Kladivo na modlu filosofie. Zcela zásadně správný pohled na povahu této lidské disciplíny. Už dlouho jsem, vyjma Berďajeva, nečetl tak tlustý filosofický spis tak krátce a s takovým zápalem. Je-li pro mě Berďajev otvírákem pro pochopení křesťanství a jeho stavu v současném světě, je tato Šestovova kniha pro mě zásadním způsobem jak beze strachu uchopit filosofy a filosofování.

Už bylo načase, abych se zbavil takřka posvátné úcty, kterou jsem před filosofií měl. Už bylo načase, abych se uklidnil ve své snaze celé její dějiny vstřebat a pochopit. A právě v tom mi Šestov neocenitelně pomohl.

Většina filosofie je totiž spekulativní a hlavně v zajetí zbožštění rozumu a jeho nevyhnutelných pravd. Šestov se ptá - odkud se bere moc této nevyhnutelnosti, kterou mnozí filosofové staví i nad Boha ? Ptá se na meze rozumu a tedy i na to, je-li jediná možná filosofie ta čistě rozumová. Na nesčetně příkladech dokazuje cestu filosofů ke sklonění se před nevyhnutelností, cestu na jejímž začátku stál Sókrates, jejímž hlavním zákoníkem (stvořitelem logických zákonů) byl "genius" Aristoteles a jejímiž novověkými pokračovateli byli Spinoza, Liebniz a Kant.

Oproti filosofii postavené na logicko-spekulativních řeckých základech navrhuje Šestov filosofii skutečně křesťanskou, postavenou na stvořených, zjevených pravdách. Mluví o moudrosti, která poznala Tajemství, oproti pevným, neměnným logickým pravdám. Staví se za metafyziku, ovšem za metafyziku postavenou na biblickém zjevení, nikoliv na logickém dokazování. V úžasném příkladu o sadaři, který najde náhodou poklad dokazuje, že spekulativní filosofie se vždy zabývá obvyklým, typickým, opakujícím se. Vylučuje náhodné jevy, zjevení a lidskou i Boží svévoli jako nemožnou. Šestovem navrhovaná křesťanská filosofie by měla být postavena, podobně jako u Berďajeva, na mystice. Tedy na přímém zážitku Boha, na Zjevení, na Tajemství.

Jako vyjímky, jako ty, kteří chtěli nevyhnutelnosti uniknout vidí Šestov ve starověku částečně Platóna, zejména ale Plotína, kterému se v jednu chvíli "metoda" filosofie znechutila a kterým končí helénské filosofie,ve středověku Petra Damiana, Ockhama, později Luthera. Z filosofie novověké pak ty, kteří se odvážili povalit zeď nutnosti, Nietzsche, Kierkegaard, přičemž ani jeden bohužel nedokonal svou cestu až do konce.

Kniha, která uvádí do filosofie a jejích dějin přesně tím způsobem, jak je mi blízké. Dominance čistého racionalismu založeného na dokazovaných pravdách, oproti moudrosti postavené na zážitku pravdy, na pobytu v pravdě, byla vždy tím, co mě na filosofii, na jisté části filosofie, odpuzovalo. Není náhoda, že jsem si z filosofů vybíral spíše ty iracionální, tedy ty u nichž logická pravidla rozumu nehrála zásadní a prvotní roli. Z dvacátého století bych tak do výběru dodal Bergsona, Bachelarda, Ortegu y Gasseta. A samozřejmě v první řadě Berďajeva, který je ovšem se Šestovem dobou, Ruskem i celkovým laděním více než spjat.

---

Athény a Jeruzalém Lev Šestov (p)

Co má společné antické, jakoby „profánní“ dědictví s myšlením biblickým? Tuto otázku si křesťanští myslitelé stavěli v každé době. Krajně nezařaditelný ruský myslitel-existencialista hledá odpověď ve svých upřímně hledačských exku... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---