Černá Voda

Od knihy Stírací losy od Kerstin Ekmanové jsem toho příliš neočekávala. Autorku jsem neznala, pouze mě zaujala obálka, tak jsem si říkala, že ji prostě zkusím. A možná to tak bylo správně, protože teď mohu být naprosto nadšená. Autorka totiž vypráví krásný a velmi silný příběh. Hned na úvod mohu říct, že to rozhodně není žádné relaxační čtení. Naopak - místy pro mě bylo trochu náročnější, abych se jednotlivými řádky prokousala. Nedokázala jsem tuto knihu číst třeba před spaním, kdy můj mozek už pomalu vypínal. Jakmile totiž na chvilku vaše pozornost poleví, začnete se v příběhu ztrácet. A to je věčná škoda. Takže doporučuji knihu vzít do ruky s čistou hlavu a nic jiného než samotný text nevnímat. Pak si vše dokonale užijete.

Autorčin styl psaní mi připomíná českou autorku Radku Třeštíkovou. Také zde najdete delší souvětí a pochmurnou (a tak trochu temnou) atmosféru. Hlavní hrdinové mají navíc tendenci odbíhat od pointy, takže někomu se možná bude zdát dílo trochu rozvláčné - ale i přesto je napsané velmi podmanivým způsobem, prostě si vás získá. Pro mě byl styl Ekmanové ještě lepší než Třeštíkové. A vůbec jsem nečekala, že mě příběh zavede třeba až do Indie a díky němu poznám tamní atmosféru - opět dokonale popsanou. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že v knize chybí přímá řeč - respektive najdete ji tam, jenom není označena tak, jak jsem zvyklá. Ale po přečtení několika stran jsem to přestala vnímat, takže mi to nebránilo si vše užít.

Když se nad příběhem zpětně zamyslím, tak vidím, že samotná obálka na čtenáře volá, že tohle bude melancholické dílo. Dokonale se k obsahu hodí.

Opravdu je to skvostně napsaný společenský román o stáří, vztazích, tajemstvích a hlavně o lidech. Je plný filozofických a duchovních myšlenek, s lehkým zaměřením na náboženství - ale nenechte se odradit, protože tahle kniha opravdu stojí za to.

Až po dočtení jsem plně pochopila, jak výstižná jsou slova Dagense Nyhetera, která najdete na zadní straně obalu: "Román Kerstin Ekmanové je křišťálově čistý a zároveň neproniknutelný jako tmavé jezero. Pohltí každého, kdo do něj vstoupí." Nezbývá mi nic jiného, než s těmito slovy naprosto souhlasit.

Ingefrid vyráží do malé vsi jménem Černá Voda, která leží u temného jezera obklopena nekonečnými lesy. Musí zde vyřídit dědictví po matce Myrten, kterou nikdy nepoznala, neboť ji vychovávali pěstouni. Na čas přijímá místo zdejší f... více

Komentáře (0)