A všichni mlčeli

recenze

Jmenuji se Lydia Gouardo a chci, aby se celý svět dozvěděl, jaká zrůda byl můj nevlastní otec. Od devíti let mě znásilňoval, mučil, surově trestal a oplodňoval. Naše děti pak svěřoval své stejně kruté ženě. Všichni dělali, že nic nevidí a neslyší...

Už jen úryvek této anotace mě dostal. A po přečtení knihy nemám slov. A to musím podotknout, že jsem si dala načas s psaním této recenze. A stále nevím, co pořádně k tomu napsat.

Nechápu ty zrůdy, které se chovali ke svým dětem tak, jak se chovali. Nechápu sousedy. Nechápu sociálku. Nechápu nikoho, kdo tohle mohl dopustit. Jak tomu hovadu bylo možné tohle všechno procházet 28 let? Jak může Lydia po tom všem se dokázat usmívat a žít? Jak se dokáže podívat na své děti, aniž by za nimi neviděla jeho?

Je mi smutno. Je mi smutno z toho, že tohle dokáže dělat člověk člověku. Svému blízkému. Svému dítěti. Lydia sice nebyla jeho vlastní dcera, ale měla dva sourozence, kteří byli jeho. Nic to ale nemění na tom, jakto, že to mohl dělat. Jakto, že nikdo nezakročil...

Opravdu nevím co psát. Mám jen spustu otázek, spoustu sprostých slov na jazyku.
Rozhodně však ale upozorňuji, že to není čtení pro slabé povahy...

Jmenuji se Lydia Gouardo a chci, aby se celý svět dozvěděl, jaká zrůda byl můj nevlastní otec. Od devíti let mě znásilňoval, mučil, surově trestal a oplodňoval. Naše děti pak svěřoval své stejně kruté ženě. Všichni dělali, že nic ... více

Komentáře (0)