Představte si, že dočtete skvělou knihu a začnete číst další, která je úplně blbá. Mně se to (jako recenzentovi) občas stává a je to něco podobného, jako když... tak ne, to nemohu napsat, páč by to neznělo úplně slušně. Tak jinak (a názorněji) – možná se vám už stalo, že jste po Michaelu Connellym sáhli po Petře Dvořákové a... ne, ani to není úplně přesné. Takže naposledy a teď už úplně polopatisticky – máte ještě plnou hlavu Harryho Bosche a najednou se máte přeorientovat na nějakého primitiva, co se jmenuje např. Čeněk Grázl (nebo třeba Hynek Grábl, ono to vyjde celkem nastejno).
Jestliže jsem se o tomto individuu nevyjádřil zrovna uctivě, pak vězte, že ono samo si velmi dobře uvědomuje, jaké je trdlo: „Neumím být ani tlustej, ani hubenej. Rozpůlil jsem se vod pasu dolů i nahoru a ztratil jsem všechnu naději, že mě někdo zase dá dohromady.“ To je asi to nejchytřejší, co za celou knížku z toho Grábla vypadlo (snad si tedy dovedete představit, jakou úroveň ten Chirurg má). Ano – on je opravdu chirurg a MUDr. a nejspíš bychom s ním měli mít podle paní Dvořákové soucit, protože dříve mudroval ve stověžaté matičče a teď hnije kdesi v Dolním Pičíně. Ač jsem se snažil, nad smutným Gráblovým osudem se mi při nejlepší vůli nepodařilo uronit jedinou slzičku – takový jsem necita! A to si ten chudák prochází už tady na zemi očistcem – nejenže ho vyhodili z Prahy kvůli takové prkotině, jako je chlast na operačním sále, ale navíc žije se semetrikou, co mu dělá ze života peklo a se spratkovitými pubescenty, kteří z nepochopitelného důvodu vyrostli z jeho děcek, na jejichž výchovu kašlal, protože řezal a kuchal...
Je to fakt nevýslovné drama a strašné dilema – jako co fčíl má dělat, když sudba byla k němu tak krutá a on nyní v polovině života musí přemýšlet, jak té své ne vlastní vinou nešťastné existenci dát nějaký vyšší smysl v podobě pravidelného sexu, protože pro co jiného by měl člověk žít, že... Ta Dvořáková je fakt vymakaná spisovatelka, všechno do té své knížky dala, Grábl je přesně takový, jaký má být – jeho nitro je rozervané doslova předpisově, hluboké existenciální problémy, co furt musí řešit, jsou jako opsané z psychiatrické příručky a ani tu obligátní milenku mu autorka neodepřela. No a když se ten hňup občas zasní a napadne ho, jak by to bylo krásné, kdyby se z těch Postoloprt zase dostal do Prahy, mnohá čtenářka (je to totiž ženský román) zaslzí.
A o to přece jde, ne? Správná spisovatelka je inženýrkou lidských duší a měla by tudíž zvěstovat všem, kdo to po ní budou číst, že život není peříčko, je ale potřeba bojovat a nevzdávat se – vždyť člověk, když chce, dokáže být šťastný i v zapadlých Vejprtech, jde jen o to umět hledat a nacházet drobné každodenní radosti v nemocničních chodbách, po kterých chodí sympatické sestřičky a to by v tom byl čert, aby... No comment.
Kniha Chirurg je přesčasová, uvědoměle angažovaná literatura, co si plně zaslouží čestné označení liberálnědemokratický realismus. Je určitě dobře, že současné české spisovatelky neexperimentují s kýčovitým rusofilně-puškinovským stylem, orientují se na západní tvorbu a píšou tak, jak se má a jak si to od nich dnešní společnost žádá. Nesvadbová, Tučková, Denemarková, Hůlová a teď tedy Dvořáková, jedna lepší jak druhá (a to jsem určitě na některé zapomněl)...

---

Chirurg Petra Dvořáková

Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že ... více

---

Komentáře (6)

Přidat komentář

---