Bílá jako sníh, rudá jako krev: Život dokáže namíchat různé odstíny barev

recenze

Bílá jako sníh, rudá jako krev (2014) / JitulHa

Tahle kniha může svou obálkou a možná i dějem působit poněkud nenápadně až obyčejně, ale když se dáte do čtení, zjistíte, že jedinečná je to pravé označení. Nechala jsem se do příběhu vtáhnout a úsměv mi téměř nezmizel ze rtů. Na tomto nadšení má zřejmě podíl forma a lehkost vyprávění s jakým autor příběh podává. Také pro tento účel nemohl zvolit lepšího vypravěče než je Leo, tedy šestnáctiletý teenager, který prožívá to, co v tomto věku asi většina - nechápavost vůči rodičům, vzpouru proti škole a první velkou lásku. Svým způsobem nic zvláštního oproti knížkám podobného typu, ale jak říkám to podání je prostě skvělé. Když Leo komentuje všechno dění kolem, mluví o svém životě, nebo o svých nezřízených vlasech, nemůžete jinak a musíte se těm jeho slovním obratům smát, i když už jste třeba o nějakých pár let starší, protože ústřední hrdina vás svým humorem dostane. Jeho vyprávění vás bude držet nad vodou i tehdy, kdy nebudete mít vzhledem k ději k pláči daleko.
Dalším, co Leovo vyprávění činí tak originálním jsou bezpochyby barvy, a to jak k nim dokáže přiřadit všelijaké lidi, věci a vlastnosti. Tímto způsobem pak poznáváte nejen jeho svět, ale i jeho samotného - co mu vadí, co a koho má rád i pro co se umí nadchnout. Leo je opravdu hodně vnímavý hrdina, i když posléze zjistí, že život se někdy nedá namalovat tak, jak by mu bylo milé. Zároveň způsob, kterým zbožňuje Beatrice je kouzelný, vznešenost toho jak o ní mluví a uvažuje je neopakovatelná. Veškerá jeho budoucnost a vůbec chod světa souvisí s ní. Kdyby snad nebylo jí, Leo by neměl pro co žít.
Celé vyprávění, je vlastně jakýsi deník, na jehož stránkách tento mladý protagonista rozvíjí svůj příběh. Proto, zde nenajdete ani jinak běžné značení kapitol, pouze otáčíte a čtete Leovo vyprávění. Z jeho slov a chování se nemůžete ubránit pocitu, že příběh je souhrnem vět, v nichž si vylévá srdce jeden mladistvý chlapec. Tím chci říci, že se autorovi povedlo vžít se do svého hrdiny a příběhu to vážně prospělo.
Kniha má sice poměrně běžnou délku, ale díky tomuto typu vyprávění se čte rychleji a působí kratší než doopravdy je. Nelze tady mluvit o nějakém přehnaně napínavém ději a akcí nabitém příběhu, parketou tohoto příběhu jsou jednoduše emoce, které hlavní hrdina dává poznat. Současně úvahy o životě, o tom, jaké s námi má plány a proč zrovna tyto? A můžeme skutečně všechno změnit, i když bychom chtěli?
Vlastně je to příběh, který přečtete během chvíle, ale ještě hodnou chvíli vám zůstane v paměti.

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v ... více

Komentáře (0)