Boží mlýny melou pomalu, ale jistě

recenze

„Kdo zakázal ve školství tělesné tresty, byl dement,“ říkala Hedvika, vždycky když vyplatila nějakého žáka za neslušné chování. „Bila jsem ty fracky celý život a k něčemu to bylo. Teď se jich nemůžete ani dotknout a pak jsou drzí a sprostí.“

Když se v nabídce nakladatelství MOBA mezi recenzními výtisky objevila tato původní česká detektivka, po přečtení anotace, jsem věděla, že si ji moc ráda přečtu. Nyní vím, že jsem udělala dobře. Řekla bych, že tato kniha obsahuje vše, co do dobré detektivky patří. Vraždy, únosy, napětí, pohledný vyšetřovatel, pomocníky vyšetřovatele z řad veřejnosti, nastrčené policisty, nemožnost odhalit vraha dříve než autor, zamotané případy, chybějící svědky, chybějící motivy a nakonec rozuzlení, kdy si řeknete to známé rčení o božích mlýnech.

Knihu tvoří dva příběhy, které se odehrají v odstupu jednoho roku. Oba případy jsou oddělené, ale některé postavy jsou vtaženy do obou příběhů. Řeknu vám, že v prvním příběhu si s námi autorka pohrává jako kočka s myší, vodí nás tak dlouho za nos, až nás přesvědčí, že naše prvotní intuice není ta správná, ale nakonec si řeknete, že jste svoji pravdu měli. V druhém případu budete úplně vedle, jak z propletených milostných vztahů, jak z červené knihovny, tak z toho, co vás čeká na konci. Myslíte si, že znáte toho, s kým žijete? Tahle kniha vás přesvědčí o tom, že ne vždy je vše, jak se tváří.

„Když se na to podívám z mého pohledu, vidím dva velké nezodpovědné fracky, kteří si hrají na lásku,“ řekl Adam tvrdě. „A na druhé straně vidím nešťastnou podváděnou manželku, zklamané rodiče a malou holčičku, která se tě jednoho dne zeptá, proč je s vámi táta tak málo.“

Autorka vytvořila velmi čtivou knihu. V prvním případu nás zavede do prostředí základní školy a vy budete mít pocit, jako by jste tam byli společně s učiteli i vyšetřovatelem, jako by jste slyšeli zvonění. V druhém příběhu nás autorka uvede do rodiny, kde jsou natolik zamotané vztahy a kde si s jejími členy osud nepěkně pohrál tak, že před hrozící katastrofou musí někdo zasáhnout.

Ačkoliv detektivky často nečtu, tato mě přesvědčila o tom, že dělám chybu. Není nic lepšího, než si vytvářet svoje teorie o vinících a být napnutý jako struna až do konce.

Jediné, co mě zarazilo po dočtení prvního příběhu bylo, že pochybuji o tom, že by křik oběti ve škole, kde probíhal „rodičák“, nikdo neslyšel.

„Učitelky by se měly vraždit přímo v knihovnách,“ řekl Adam. „Tím chci naznačit, že žena intelektuálka je největší omyl přírody.“

Kniha dostala příhodný název, jde v ní především o ženy a jejich ukrývaná tajemství a ne všechna vyplují na povrch. Ráda bych se vyjádřila k postavě Vilmy, atraktivní učitelky s hříšnou duší, nebyla mi vůbec sympatická tím, jak se chovala v osobním životě, a jak odsuzovala chování jiných žen, a na konci na ni čekalo překvapení.

Knihu doporučuji milovníkům českých detektivek a spíše ženám. Pojďte se zaplést do složitých lidských vztahů.

„Člověk musí mít k dispozici i kus toho štěstí nebo spíš náhody,“ filozofoval Ábel. „Stačí říct správnou informaci před správným člověkem a případ je vyřešen během pěti minut.“

Moje hodnocení je 95 %.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

Jižní Morava. Dva detektivní případy. A jeden sympatický starožitník, který rád pomáhá rozplétat kriminalistické hádanky. V prvním příběhu je zavražděna učitelka a dojde k dopadení bandy převaděčů a pašeráků obrazů. Ve druhém dějs... více

Komentáře (0)