Domov máme přece tam, kde přebývá naše srdce.

recenze

Jeden rok strávený v milé společnosti Hany, jejího milujícího manžela a sousedů z malé vesničky kousek od anglického Oxfordu. Jejich poklidné vody rozvíří noví sousedé a také návrat jedné staré známé z minulosti. Vše popsané s laskavým humorem.
Kniha začíná tím, že se paní Hana vrací z vánočního Česka do Anglie za svým manželem Williamem. Žijí v malé vesničce Kingston kousek od Oxfordu. Už v autě jí manžel informuje, že mají nové sousedy, kteří koupili až předražený dům. Tedy dle mínění místních. A že se díky tomu začnou dít věci, je hned jasné.
Díky Haně se seznamujeme s milými obyvateli vesničky a o humorné a někdy až dojemné situace není nouze. Dozvídáme se i o historii okolí, což se mi moc líbilo. Celý rok pozorujeme ty lidičky, kteří si vidí až do talíře, jak to bývá na takovýchto malých vískách. Jenže to není vlezlé. Je to milé, hřejivé a já z celého čtení měla tak hezký pocit.

" Domov máme přece tam, kde přebývá naše srdce. A my se do Kingstonu vrátíme hned..."

Přesně tahle slova vystihují tohle čtení. Ze stránek dýchá stará dobrá Anglie. Ten poklid, který vídáte na obrázcích nebo v dokumentech. Jelikož to není jediná autorčina kniha z tohoto prostředí, které mě okouzlilo, tak se po dalších určitě podívám. Tohle pohlazení si nenechám ujít.

Řekne-li se v Anglii o někom, že má na pikniku o jeden sendvič míň, znamená to, že je dotyčný excentrik, který to nemá v hlavě zcela v pořádku. Podobné rčení se jistě hodí na manželskou dvojici, která se přistěhuje do Kingstonu,... více

Komentáře (0)