Dej sem tu knížku

Myslela jsem si, že o knižním trhu nemám žádné iluze. Je to koneckonců trh jako každý jiný. Někdo z těch zainteresovaných v procesu určitě knihy má rád, ale především půjde o to, jak něco prodat a udržet se nad vodou.

Nebo to teď zní až moc skepticky?

Pavone na konci svého románu děkuje krom jiného všem, kteří mu pomohli text dopsat do finální podoby a následně se o něj po všech stránkách postarat. Dodává:

Nakladatelský svět je plný nadšených, erudovaných a kreativních lidí, kteří pracují velice pilně, často za velmi malý plat, a nedostává se jim téměř žádného uznání.

To mě rozesmálo. Poté, co si přečtete jeho Nehodu, vás to rozesměje taky. Tenhle opravdu vděčný a diplomatický postřeh je v ostrém rozporu se vším, co vám předtím představil v příběhu. Knížky? Moc romantické. Určitě. Tohle je chvílemi až k zblití.

To samozřejmě není na škodu. Je to thriller. Zasazený do hodně zajímavého prostředí. Celá zápletka je za plný počet bodů. Provokativní rukopis, který na začátku neexistuje jinak než v jedné tištěné kopii. Pár vysoce postavených lidí, kteří nutně potřebují zlikvidovat jak text, tak každého, kdo jej četl. A kde je autor? Autor neznámý.

Tohle není kniha, pod kterou by se někdo chtěl podepsat.
To by byl rozsudek smrti.

Někdo na Goodreads poznamenal, že se nejdřív v bohaté spleti vypravěčských linií ztrácel a teprve později se dokázal začíst a knihu patřičně ocenit. Taky jsem v tom plavala a nedovedu si představit, že by někdo neplaval. Ale moc mi to nevadilo.

Konec mě překvapil, asi ty linie nemusely být zas až tak úzce propojené. Jako že každý se zná s každým. Ale ani to mi nevadilo.

Pavone je navíc zjevně vypsaný, situace nahazuje sebevědomě, neopakuje se, míří k jádru věci, nutné návraty do minulosti udržuje stručné a do děje je rozhazuje s rozmyslem, takže nezdržují a nenudí.

Navíc se dokáže vyhnout klišé.

Mně se možná paradoxně chvílemi líbily pasáže, kde se tomu klišé blíží.
Třeba tahle:

Jeff zamrká, ale jinak se nehýbe. Opravdu se to děje, někdo je v domě.
Setrvává ve své pozici hluboko v křesle a pouze vrhá rychlé pohledy kolem. Není si jistý, jestli je vidět zezadu, možná je tak nízko, že se ztrácí. Avšak jisté to není.
Slyší vrzání prken za sebou. A zase.
Už dlouho zadržuje dech, a tak zvolna a tiše vypouští vzduch z plic a stejně zvolna se nadechuje, přičemž se snaží být nenápadný, neviditelný.
A pak zazní tichounké cinknutí, jak na dřevěnou podlahu dopadne kousek kovu. Z kapsy mu vypadlo těsnění do kohoutku v koupelně.
Sakra.
Jen o vteřinu později cítí, jak se něco dotýká jeho spánku. Chvilku si není úplně jistý, ale vzápětí se rozplynou veškeré pochyby o tom, že je to pistole, když mužský hlas pronese: „Ani hnout.“

Podtrženo a shrnuto, doporučuji trochu trpělivosti v úvodních částech, vyplatí se to, příběh se rozjede a nechybí mu nic, co by kvalitní thriller měl mít.

„Pokud milujete nervy drásající příběhy, letos jsem žádný lepší než tenhle nečetl.“ Stephen King Na začátku byl rukopis. Anonymní příběh nazvaný Nehoda. Kdokoli si ho přečetl, okamžitě věděl, že tenhle text změní svět. Že tomu,... více

Komentáře (0)