Dcera krále močálů

recenze

Helena Pelletierová žije svůj vysněný život. Kromě milujícího manžela má dvě malé dcerky a práci, která ji naplňuje. Idylka skončí jednoho dne, kdy v rádiu uslyší o uprchlém zločinci, který na útěku zabil dva lidi. Dny plné štěstí se rázem mění v noční můru, protože uprchlý zločinec je její otec. Helena totiž téměř dvacet let skrývá obrovské tajemství. Otec unesl její dospívající matku a uvěznil ji v chatrči v bažinách na Horním poloostrově v Michiganu. Přesně v těchto místech se Helena narodila a vyrostla. Milovala svůj domov i svého otce, dokud nezjistila, jak je krutý. Teď je její otec zpět na svobodě a jediný, kdo ho může najít, je Helena, jeho dcera. Otec se však skrývá v močálech, které velmi dobře zná. Jenže zapomněl, že ve stejných místech vychoval i Helenu a ta jediná ho může dopadnout. Smrtící hra na kočku a myš může začít...

Dcera krále močálů je již čtvrtou knihou americké spisovatelky Karen Dionne, která v tomto thrilleru zúročila vlastní zkušenosti ze 70. let 20. století, kdy s rodinou několik měsíců tábořila na poloostrově poblíž Michiganu. Karen Dionne je spoluzakladatelkou internetové komunity autorů Backspace a zároveň členkou spisovatelského sdružení International Thriller Writers. V současné době žije v Detroitu. Karen Dionne tedy není žádným nováčkem na autorské scéně, přesto je Dcera krále močálů mým prvním setkáním s ní. A musím podotknout, že psát opravdu umí.

Kniha mě zaujala především tím, že se prezentovala jako podmanivý a skvělý thriller, který se čte jedním dechem. Nebudu lhát, když řeknu, že mě zaujal i samotný název a působivá obálka. Když se mi pak samotná kniha dostala do rukou, trochu jsem se obávala, jestli se bude jednat o čtení vhodné zrovna pro mě. Název ve mě evokoval spíše literaturu typu fantasy, kterou vůbec nevyhledávám, maximálně jen okrajově. Jsem ráda, že po přečtení mohu říct, že mé obavy byly liché, protože příběh, který se na stránkách odehrává, je reálný až moc a o to více i děsivý. A to já ráda.

Knihu jsem přečetla v rekordně krátkém čase. Autorka umí čtenáře vtáhnout už od prvních stránek. Velké plus je ich forma, kterou je příběh čtenáři podán. Helena jakožto hlavní postava je vykreslena velice dobře, celý příběh je vlastně o ní a ona sama jej čtenáři zprostředkovává. Další zajímavostí jsou úryvky ze stejnojmenné pohádky Hanse Christiana Andersena, které sice neuvozují každou kapitolu, ale spíše se vztahují k určitému období Helenina života.

Anotace sice láká na smrtící hru kočky s myší, tento boj však není v knize prvořadý. Helena se častěji vrací do minulosti, aby nám odhalila svou třináctou komnatu, o níž netuší ani její vlastní manžel. Kniha právě ukazuje zajímavý kontrast mezi životními obdobími Heleny, kterážto jako malá holka svého otce velmi milovala a zbožňovala, a pravda, kterou se o něm nakonec dozví, bude šokující. Naopak v dospělosti ke svému otci cítí nenávist, i když ji vzpomínky bolí, protože jako dítě s ním byla šťastná. Ale to, jak se zachoval k její matce, již jako třináctiletou dívku unesl a naprosto jí změnil život, mu odpustit jednoduše nejde.

Scény ze života v bažinách jsou syrové, realistické a mnohdy se mi při popisu některých scén dělalo špatně od žaludku, což mě samotnou překvapilo, protože jsem se vždy považovala za celkem otrlou. Ale výjev, kdy dcera s otcem uloví březí laň, jíž následně rozpárají břicho, koloucha vyjmou, podříznou a vyvrhnou, to by zamávalo s kdekým. Přesto tyto scény mají v příběhu své opodstatnění. Život v bažinách, navíc bez elektřiny daleko od civilizace, nebyl lehký, ale Helena ho milovala, protože tvořil její domov a nic jiného neznala. Po uprchnutí ze zajetí poznala, že život mimo močály je úplně odlišný, ale celkem rychle se na něj adaptovala i přes počáteční rozčarování.

Výtku mám však k neuvěřitelnosti některých scén, některým čtenářům by mohla navíc vadit i jejich drastičnost a syrovost. Rovněž nemůžu pochopit, proč Helena s matkou čekaly tak dlouho, než konečně uprchly. Možností totiž měly mnohem víc, například tehdy, když se otec na celé týdny odebral pryč a neřekl, kdy se vrátí. Další výtku mám k postavě Heleny, neboť její opakované líčení minulosti může být až únavné, stejně tak neustálé omílání toho, jak svého otce jako dítě milovala a zbožňovala, a to i přes jeho krutost, kterou projevil hned několikrát. Pokud však tyto drobnosti knize odpustíte, můžete si ji užít mnohem více.

Na závěr bych ráda knihu doporučila čtenářům, kteří chtějí zkusit něco trochu jiného, příběh, který se tak trochu vymyká dnešním thrillerům, jenž se objevují na pultech knihkupectví. Originálnost námětu je velkou výhrou a dle mého názoru kniha rozhodně za přečtení stojí.

Dcera krále močálů je napínavým psychologickým thrillerem, příběhem ženy, která musí riskovat vše, aby pronásledovala nebezpečného muže, který jí ničil minulost a nyní hrozí, že ukradne i její budoucnost. Tím mužem je naneštěstí j... více

Komentáře (0)