Zuřivý polibek přehled
Roberto Saviano
Jediné, čeho se bojí, je vlastní strach a slabost. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. A je jim jedno, jakým způsobem je získají, hlavně chtějí zbohatnout, protože chtějí rozkazovat. Italský spisovatel a novinář Roberto Saviano se vrací do neapolské čtvrti Forcella, aby po románu Piraně vyprávěl o dalších osudech chlapeckého gangu – paranzy. Ta ovládla drogová území a snaží se dál upevňovat svoji pozici. Musí proto bojovat proti ostatním gangům, a nakonec se s některými z nich spojit i proti samotné neapolské mafii, aby se z predátorů sami neproměnili v kořist. Každý ze sotva dospělých hrdinů navíc vede osobní boj. Šéf paranzy Nicolas chce pomstít svého malého bratra. Drago se snaží zbavit tíže svého rodinného příjmení a Lollipop s Briatem tajně touží po vlastním gangu. Členové paranzy přitom pocházejí ze středostavovských rodin, mají domovy, chodí do školy. Přijímají násilí jako přirozenou součást světa, z něhož není možné uniknout a kde jim nezbývá než přijmout jeho zákony a stát se jeho součástí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zuřivý polibek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)


Trošku slabší a předvídatelnější než Piraně, na které Zuřivý polibek více méně volně navazuje. Ale i tak stránky sviští, výborně to odsýpá a baví. Nejsilnější devizou je prostředí a zapamatovatelní antihrdinové, kterým čtenář fandí, ale potkat by je nechtěl. Což je tedy podobný princip, jako u Puzova Kmotra, jen tady je to celé špinavější a méně romantizované. Konec byl poměrně předvídatelný, byť se autorovi mnohokrát povedlo mě znejistit, jestli to ještě nedopadne trochu jinak...


Moje poslední kniha dočtená v roce 2022 a byl to dobrý výběr! :-)
Vracíme se opět do Neapole, kde potkáváme staré známé z autorova předchozího románu Piraně. A je to jako vrátit se mezi partu přátel, kterou člověk na chvíli opustil. Aspoň tak mi to připadalo, když jsem si četla další pokračování osudů Nicholase a jeho dětské paranzy. Musím říct, že tentokrát se mi kniha četla přeci jen o trochu lépe než již právě zmíněné Piraně. Zuřivý polibek mi připadal akčnější, nabitější událostmi, živější. A hlavní hrdinové jako by konečně dozráli, byť jsou to věkově stále mladíčci.
I tady si autorovi podařilo skvěle vykreslit mafiánské praktiky neapolských gangů. Vztahy, chod, motivaci. Tentokrát se však autor nezaměřuje na to, jak dostat paranzu do mocenského čela, ale jak se v tom mocenském čele udržet a nepřijít při tom o kejhák. A že je to teda sakra náročné. Je to dost děsivé a svým způsobem brutální čtení, když člověk pozoruje, jak dospívající hošani bez uzardění dealují drogy, chápou se zbraní, střílí, zabíjí, perou se, perou prachy a tímto svým způsobem živí své rodiny.
Získáme tu i určitý náhled do toho, jak se rodiny (se zaměřením hlavně na matky) smiřují s faktem, že jejich dítě je gangster. Myslím, že tohle té knize dodává další rozměr a podnět k zamyšlení. Co by člověk, který s válkami gangů nemá zhola nic společného, zjistil, že jeho dítě je drogový dealer a s klidem sahá po zbrani, kterou neváhá použít?
Po dočtení knihy mi vlastně bylo svým způsobem smutno. Byť mi chování a životní způsob dětské paranzy byl na hony vzdálen, vlastně mi bylo líto se s postavami rozloučit. Zvlášť k tomu, jak tahle kniha končí. Ale nebudu zacházet do detailů.
Pokud se vám líbila předchozí kniha Piraně, tak i tuhle knihu samozřejmě mohu doporučit.
Související novinky (1)
Knižní novinky (45. týden)
07.11.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zuřivý polibek v seznamech
v Přečtených | 27x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 61x |
v Chystám se číst | 24x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2008 | ![]() |
2019 | ![]() |
2013 | ![]() |
2010 | ![]() |
2010 | ![]() |
Piraně a Zuřivý polibek jsou v podstatě Savinovým prvním, česky vydaným, románovým počinem. A dobře, že tak! Nic proti jeho předchozím dílům, ale ty novinářské ládováky pro čtenáře mimo Neapol jsou často dost hutný čtení. Román mu (a mně taky) sedí o dost líp.
K dětské paranze snad dodat jen to, že příběh z knihy má reálný základ, Nicolas se ve skutečnosti jmenoval Emanuele Sibillo (ES17) a stal se po svojí smrti při přestřelce konkurenčních klanů (v roce 2015) neapolským kultem. Bylo mu dvacet. Vznikl i dokument s názvem "ES17, Dio non manderà nessuno a salvarci".