Gwailou

recenze

Gwailou (2024) / EvikU.

Marie odjíždí v roce 1997 do Honkongu za prací. Zažíváme s ní tak pocity z nového prostředí, z jiného chování lidí v Číně. Je zde vidět jak má každý stát svou mentalitu a chování, zažité zvyky a “Gwailou “ cizinci přistěhované za prací se s tím musí vypořádat. Nejde jen tak o odlišnou krajinu, ale i o vypořádání se s tím, jak tam bydlí, žijou.

Marii se to celkem daří, získává podnájem malé garsonky. V práci si lidmi celkem rozumí, přesto se jí stýská po domově a po příteli Tomášovi.

Zažíváme spolu s ní různé zážitky při cestování, několikrát je její příběh dramatický, cítíme spolu s ní strach, bolest, vypětí, lásku, naději. Zajímavé bylo pozorovat rozličnosti Čechy versus Čína. Mobily např u nás jen pár lidí, v Číně téměř každý a volání všude na veřejnosti.

Líbilo se mi přátelství, které shodou okolností získala ve starém pánovi, který vaří pro bohatého podnikatele, který se s Marií seznámil první. S kuchařem tak poznáváme nová jídla, které vaří v Číně a Marie zase ukazuje recepty z Moravy. S popisem jídla se setkáváme i když navštěvuje restaurace. Mnohdy jsem se musela jejím pocitům z jídla smát.

Kniha se čte dobře a doporučila bych ji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového o jiné kultuře a sami necestují. Dozvědí se tak spoustu nových informací. Konec byl pro mě trochu překvapení.

Asie, o níž Marie vždy snila, hned neodpovídá jejím představám. Hongkonžané žijí, aby pracovali, ale nepracují, aby žili. Ocitá se sama v mraveništi neznámých lidí, odlišných zvyků a předsudků. Snaha sžít se s multikulturním prost... více

Komentáře (0)