Důvěra potřebuje čas

recenze

Růže bílá, černý les (2019) / a.k

Franka Gerberová nechce už dál žít. Válka jí vzala všechny, které tolik milovala, ona sama je na seznamu gestapa. Teď kráčí lesem s otcovým revolverem v kapse, vstříc svému konci.

Ve sněhu narazí na muže v uniformě Luftwaffe, který zde leží v bezvědomí. Podle dokumentů v kapse jde o kapitána Wernera Grafa z Berlína. Obě nohy má zpřelámané a Franka rychle odsouvá myšlenky na sebevraždu. Je přeci zdravotní sestra, její poslání je lidem pomáhat, musí se pokusit muže zachránit. Pokud ho tu nechá, zemře. Pokud na něho upozorní místní policii, smrti se také nevyhne.

Píše se rok 1943. Doba je složitá a Frančina minulost skrývá spoustu bolestných ztrát. Tím, že Franka nechá cizince u sebe, v odlehlé chatě uprostřed pohoří Černý les, v bezpečí před gestapem, projeví tak naposledy neposlušnost k režimu. Pak se bude moci definitivně odebrat za všemi, které ztratila.

Franka brzy pochybuje, zda-li je muž tím, za koho se vydává. Uvažuje, zda-li stojí za to riziko ošetřovat ho a pokusit se ho zachránit.

Kniha nabízí příběh z perspektivy obou hlavních hrdinů. Takže i z pohledu Wernera vidíme, jak on vnímá svou bezvýchodnou situaci, kdy není schopen postavit se na nohy a postarat se tak o své bezpečí. Franka mu nahání strach. Uvažuje, zda-li není gestapácká agentka, která si chce pouze získat jeho důvěru, aby jí prozradil skutečnou povahu svého tajného poslání.

Oba mladí lidé tak budou dost obtížně k sobě hledat důvěru.

Stránkami se line hmatatelná atmosféra strachu, napětí, pochybností o tom druhém. Ale také otázek o minulosti obou hlavních aktérů.

Pokud výchozí situace dvou zcela neznámých lidí ve vás rozvíří řadu emocí, tak Frančina minulost tyto dojmy ještě umocní. S Frankou se vracíme až do roku 1933, kdy ona jako šestnáctiletá snadno podlehla kouzlu nacistické ideologie. Její osobní postoje k systému však budou složitější.

Přestože kniha zachycuje předválečné a válečné období, nejde o klasický román o válce, ale o vnímání důsledků doby, chování jednotlivců, morálce a zkaženosti, odráží příkoří a obavy, strach a bezmoc. Ač se zmiňuje o konkrétních válečných meznících, vnímáte tyto okamžiky z úplně jiného úhlu, než je obvyklé. Ne ve smyslu, co se stalo, ale co to pro obyčejné lidi znamenalo.

Ukazuje postavení Franky, která je sice Němka, žije v Německu, a přesto jsou pro ni Němci nepřátelé. Armáda Spojenců, kterou by mohla považovat za přátelskou, zabíjí obyčejné německé lidi, kteří s válkou neměli a nechtěli mít nic společného. Demagogii nacistické ideologie ukazuje například její absurdní zkušenost v zaměstnání. Ošetřuje zmrzačené Němce, kteří stále věří, že stojí na správné straně, a svěřují se jí se svými plány na šťastný život v dokonalém Německu.

Román je příběhem dvou lidí, jejichž náhodné setkání zachrání život tomu druhému. Nečekejte ale žádnou válečnou romanci. Je to příběh, ve kterém oba hledají cestu k nalezení vzájemné důvěry, aby mohli čelit důležité výzvě. Kniha se moc dobře čte a vzbuzuje řadu emocí. I když je celková zápletka v podstatě jednoduchá, přináší pohled na složitost doby, kdy důvěra mohla znamenat přímou cestu na smrt a pouze silné osobnosti dokázali přispět k oslabení nepřítele.

Píše se rok 1943. V letech před Hitlerovým vzestupem k moci byl domek Gerberových plný smíchu. Ale to je minulost. Franka je nyní sama, otec i bratr jsou ztraceni ve víru války a ona sama nemá důvod žít. Pak však v lese objeví těl... více

Komentáře (0)