Grace ve stínu sněhových vloček

recenze

O dívce Grace (2017) / a.k

Mít sny, které ukážou tragické události, při kterých ke všemu budete osobně přítomní, není žádná výhra. Co teprve, když se sen změní ve skutečnost a ocitnete se na místě v okamžiku, kdy se před vámi jako déjà vu odehrává smrt v přímém přenosu a stejně tomu nemůžete zabránit. Nebo ano?

Hydrolog David Winkler trpí na sny, které mu ukazují okamžiky, které v brzké budoucnosti sám zažije. Jeho sny ho ještě nikdy nezklamaly. Většinou jsou to tragédie, při kterých přijde někdo o život. Výjimkou je sen, který ukáže jeho osudové setkání se Sandy, která se stává jeho životní láskou. Sandy je vdaná, Davida také miluje. Když spolu čekají dítě, uprchne Sandy s Davidem od manžela a tím se před nimi otevírá nový spokojený život. Štěstí netrvá dlouho. Davida pronásleduje nová noční můra. Vidí, jak při povodni jeho vinou zemře jejich malá dcerka Grace. Jakmile se schyluje k povodni, David učiní životní rozhodnutí. Nechá dcerku být a uprchne, aby nebyl strůjcem její smrti. Odplouvá do mnoho tisíc kilometrů vzdáleného Karibiku, kde zůstává celých dalších pětadvacet let. Oporou a později přáteli se stává úřednice z pošty Soma s manželem kuchařem Felixem a jejich malou dcerkou Naaliyah. David na ostrově zpytuje svědomí a trápí se otázkou, zda-li jeho útěk pomohl Grace povodeň nakonec přežít.

Námět románu i vystavění příběhu je celkem triviální. I když pro mě určitě je téma samo o sobě velmi zajímavé, protože se s ním setkávám v blízké rodině na vlastní kůži.

Kniha má ale ještě druhou dimenzi a ta je nepřekonatelná. Nikdy bych nevěřila, že se dá číst se zatajeným dechem o struktuře krystalů sněhových vloček, nebo o molekulách kapek v mlžném oparu, či neopakovatelnému popisu zázraku spojení atomu vodíku a kyslíku. Nebo věděli jste třeba, kolik váží mrak? Autorovy postřehy a schopnost zachytit nepolapitelné jsou naprosto úžasné. Autorovy postavy mají duši. Románem prostupuje stísněnost Davida při mnohaletém hloubání o správnosti jeho rozhodnutí. Ale duši vdechnul autor i sněhovým krystalům.

Prostřednictvím dospělé Naaliyah se ocitáme ve světě brouků a hmyzu. Autorovo vnímání detailů a barvité postřehy o této nejrozšířenější skupině živočichů na Zemi je obdivuhodné.

Při tom všem je tato druhá poloha románu velmi nenásilně zakomponována do děje a jen tak mimochodem čteme o všech těch krásách kolem nás.

Pokud bych se měla uchýlit k porovnání s Doerrovým románem Jsou světla, která nevidíme, tak v něm byl velmi silný příběh a mistrovský styl popisu byl využitý pro slepé oči Marie-Laure. Zde nejsou žádné oči slepé. Jediným slepým si může připadat čtenář, pro kterého autor otevírá nespatřenou krásu nejmenších detailů obecně známých věcí.

Román určitě není pro rychločtenáře, kteří hledají napětí, zásadní zvraty nebo složitě větvený příběh. Knihu bych doporučila všem, kteří si umí vychutnat detaily. Mají rádi vytříbený literární styl, který umí pošimrat čtenářovu představivost. Román zaujme nadšence do entomologie, hydrologie či meteorologie. A svým ústředním námětem o prorockých snech a předtuchách samozřejmě potěší čtenáře, kteří inklinují k tomuto tak trochu paranormálnímu tématu.

David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarket... více

Komentáře (0)