Dej mi pokoj by Nikola

recenze

Dej mi pokoj (2024) / obedova.pauza

"Má obvyklá sezení u psycholožky. jako vždy přemýšlí, jestli si má dát panáka na posilněnou, využít opakovaně nabízený lexaurin, nebo jestli to přežije bez větší psychické újmy."

Táňa je víc než vyčerpaná matka dvou malých dětí. Její partner by se ani zdaleka nedal označit jako “vzorný otec. Navíc dost pije a jeho pracovní morálka je hluboko pod bodem mrazu.
Josef žije s matkou. V práci se mu poměrně daří, za to osobní život nemá takřka žádný a ani po něm nijak zvlášť netouží. To Marta by se usadit chtěla. Péče o nemocnou matku ji to však zcela nedovoluje.
Dušan by se ze všeho nejvíc toužil “postavit na vlastní nohy...po nehodě, která ho upoutala na invalidní vozík se mu to již nikdy nepodaří.
A Adéla? Tak ta by chtěla mít především klid od ustavičného popichování vlastních, věčně nespokojených, rodičů. Vždyť dělá, co může, tak co by po ní ještě chtěli...

Dej mi pokoj se sondou do obyčejných domácností. Jejich obyvatelé se nám postupně představují a my tak máme možnost na chvíli s nimi sdílet jejich život a cestu, po které se zrovna ubírají. Že to není cesta vždy veselá je patrně asi jasné všem. I tak je ale potřeba mít na paměti, že žádná bouřka věčně netrvá a vzájemná komunikace je důležitá.

Za zaslání knihy děkujeme samotné autorce Petře Štarkové.

Více recenzí naleznete i na našem Instagramu: @obedova.pauza

Pro Táňu a její dvě malé děti je bývalý dětský pokoj azylem, pro jejího partnera Luise úkrytem před spravedlností, pro Josefa dobrovolným vězením. Dušan je po nehodě odkázaný na vozík a pomoc rodičů, Marta doma čeká na životní šan... více

Komentáře (0)