Everything was beautiful and nothing hurt
recenze
Jatka č. 5 (2008) / Abulafia
Kurt Vonnegut Jr. je divnej chlápek. K tomu není potřeba nic číst, stačí se podívat na jeho fotku. Jatka č. 5 tento dojem ještě umocňují. Téma bombardovávání Drážďan v něm pojímá tak osobitým způsobem, že ze začátku vůbec netušíte, jestli čtete autobiografii, sci-fi nebo autorův zápisník.
Pokud čekáte potoky krve, napínavé scény nebo hrdinský patos hollywoodských filmů, tak vás Jatka č. 5 zklamou. Pokud se však dokáže odprosit od tradičního pohledu na válku, najdete v Jatkách č. 5 čtení, které je nevšední, hluboce lidské, lehce ironické a bez patosu. Vonnegut se v něm vysmívá, a přitom to myslí smrtelně vážně.
Jatka č. 5 působí, jako by je autor skutečně toužil napsat, nicméně se mu do toho vůbec nechtělo. Vonnegut kolem drážďanské tragédie krouží jako kolem horké kaše. Jako by cítil, že vzpomínky, které prožil, musí být zhmotněny do slov a předány dalším generacím. Zároveň se však bojí vzpomínat. Tento dojem je o to silnější, že hlavním protagonistou je Bill Pilgrim, zcela fiktivní postava s povahou a životním osudem tak zvláštním, že jednoznačně spadá do škatulky sci-fi. Jako by Vonnegut mezi sebou a tím, co ve Drážďanech zažil, musel nejdřív vystavět fantastickou zeď, aby byl schopen promluvit.
I přes minimalistický děj se čtou Jatka č. 5 dobře. Jazyk knížky je jednoduchý a působí až zápisníkovým dojmem. Struktura textu je lehce chaotická, což podtrhuje dojem vzpomínek, které se bolestivě derou na povrch. Autor chvíli vzpomíná a chvíli se vzpomínání brání.
Strávila jsem kousek od Drážďan několik let své školní docházky a drážďanská tragedie v ní tvořila neustále se vracející evergreen, kterého měl velmi rychle každý plné zuby. Když jsem vzala do ruky Vonneguta, obávala jsem se, že Jatka č. 5 kvůli své "drážďanské nechuti" odhodím brzy v dál. Nestalo se tak. Vonnegut byl naopak první, kdo mě donutil sednout si k netu a vyhledat si, jak to ve Drážďanech po bombardování skutečně vypadalo, a podívat se na víc, než na ty dva věčně omílané obrázky z učebnic.
Jatka č. 5 jsou protiválečná kniha, která však postrádá otevřené moralizování. Odhaluje absurditu války až na kost, ale žaluje jen šeptem. Vonnegutovo "Everything was beautiful and nothing hurt" v člověku doznívá ještě dlouho po přečtení knihy.
PS: Dávám o hvězdičku méně, protože je to útlá knížečka a já jsem rozmazlený čtenář zvyklý na komplexní romány s propracovanou symbolikou, hlubokými postavami a osudovým poselstvím. ;)
Jatka č. 5
Kurt Vonnegut Jr.
Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v po... více
