Dokáže zničený svět obnovit Pošťák?

recenze

Pošťák (2021) / LukBook

Asi si řeknete, že když je svět zničen jadernou válkou a značná část lidstva zemřela díky strašným nemocem, pošťáka už nikdo potřebovat nebude. Přesto hraje tato profese v románu Davida Brina zásadní roli.

Kniha vyšla v originále již roku 1985 (to jsem se shodou náhod narodil). První české vydání proběhlo pod hlavičkou Iva Železného v roce 1998. To už dnes samozřejmě v knihkupectvích nekoupíte, proto se rozhodlo Naše nakladatelství, že ho vydá v novém modernějším obalu a lehce aktualizovaným překladem.

Hlavním hrdinou je Gordon Krantz, putující poničenou krajinou a předvádějící staré divadelní hry z dob normální civilizace. Jednoho dne náhodou nalezne mrtvého pošťáka, zbaví ho jeho uniformy i vaků s dopisy. A nová image pošťáka se mu bude velice brzy hodit. Zahraje si díky ní svou největší roli a pokusí se znovuobnovit zašlou slávu Spojených států Amerických.

Postapo žánr je celkově mezi čtenáři velice oblíbený. I když vlastně příliš nechápu, co nás tolik přitahuje na literatuře, v níž je svět v troskách. Asi bychom v něm žít zrovna nechtěli. Na druhou stranu v nich často najdeme i nějaké ty kladné hrdiny, kteří se snaží někoho zachránit nebo spasit rovnou celou civilizaci.

Nejinak je tomu i v tomto případě. Ústřední postava na to přitom na začátku vlastně nevypadá. Gordon Krantz je sice na danou situaci poměrně kladným jedincem, ale rozhodně to není úplný hrdina a chce si především zachránit svoji kůži. Velice brzy se však bude muset rozhodnout, jestli se vloží do dění místních vesniček nebo bude dál putovat na vlastní pěst.

Zápletka začíná být poměrně brzy dramatická, a zatímco na začátku je to především one man show, postupně se celý konflikt rozvine do daleko větších rozměrů. Objeví se cizí nájezdníci a další válka je na krku. Dočkáte se díky tomu řady šarvátek. Ostatně v této hrůzou postižené krajině jde každému především o vlastní blaho a kvůli žvanci jsou lidé schopni se zabíjet.

Atmosféra celého románu je hodně americká, ale dotýká se i mnoha dalších zásadních témat jako je třeba feminismus. Na jednu stranu se ocitnete ve velice drsné a nemilosrdné krajině, ale v určité části nechybí ani moderní technologie. Příběh působí velice nadčasově. Při představě, že byl napsán před 35 lety, jsem opravdu nadšen z toho, jakým způsobem dokáže zapůsobit i na současného čtenáře.

Některé úseky nepostrádají ani určitý druh specifického humoru. Vlastně už sama skutečnost, že v tomto brutálně zničeném světě, hraje tak zásadní roli pošťák, je docela úsměvné. Tím spíš, když si představíme některé dnešní představitele tohoto řemesla, kteří jsou často proklínaní. V tomto případě však působí především nostalgie a vzpomínaní na dávno zašlé časy.

Pošťák je opravdu zajímavým zástupcem žánru postapo. Najdete v něm hodně akce, ale i hluboké ideje nebo trochu lehčí vtipy. V některých momentech vás donutí k zamyšlení, později nechá jen volně plynout na svých vlnách. Budete se bavit a doufat, že alespoň Spojené státy se dočkají spásy. Ale je to vůbec možné v takovémto těžkém ovzduší?

Dvacet let po skončení zničující jaderné války panuje na Zemi nukleární zima a život v tomto postkatastrofickém světě je nejenom krutý, ale především krátký. Civilizace, která se sice stále může pyšnit některými vymoženostmi jako ... více

Komentáře (0)