Zvonokosy I. přehled

29.11.2023

Prostě francouzská klasika jako R. Fallét Zelňačka..

19.05.2020

Přiznám se, že tuto knihu jsem kdysi dávno přečetl a ? Mnó nic moc. A po delší době, a to díky tomuto webu a čtením logicky odlišných komentářů mi Alef (děkuji moc Radko) zapálila světélko v šedé kůře mozkové, že Zvonokosy, byť vydány tak dávno jsou úžasným sociologickým rozborem běžného maloměsta, kde se vždy "řeší" dlouho a s mnoha kecy problém. Protože jsem ve dvou takových jihočeských městech bydlel došlo mi až teď o čem vlastně ten příběh je. Je to tristní, ale je tomu tak. Každé takové městečko, ať jde o Francii, naši zemi, nebo třeba Albánii, má ve svém středu ony obyvatele, nejen vylíčené autorem, ale díky geniálnímu překladateli panu Zaorálkovi víme přesně o koho jde. A on ty jména ještě přeloží do našeho jazyka ! (Uff-uff)
Třeba Eulalie Čubíková, popsaná skvěle v recenzi pana T.Odahy: Představujeme si cholerickou brunetu, vyschlou a jedovatou, s ošklivou pletí, s ošklivým pohledem, s baziliščím jazykem, se špatně trávícím žaludkem, a to všechno zastřeno výbojnou zbožností a pokryteckou laskavostí. Vzorný příklad zdrcující počestnosti, neboť počestnost v takovém těle je hnusná na pohled a ostatně v tomto případě měla původ spíše v pomstychtivosti a nenávisti k lidem než ve vrozené dobrotě. Zanícená žmoulatelka růženců, horlivá odříkávatelka litanií, ale také zuřivá roztrušovatelka pomluv a tajných výhrůžek. Slovem zvonokoská zmije v masce božího hovádka. V sedmadvaceti letech začala život osamělé staré panny vzadu v Mnišské uličce, ve stínu kostela. Ve dne v noci tam bděla nad městečkem a veřejně kárala jeho hanebnosti a chtíče jménem ctnosti...
Kolik osob tohoto typu jsme v životě poznali ? A nejen ona, ale každý další tam zmíněný.
Jak to přesně sedí nevím přesně, to umí jedinečně popsat další z mých oblíbených Metla .
Howgh !