Bolesti minulosti se jen tak nevypaří

recenze

Jednou časně zrána (2016) / Jack333

Šok! Tak elektrizující a dominantní. Naprosto mě pohltil a taky uzemnil. Příběh od Virginie Bailyové mě emočně prostě dostal. Tato spisovatelka dokázala přenést na druhého každičkou emoci, které jsem bezmezně uvěřil.

Ano, znovu příběh o jedné z největších lidských krutostí – druhé světové válce – která doznívá na italské půdě, ale tentokrát očima někoho jiného. Očima přihlížející a vlastně i posléze matky Chiary, která pohlédne smrti vstříc. Ukáže se také, jak srdcervoucí je vzdát se někoho bližního, aby jej ten druhý zachránil a dal mu pro nadcházející budoucnost určitou svobodu. Pro mě opravdu náročné téma, jež bylo stvořeno s určitou grácií i nadhledem zároveň.

Kniha se dvěma rovinami, ve kterých mám ze začátku menší nepořádek, ale časem se to všechno postupně vyrovnává. Přesto všechno se nakonec raději nořím do válečného období a toho, co následuje, kdy ještě dítě roste a vzpomíná na tu, kterou již nikdy nejspíš neuvidí.

Dokázal jsem porozumět nejen dospělým, ale také i těm mladistvým, kteří se chovají tak, jak se chovají. A bohužel po právu. Psychologická propracovanost a dialogy tedy u mě na jedničku, ale s tím dějem to trochu pokulhává, a to nemluvě o závěru, který mi přijde hrozně nedotažený. Anebo to takhle stačí?

*
Není na ten vlak naproti zvědavá. Jen proto, že ho má přímo před sebou, si všimne, že se za mříží ve vagonu naproti ní něco hýbe, nějaká bledá máchající věc. Bez zvědavosti na ni zaostří a uvědomí si, že je to paže, štíhlá lidská paže, která se protahuje mezi kovovými tyčemi. Za mříží se objeví tvář mladé ženy. Ústa má otevřená, jako by volala nebo zpívala dlouhý tón, ale pokud vydává nějaký zvuk, přehlušuje ho kakofonie řinčení, syčení a rachotu vlaků.
Chiara pohlédne stranou. Na tomhle úseku chodbičky stojí i další lidé, ale pouze jeden z nich se podobně jako ona dívá ven – žena středního věku v šedém kabátě s šálou.
*

Možná by kniha mohla být o trochu delší, přidat do ní více akce a překopat ty poslední slova celého příběhu; jenže to by možná odevšad utekly ty emoce, na kterých to stojí a padá. A pro mě se tak Jednou časně z rána stává srdcovou záležitostí, protože hlavní představitelka je typickou ženou, která se tomu nelehkého životu jen tak nepoddá. Statečnost, obětavost a naděje, to si odtud odnáším pro svou další literární cestu.

Šedivé ráno roku 1943. Na římské ulici se dvě mladé ženy na okamžik střetnou pohledem. Chiara se chystá uprchnout z okupovaného města. Ta druhá, které se drží malý chlapec, musela pod namířenými zbraněmi nastoupit na korbu náklaďá... více

Komentáře (0)