Andělina země

recenze

Andělina země, pokračování Andělina popela, z něhož jsem byla nadšená, u nás vyšla již podruhé. Opět se jedná o autobigrafický román, ovšem tentokrát v něm autor shrnuje svůj dospělý život.

Příběh začíná v roce 1949, kdy devatenáctiletý Frankie přijíždí do Ameriky. Je chudý, obličej plný uhrů, z očí mu neustále něco teče, o zubech se snad ani nebudu zmiňovat (vše je samozřejmě důsledek otřesného dětsví). A v tomto stavu se sám protlouká novou etapou svého života, v cizí zemi, ale jestli si Frankieho pamatujete, je vám jasné, že se svému osudu nepoddá. A kdyby jen to, ten chudý chlapec z Irska se stal profesorem! Jaká byla jeho cesta k učitelské a v podstatě i spisovatelské dráze? To se dočtete právě v Andělině zemi.

Oproti první knize, v níž popisuje své strastiplné dětství, zde sledujeme jeho dospělý život v Americe plný pocitů méněcennosti, obav, nevědomostí a pádů, které však popisuje s notnou dávkou humoru a sarkasmu. V této části svého života je do jisté míry stále naivní, ale postupem času sledujeme určitou proměnu a růst Frankieho, díky němuž přichází první úspěchy.

Frank McCourt se proslavil až v 66 letech právě svými autobiografickými romány, což je velká škoda, protože má neuvěřitelný dar psát. Jeho vypravěčský styl je neuvěřitelně čtivý, a ačkoli čtete o neveselých (někdy až hrůzostrašných) věcech, neodnášíte si v sobě pachuť příběhu, nejste smutní, naopak díky autorově nadhledu a skvělému smyslu pro humor se pobavíte. A možná se i trochu inspirujete...

Musím přiznat, že mi jako vypravěč trochu chyběl malý Frankie a jeho dětsky naivní pohled na svět, ale to se nedá nic dělat, každý musí jednou vyrůst a být velký, že jo?

Pokračování knihy Andělin popel. Na podzim roku 1949 uskuteční Frank svůj největší sen a z chudého irského Limericku se vrací do Ameriky, kde se před devatenácti lety narodil. Autor ve své druhé próze, úspěšně navazující na díl... více

Komentáře (0)