobře maskované, jsem narazila a téměř celou knihu jsem je vnímala.
![Imor Imor](https://www.databazeknih.cz/img/users/31_/31279/imor-CHt.jpg?v=1542228165)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Žádná lehká četba tohoto melancholického, nešťastného příběhu. Ten chlad z jezera, všudypřítomná tma, špína, nepořádek - to vše se mě pevně drželo po celou dobu četby. Tento příběh dvou opuštěných sester mnou pořádně otřásl. Další skvostně napsaná popisná kniha.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Vzpomínky jsou ve své přirozenosti pouhými fragmenty, rozesetými a nahodilými jako pohled do osvětlených oken.“
Ocenění knihy (1)
1982 -
Hemingway Foundation/PEN Award
Kniha Ztrácení v seznamech
v Přečtených | 71x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 6x |
v Mé knihovně | 51x |
v Chystám se číst | 74x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 1x |
Teprve až je ztratíme, stanou se nám lidé nejbližšími. Teprve až přijmeme, že nemáme a nejsme vůbec nic, osvobodíme se. Když se Ruth přestane bránit zimě, zjistí, že je zima příjemná. Tak nějak bych popsala myšlenku, kterou jsem vnímala z příběhu nejzřetelněji. Temné jezero jako metafora lidského podvědomí? Nikdy nepoznaný dědeček jako ukazatel osudu ženské linie? Dalo by se toho spoustu najít v této krátké ale koncentrované próze. Navozuje melancholickou, ale přitom ne depresivní náladu. Život není nejšťastnější, ale je přesně takový, jaký má být. Víc lyrické než epické, ale bezpochyby krásné.