E. A. Poe v českém „hávu“ aneb druhý díl sebraných spisů slavného autora!

recenze

Jáma a kyvadlo a jiné povídky (2024) / JanH

Před lety jsem si v jednom brněnském antikvariátu zakoupil šestidílný knižní soubor s názvem E. A. Poe – Gesammelte Schriften. Jak z názvu vyplývá, jednalo se o německé vydání sebraných spisů slavného amerického autora a já jsem si tehdy říkal, zda se i u nás někdy dočkáme stejného literárního počinu. Tatáž myšlenka zřejmě napadla i lidi v nakladatelství Fobos, neboť nedávno avizovali vydání kompletního „českého“ Poa ve čtyřech svazcích. Ten první s názvem Pád domu Usherů a jiné povídky jsem recenzoval zde: https://kniznirecenzeetc.blogspot.com/2024/05/edgar-allan-poe-pad-domu-usheru-jine.html. A nyní se na pultech našich knihkupectví objevil díl druhý (Jáma a kyvadlo a jiné povídky).
Znovu tak můžeme obdivovat genialitu, kterou E. A. Poe prokazuje ve svých textech, udivujících námětovou pestrostí, pronikavým vhledem do popisovaného fenoménu a jedinečným odérem tu tajemna a přízračna, tam grotesknosti či absurdity a zas jinde tragikomičnosti a surreálna. Poe čtenáře nikdy nenudí, vždy jej neodolatelnou silou vtahuje do příběhu a nutí k maximální pozornosti, neboť jeho hutný spisovatelský styl není zrovna snadný na pochopení.
Vezměme si např. povídku Muž davu. Můžeme říct, že se v ní takříkajíc nic neděje, jde o popis banální situace – vypravěč sedí v restauraci a oknem sleduje běžný městský výjev, totiž davy lidí, proudící ulicí... Ale jak úchvatně je to podáno! Pak si všimne jedné konkrétní osoby, která jej zaujme natolik, že se za ní vydá a sleduje ji na její cestě městem. A opět! Popis toho, co vypravěči přitom táhne hlavou, je psychologické mistrovství par excellence. Poe očividně předběhl dobu, neboť takto dokázali psát až Knut Hamsun (mám nyní na mysli jeho vrcholné dílo s názvem Hlad, které má s Mužem davu leccos společného) či Franz Kafka.
Krátce bych se chtěl zastavit ještě u několika dalších povídek. V té s názvem Zlatý brouk rozehrává Poe neobyčejně komplikovaný příběh, v němž vskutku pozoruhodným způsobem prokazuje své „konspirační“ dovednosti, Vraždy v ulici Morgue zase překvapují originálním námětem a vytříbeným smyslem pro gradaci detektivní dějové linky. No a Černý kocour je hororovou klasikou, kterou si (i když ji dobře známe) rádi občas přečteme znovu...
Zmíním se ještě o ústřední povídce tohoto souboru (Jáma a kyvadlo), jejíž hrůzostrašný děj se odehrává ve španělském Toledu, konkrétně v mučírně inkvizice. Historická pravda je ovšem taková, že inkviziční soudy praktikovaly mnohem mírnější formy útrpného práva než soudy světské. A zde by mne zajímalo, zda pověst o krutosti španělské inkvizice má svůj původ právě v povídce Jáma a kyvadlo, nebo je ve skutečnosti staršího data, takže se jí Poe inspiroval, aniž by zřejmě tušil, že je v rozporu s historickými fakty...
Chci poděkovat nakladatelství Fobos za recenzní výtisk. Už teď se těším na třetí díl!

Každý má občas zlé sny. Ve tmě se k vám blíží hrozné věci, věci, které slyšíte, ale nevidíte. Pak se probudíte, ve své teplé posteli, a otočíte se, abyste zase usnuli. Ale představte si, že se probudíte na tvrdé podlaze, v temn... více

Komentáře (0)