Zvonodrozdovo přehled
Gabriel Chevallier
Chevallierův román Zvonokosy je dnes již považován za klasiku satirické prózy: od roku 1934, kdy vyšel poprvé, se dočkal nejen mnoha nových vydání, ale také divadelních a filmových adaptací. Děj skandální kroniky malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais se točí kolem zdánlivě okrajové záležitosti - vybudování obecního pisoáru. Ovšem stavba této veřejně prospěšné instituce se stane jablkem sváru v předvolebním boji a rozeštve obyvatele Zvonokos na dva nesmiřitelné tábory: Záchodobijce a Záchodomilce. Groteskní téma posloužilo autorovi jako záminka k nepřekonatelně šťavnaté a jazykově bohaté karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádal s francouzskými společenskými poměry po první světové válce, se světem maloměstské honorace, kléru i byrokracie. Kromě svých literárních kvalit u nás košilaté a rozpustilé Zvonokosy zdomácněly také díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi českým čtenářem a autorem originálu není prostř... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zvonodrozdovo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (73)
"Jenže pozemšťané jsou tvorové podivní, když mají všechno, čeho je třeba ke štěstí-slunce, dobré víno, hezké ženy, tolik, že by mohli i rozdávat, a habaděj času na potěchu s tím vším-nedovedou se ubránit a všechno si to zkazí svými lidskými pitomostmi!"
Veselá groteska o postavičkách tvořících duši jihofrancouzského městečka v oblasti Beaujolais. Škoda jen, že díky překladu z Chevallierova románu zcela zmizela Francie, a to i díky zčeštěným jménům i geografickým názvům nahrazeným pomyslnými českými. Co naopak čtení výrazně osvěžuje je košilatost, nevázaná zábava zvonokosských obyvatel a mistrně a vtipně popsané hrátky místních mužů a žen.
"Kdyby Jarmila Macarátová nebyla bývala tak smyslná, Cadrnoha tak podnikavý, Bohdan tak nedůtklivý, Pořízek tak přelétavý a Čubíčka tak nenávistná, možná, že svět by dnes vypadal jinak..."
Příběh o banální historii okresního formátu - boji o veřejný pisoár před kostelem na francouzském venkově s konsekvencemi na celostátní politické scéně Třetí francouzské republiky obsahuje vzhledem k tématu překvapivě propracovanou charakterisitku desítek postav, jejich dobře vykreslenou motivaci a podrobný popis prostředí. Humor je dávkován poskrovnu, ale zase ve své jednodušší lascivní formě. Lýtka se zapalují, ňadra dmou a klíny vlhnou. Takové šovinistické až mysogynní narážky už dnes v literatuře člověk nenajde a ať si jsou, ale nechybí mi. Kladné postavy neexistují, každý je buď opilec, slaboch, hňup, pokrytec nebo nevěrnice, počestnost je pouze znouzectností kdysi hýřivých stařen, nebo škaredých nežádaných panen.
V kontextu voleb zaujala postava generála Flanela, naprostého blba, jehož prapředek utíral Ludvíku XIV. řiť se slovy, že Flanel je vždy hebký. Zajímavé, že jsem odkaz na Zvonokosy před volbami neslyšel, ale to je asi dobře.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zvonodrozdovo v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 589x |
ve Čtenářské výzvě | 45x |
v Doporučených | 32x |
v Knihotéce | 373x |
v Chystám se číst | 146x |
v Chci si koupit | 18x |
v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
satira humor Francie francouzská literatura humoristické romány
Autorovy další knížky
1981 | Zvonokosy |
1969 | Zvonokosy II. - Babylón |
1969 | Zvonokosy III. - Lázně |
1988 | Mlhobřehy |
1992 | Zvonokosy / Babylón / Lázně |
kongeniálny preklad do slovenčiny, za ktorým ten český stále iba pokrivkáva. za všetko stačí spomenúť starú dievku Kunikundu Fiťfiriťovú. prostě Eulálie Čubíková nemá tu šťávu.
a že sme to čítali ako pamflet na dobu, v ktorej nás nútili žiť – aspoň sme prežili a väčšina bez ujmy na zdraví:)