Ztracený přístav přehled

10.12.2024

Všechno je, jak má ve "frenchovce" být, jen se nemůžu ubránit pocitu, že něco málo chybí, nějaká ingredience, která např. z V lesích nebo Slídila dělá dokonalé čtení.

05.12.2024

(SPOILER) Tím, že je to už čtvrtá kniha série, jsem věděla, že jdu do ukrutně dlouhého příběhu (úplně vidím, jak si rvu vlasy a vytrhávám nehty - i když to v reálu nedělám :o) ). Knihám se nedá upřít čtivost a jakési zastavení v čase, přešlapování na místě, což se někdy v reálu opravdu stává, že jeden neví, jak nebo kudy dál. Ze začátku se mi líbil Kennedy jako správný mentor, který si Richieho vzal pod křídlo. Ale jak příběh postupoval, tak jsem s Dělovkou měla trochu problém, jak byl tvrdohlavý, až to nedávalo smysl. A abych se přiznala, většina postav v knize se chovala jednou tak a podruhé naprosto jinak a to mi z podstaty věci nedávalo smysl, postavy si protiřečily. Úplně jsem nemusela ten nátlak na hlavního podezřelého. Určité věci byly vysvětleny tak zvláštně a nepochopitelně. Třeba ten kutloch, psovod, to, že tam čekali ... Opravdu mi některé věci nedávaly smysl. Proč hlavní podezřelý neměl právo na právníka? A v době, kdy se ptají, jak zemřely děti, tak zkrat a najednou jsme venku z výslechovky (jako proč!). V knize byly dva takové zvraty, které mi lezly na nervy. A možná je to zvrat jeden, který s tím druhým souvisí. A tím zvratem je Dina. Totální psychopatka. A následně Richie. Pokud si dobře pamatuju na předchozí knihy, tam byl závěr alespoň dotažen opravdu do konce - čtenář znal osud všech nějakou dobu po příběhu, tady mi to dost chybělo, když jsem přetrpěla to hlemýždí tempo. Jako, autorka je opravdu šílená - 512 stran rozdělit do pouhých 19 kapitol je fakt masakr sám o sobě. A její frekventované používání ježkových vočí (v předchozí knize to neustále říkala jedna z Frankových sester), starého bracha, starého přítele, panenky skákavé ... Když čtu knihy Tany Frenchové, tak chci vědět, jak to dopadne, ale zároveň to ve mně vyvolává depresi jak z příběhu samotného, tak z postav jako takových a obecně z tak pomalého tempa, že po další knize sahám až následující rok. Bavily mne ty časové návraty do minulosti, to se mi hodně líbilo. A to zvíře mě celkem i děsilo. Ale vraha jsem si tipla hned na začátku a vyšlo to.