Čarodějky

recenze

Čarodějky (2024) / EvikU.

Od autorky moje druhá přečtená kniha. Pro mě to byl opět silný příběh. Něco mezi nebem a zemí. A nejde tady jen o stará tajemství, jde mnohem o víc.

Po tragické události, kdy Debora, jedno z dvojčat málem přijde o život a skončí v nemocnici, bojuje o život a snaží se zorientovat ve svém životě, ve své minulosti. Se sestrou Táňou byly celý život jako noc a den. Co jedna milovala, druhá nenáviděla. Po čem druhá toužila, z toho měla druhá strach.

Střípky minulosti vyplouvají na povrch ze starých deníků babičky Hermíny. Dozvídáme se kus minulosti o jejich matce Elen, o tátovi Alexovi, o Máje, která je dcerou Debory.

Knihu prolíná vyprávění o kouzelnických trikách Alexe, o velké touze, nenaplněné lásce, o zraněních, které bolavá duše vytěsní z hlavy. Chalupa v lesích, kde po několik generací žijí jen ženy. Mužům se tam nedaří.

Jako kdyby chalupu a ženy někdo kdysi proklel. Kniha je rozdělená do třech částí, ale ani to nemuselo být, celou knihou se prolíná minulost i přítomnost. Druhá polovina pro mě byl silný zažitek. Není to o tom, že by tam po sobě vrhali kouzly. Je to o souznění s přírodou, o znalosti bylinek, o starých knihách, zaklínání a prolité krvi. Není radno si zahrávat. A také dávejte pozor, co si při zaklínání přejete. Určitě doporučuji.

Tak jako existuje den, existuje i noc. Jako existuje světlo, existuje i tma. Debora a Táňa jsou dvojčata, přesto jsou každá úplně jiná. Zatímco Táňa je slavná zpěvačka a svůj čas tráví na koncertech či v honosném domě na kraji ... více

Komentáře (0)