Zvířata nejsou bez citu přehled

27.12.2023

Knížka patří do rukou studentům zemědělských škol, majitelům malých farem nebo běžným konzumentům živočišných produktů, kteří chápou zvířata jako živé bytosti, a ne jako výrobky či továrny. Přesně jak napsal čtenář IHT, je psaná popularizačně, čili velkou část rozsahu (160 stránek malého formátu včetně vakátu a fotografií, ovšem překrásných) spotřebuje přátelské tlachání se čtenářem a vysvětlování notoriet. Na jednu stranu mi to přišlo škoda, na druhou stranu odbornější publikace o welfare na českém trhu existují a zoufale jsme potřebovali i něco laičtějšího s pestrobarevnou obálkou. Výzkumů, včetně těch vlastních, Per Jensen prezentuje desítky - bibliografie tu je a bez poznámkového aparátu lze žít. Byť by mě tedy zatraceně zajímalo, kdo jsou ti „někteří lidé“ tvrdící, že vědomí se v evoluci vyvinulo až s vystoupením na souš?! :D

V krátkých a bohatě členěných kapitolách se dočteme o emocích, společenských vztazích, chování a kognitivních schopnostech (zejména) krav, ovcí, prasat, slepic a ryb. Dozvíme se třeba, že prasečí rypák je bohatě osvalený a zvíře jím jako pákou zvedne přes 100 kilogramů. Nebo že prasnice v přirozeném prostředí vyryje pro selátka jámu a vystele ji mechem a rostlinami, načež si vleze dovnitř a skrytá pod zelení vrhne potomky. :) Eventuálně že slepice, stejně jako lidé, intuitivně řadí čísla od nejmenších vlevo po největší vpravo. Různá fakta o etologii a potřebách hospodářských zvířat autor srovnává s podmínkami ve (velko)chovech, kde jsou tvorové nejen aktivně mrzačeni, ale také deprivovaní nemožností uspokojit základní potřeby (např. hřadování u slepic či právě „hnízdění“ u prasnic).

Styl je citově angažovaný; jeden oddíl kapitoly o numerických schopnostech kurů končí: „I těch 7-8 miliónů kuřat, která se usmrtí pár hodin po vylíhnutí jenom proto, že náhodou zrovna nejsou slepičky, ale kohoutci, rozumí instinktivně řadě matematických souvislostí okolo sebe. Dokážou toho tolik pochopit, než skončí v plynové komoře.“ - Na druhou stranu v závěru autor vyslovuje názor, že zabíjet zvířata nějak „humánně“ není morální problém, protože si neuvědomují existenci smrti (žádným výzkumem ho samozřejmě nepodkládá). Hospodářská zvířata prý „existují proto, aby nám poskytovala jídlo“, takže bez nich by se „krajina i život v ní radikálně změnily“. (Zkusme si do jeho sylogismu dosadit jiný živočišný druh, jako to dělával třeba Aristotelés: „Otroci existují proto, aby nám poskytovali práci, takže bez nich by se krajina i život v ní dramaticky změnily.“)

Souhrnně řečeno - jsem za tohle dílko vděčná (hlavně sympaticky zainteresované překladatelce, u které mi ani tak nevadily lapsy typu prase-lichokopytník, šimpanz-opice, žralok-ryba) a doufám, že se knížka dostane alespoň k několika správným lidem. Je to potřeba, protože když jsem ji na Štědrý den vybalila a konstatovala jsem „Jé, telátko!“, odpovědí mi bylo: „Malej hamburger.“ Rozhodně hodlám poznatky z ní sdílet se svým kamarádem zakládajícím několik menších farem - a věřím, že je sama využiji v praxi, až budu mít vlastní zvěř. :)

17.05.2023

Seznámíme se s hospodářskými zvířaty z jiného pohledu. Zjistíme jak vidí, že mají city. Poznáme, co je trápí, jak dokážou v jednotlivých situacích reagovat, jaký mají zrak a sluch, co mají raději a čemu dávají přednost. Zajímavá a poučná kniha.