Archiv, místo, kde jednou budete k nalezení i Vy

recenze

Archiv (2014) / lapetitedeny

Když člověk umře, jeho kopie zvaná Historie se uloží do příslušné sekce Archivu, který slouží právě k jejich uchovávání. Historie spí, ale občas se stane, že se některá z nich probudí a pronikne do Úžin. Úžiny jsou prostor mezi Vnějškem, tedy lidským světem, a Archivem. A právě v tu chvíli je na Správci, aby Historii vrátil zpátky do Komnaty návratů, odkud ji přesunou zpět do Archivu.

Správci jsou lidé, jejichž úkolem je vracet Historie z Úžin do Archivu. K tomu jim pomáhá jejich schopnost číst minulost, vzpomínky, které se zapsaly do předmětů. Ale nejsou jen Správci, většina z nich se snaží, aby jednoho dne byli povýšeni na Lovce, to jsou ti, kteří loví Historie, jež utekly do Vnějšku. A Lovci zase mohou být povýšeni na Knihovníka, který pracuje přímo v Archivu.

Mackenzie Bishopová je Správce už od svých dvanácti let, což je o celé čtyři roky dříve, než je minimální věk pro tuhle pozici. Jenže její děda věřil, že ona je správná volba a že to zvládne a nakonec to prosadili i před komisí, jež nové správce schvaluje.

Mackenzie se zrovna přistěhovala do nového domu. Obytného domu jménem Coronado, které dříve bývalo hotelem. Její rodiče po smrti jejího mladšího bratra, jejich syna, nevydrží ve starém domě a tak utíkají začít jinde. To ještě netuší, že pro Mackenzie to bude znamenat víc změn, než si mysleli.

Coronado oplývá tajemstvím. O jeho historii se ví jen málo a sousedka, která očividně něco ví, Mackenzie odmítá cokoliv prozradit. Navíc, když Mackenzie začne strážit úžiny Coronada, zjišťuje, že se zde objevuje ještě více Historií než v její minulé oblasti. A počty Historií se neustále zvětšují. Je jasné, že se tady děje něco divného a zvědavost byla vždycky Mackenziina slabá stránka.


„Děda vždycky říkával, že jenom hlupáci a zbabělci pohrdají strachem. Strach člověka udržuje na živu.“

Originální. Výstižněji námět popsat asi nejde. Jedná se o skvělý příběh, který rozhodně nespadá mezi ty tuctové a neustále omílané dokola. V knize se kromě přítomnosti vyskytují i vzpomínky Mackenzie na jejího dědu. Většinou souvisí s aktuální situací a tím, jak se stala Správcem.

Děj ubíhá poměrně konstantním tempem, až ke konci vyvrcholí a zrychlí. Ale není to takovéto špatné zrychlení. I když konec najednou nadejde hrozně rychle, působí to zcela přirozeně a dá se tomu věřit. Naopak by mi přišlo divné, kdyby to šlo až moc pomalu. Téměř neustále se něco děje a rozhodně se nebudete nudit.

Navíc se jedná tak trochu o raritu mezi Young Adult a New Adult knížkami, protože tady není tolik patrná a především důležitá láska mezi hlavními hrdiny. Samozřejmě, nějaké náznaky tu někde jsou, ovšem není tomu ani zdaleka věnována taková pozornost, jako tomu bývá jinde. A je to jedině dobře, protože hrdinové zkrátka mají dost jiných starostí, než aby řešili podobné věci a ani by se nehodilo, aby to řešili.

„Není to zvláštní, že o mrtvých se má mluvit jenom v dobrém? Ale každý má i své stinné stránky.“

Autorka si mě už po prvních pár stranách získala jednou věcí, díky které by pro mě ta kniha nikdy nemohla být úplně špatná – tím jak je napsaná. Autorka dokázala i prachobyčejnou situaci vykreslit tak, že působila napínavě a zkrátka jste potřebovali číst dál. A když tak působila jen obyčejná, nepodstatná událost, představte si, jak asi museli vypadat ty skutečně napínavé chvíle. Ovšem je pravda, že když někdo píše nějak jinak, tak nějak neobyčejně, spíše se najdou lidé, kterým nesedne a s tím je potřeba počítat i v případě Archivu.

Postavy byly vskutku příjemné a osobité. Byly vykresleny lidsky, se svými klady a zápory. Rozhodně nebyly dokonalé, chybovaly a porušovaly pravidla.

Asi jediné, co se mi moc nelíbí, je konec. Zastávám názor, že pokud má mít kniha pokračování měla by končit alespoň trochu otevřeně, měla by tam pokračovat věc, která ještě nebyla dořešena. Jenže Archiv končí dost uzavřeně a tak myslím, že by nejlépe bylo, kdyby autorka knihu o kousek protáhla a dovedla ji do úplného konce. Mohla potom napsat ještě nějaký spin-off či jak se jmenují tahle díla, která následují po knize, ale nevydají se jako kniha. Zkrátka bych nevydávala další knihu. Věřím sice, že další díl bude skvěle napsaný a tedy nebude úplně špatný, ale natahovat to mi přijde úplně zbytečné. Nehledě na to, že právě zbytečným natahováním knihy (a nejen knihy, platí to třeba i u seriálů a podobně) často ztrácí na kvalitě děje.

„Vědomost je síla, ale nevědomost může být požehnání.“

Jsou knihy, na které je slyšet samá chvála a knihy, které nejsou chváleny téměř vůbec, ba naopak. Archiv si stojí někde uprostřed – polovina čtenářů je nadšená a druhé se to nelíbilo, právě to je důvodem, proč jsem absolutně netušila, co od knihy očekávat. A byla jsem skutečně mile překvapena, protože se mi to jednoduše moc líbilo. Úžasný nápad je skvěle zpracovaný a já mu nemám moc co vytknout, tedy až na ten konec. I přes to knize ale dám plné hodnocení, protože myslím, že si to zaslouží.

deny-el-infian.blogspot.cz

Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie. Šestnáctiletá Mackenzie Bishop... více

Komentáře (0)