Dokud nás smrt nerozdělí, aneb když v sobě název knihy samotné skrývá tisíce možných příběhů

recenze

Dokud nás smrt nerozdělí (2019) / Piperman

Opravdu ještě čerstvá knižní novinka, plně věnovaná horrorovému žánru místy okořeněného dalšími odvětvími fantastiky, jejíž křest proběhl teprve nedávno 16. listopadu jako součást programu HorrorConu, jehož je již třetí knižní antologií v pořadí, rozhodně stojí za pozornost!

S těmi předchozími „Ve špatný čas na špatném místě“ a „Může se to stát i vám“ dokonce tvoří otevřený, nesčetnými možnostmi oplývající příběh.

S radostí mohu oznámit, alespoň za mě, že ženský prvek absolutně převálcoval ten mužský, ač testosteronu je v knize zastoupeno nepoměrně víc. Nejspíš to bude už samotnou podstatou. Pokud žena napíše horrorový příběh, vkládá do něj něco ze své ženské esence. Něco, co mně učarovává.

Proto absolutní pětihvězdičkovou špičkou antologie, z mého pohledu, jsou Katarína Soyka se svým příspěvkem „Život věčný“ o nedosažitelné touze, Anna Šochová v „Něco mi dlužíš“ ukazuje jednu velmi netradiční rodinnou záležitost. Estrogenový hattrick uzavírá Jana Dvořáčková a její mystický pohled na možný vznik prehistorických skalních kreseb ve francouzském Lascaux v povídce „Dokud nezhasne poslední slunce“. Ani bych si netroufal říct, která z těchto tří povídek je nejlepší. Za muže s pomyslnou „bramborovou medailí“ se probojoval na špici Ivan Kučera se svým temným kriminálním příběhem „Poslední cigareta“, u něhož se dobrý konec opravdu nedá očekávat. Tyto autorky a autor mají můj plný počet bodů a obdiv.

Za nimi doslova v plném klusu následovala šestičlenná skupina přispěvatelů. Jiří Walker Procházka předvedl smrtelnou nezdravost „romantického“ vztahu mezi skladníkem a kusem zlem posednutého nábytku v „Baladě o Minervě a Františkovi“. Lenona Štiblariková pro změnu bezútěšnou beznaděj „zachraňovaného“ lidstva před sebou samým v příběhu „Vládcové věží“. „Schody“ Petra Bočka ukazují, že nezáleží na tom, jestli jsou lidské emoce dobré či špatné, pokud jsou dostatečně silné, přetrvají. „Švábi v břiše“ Romana Bílka zase poukazují, že jistá spojení nelze nikdy přetnout. „Pronásledovatelka“ Ivo Fencla si najde každého a připomene mu velmi nekompromisně jeho prohřešky. Tomáš Marton a jeho „Osudová láska“ uzavírá tuto společnost s jasným poselstvím: „Nelze vzít zpět své vědomé rozhodnutí“.

„Trojkaři“ jsou v mém hodnocení pouze dva. „Obsese“ Jakuba Kadery je opravdu kompulzivní až do svého naplnění. A „Mrtvola“ Ondřeje Kocába nás zavede do rodinného sídla i s jeho temnými tajemstvími nešetřícími nikoho ze zúčastněných.

Jelikož není žádný „dvojkař“, poslední pán na holení si ode mne vysloužil jednu hvězdu. „Slíznul“ ji Jiří Šedý. Jeho povídka „V zajetí knih“ mi nějak nesedla. Je to zvláštní u knihomola, přesto se i takové zvláštnosti dějí. Zápletka příběhu byla docela zajímavá, i když tato forma prokletí se mi do horrorového pojetí celé antologie nějak nevměstnala. Samozřejmě, pokud by se nelíbila samotnému autorovi, nenapsal by ji. Nelíbit se editorům, nezařadili by ji.

Z toho vyplývá, že co člověk, to názor a to pravda.

A neměl bych ani opomenout grafickou podobu knihy s jejími nádhernými ilustracemi. Každý příběh si zasloužil svého tvůrce či tvůrkyni ilustrace, která jej přesně vystihuje a podtrhuje.

Rozhodně si tuto knihu nenechte ujít. Už jen pro velmi dobrý výběr poutavých příběhů a její malý náklad se dá předpokládat velmi brzká nedostupnost.

„Dokud nás smrt nerozdělí“ aneb balady o nerozlučnosti. Třináct českých a slovenských undergroundových autorů udeřilo potřetí a přináší vám třináct znepokojivých příběhů z křižovatky světů a žánrů. Jejich hrdiny jsou psychopati, ... více

Komentáře (0)