Habitat

recenze

Na knize Habitat mě upoutala na první pohled obálka, čímž nechci říct, že anotace není zajímavá. Slibuje knihu, která bude čtivá a hlavně naznačuje, že by to místy mohla být docela sranda :). Pana autora dosud neznám a vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo dohledat jiné dílo, předpokládám, že Habitat je první z jeho prací, která spatřila světlo světa.

Hlavních hrdinů v knize je více, ale tou, která by se dala považovat za nejhlavnější, je sedmnáctiletá Tara, pozemšťanka (ne na dlouho). V úvodu knihy ji zastihneme na cestě do Prahy s rodiči, kde mají tu smůlu, že se dostanou do tradiční D1 zácpy. Odbočí tedy na objížďku a po průjezdu tajemnou mlhou se dostanou… hm… do další zácpy :), ale ne až tak úplně na Zemi. Ocitnou se na podivné, smogem zamořené planetě jménem Palurin. Toto ovšem Tara zjistí až ve chvíli, kdy je kolona přepadena bandity a ona sama se ocitne v zajetí elfů. Její rodiče jsou bůhví kde a Tara má před sebou jasný cíl – najít je a vrátit se na Zemi. Její putování ovšem nebude nic jednoduchého. Pozná až nepříjemně zblízka obě civilizace žijící na planetě Palurin – Venédy i Elfy a zaplete se do války probíhající mezi nimi už celé generace.

Tara jako hlavní hrdinka mi nejdříve nebyla vůbec sympatická. Zdála se mi neuvěřitelně neženská. Celkově se mi příběh četl lépe, když se hlavní hrdinka nesnažila být moc okatě a násilně ženou, ale prostě jen proplouvala nějakou tou dramatickou situací. To ženství jsem jí moc nevěřila, zato do akčních scén mi sedla skvěle. Říkám si, jestli by nebylo lepší, kdyby kniha měla za hlavního hrdinu a vypravěče muže, i když z pohledu Tary byly vyprávěny jen některé části. Nakonec jsem si však na ni zvykla. Přibližně někde ve třetině knihy, kdy se dostala do Habitatu, už byla daleko lépe uvěřitelná a přirozená, už jsem měla pocit, že čtu opravdu příběh sedmnáctileté holky. Líbila se mi její drzost a někdy jedovatý humor. Co se ostatních postav týká musím s radostí konstatovat, že se podařilo napsat charaktery, které jsou zajímavé svým přístupem k situacím a tím, jak si jsou za svým, někteří pravda trochu přes mrtvoly. Každý ze spoluhráčů sleduje vlastní cíle a ač se na venek může zdát jako hodný a slušný člověk/elf ukáže se, že stoprocentně dobrá duše není nikdo. Odhalit kdo je padouch a kdo si jde za čím, je ale zatraceně těžké a některá zjištění v průběhu děje, byla dost překvapivá :). V knize najdeme každého – od přidrzlých huberťáků, přes obratné politické hráče až k psychopatickým zabijákům a ano, dokonce i nějaká ta čistá duše se tu nakonec najde. A pan autor se nežinýruje zabíjet je všechny bez rozdílu :). Koneckonců, Palurin sužuje válka a ve válce nemá nikdo nic jisté.

Dílo bych rozhodně neřadila mezi YA – zapomeňte na otravné milostné troj-a-více úhelníky. Žádným podobným trápením pan autor svoji hrdinku nezatížil, protože i bez toho už měla starostí až nad hlavu. Musí si totiž dávat velký pozor, aby neprozradila, kým ve skutečnosti je, protože těch pár pozemšťanů, kteří průchodem zabloudili na Palurin, otročí toho času u Venédů. Nějaký náznak citů k jistému pánovi tu sice je, ale v takový ten obvyklý kýč se to nerozroste. Trochu mě to při čtení překvapilo, přece jen kniha byla označena jako YA a tam prostě vztahy více či méně komplikované jsou, ale bylo zajímavě osvěžující přečíst si zase jednou něco bez toho. Navíc kniha Habitat má až překvapivě hodně co nabídnout. Po pomalejším rozjezdu, který mě, přiznám se, moc nebavil, nabere děj zběsilou rychlost a nezastaví se až do konce knihy. Příběh je napěchovaný akcí a i v částech, kde po sobě zrovna nikdo ničím nestřílí se pořád něco děje. Pan autor dokáže dopřát čtenáři oddechu pomocí nenásilně vřazených vsuvek, kde se dozví něco zajímavého o historii Palurinu. O tom, kdo jsou Venédové, jak a proč začala válka s Elfy a spoustu dalších „historických“ detailů. Velice mě zaujala také propracovanost Habitatské kultury a společenského systému – jednalo se o takovou podařenou mimozemskou totalitku. Část, která se odehrávala ve městě Habitat, mě také bavila nejvíc. Způsob života lidí, jejich tradice a zvyky a dokonce i ten šílený MeSan (dámy podržte se, jedná se o menstruační sanatorium) byly prostě úžasně vymyšlené. Tohle objevování „civilizací“ mě na knihách baví a tato nebyla výjimkou.

Oproti běžným YA knihám má také Habitat kvalitně napsanou politickou zápletku, uvěřitelnou a dobře promyšlenou. Politické intriky v intrikách jiných intrik jsou tak komplikované, že jsem se v nich místy trochu ztrácela :) ale nakonec, třeba i po chvilce, si všechno sedlo a věděla jsem, co se děje a proč. Trochu mě uvádělo ve zmatek přeskakování mezi jednotlivými aktéry příběhu a taky z minulosti do současnosti, ale to mohla zapříčinit i mírná únava a nepozornost při čtení, protože knihu jsem četla převážně při cestování. Na příběh je tedy nutné se o malinko víc soustředit, aby čtenáři neunikaly detaily a podstatné informace. Nečte se tedy úplně lehce, ale přece jen velmi dobře. V některých místech, kdy jsem si už myslela, že něco nemá vůbec logiku – například, že Taře procházejí věci až moc snadno, jsem si říkala, že to pan autor moc nedomyslel, ale později se ukázalo, že to naopak domyslel skvěle a do posledního detailu.
Líbil se mi také styl psaní. Pan autor mi svým vyjadřováním sedl a místy jsem se docela nasmála. Chvilku to sice trvalo, než jsem textu (a hrdince) přišla na chuť, ale krom pomalejšího začátku a některých trochu delších politicko-vysvětlovacích scén nemám knize co vyčíst. Snad jen malinko otevřený konec. Že by se chystal další díl?

Celkově jsem tedy s knihou velmi spokojená a hodně mě překvapila. YA milovníci se mnou nejspíš souhlasit nebudou, ale milovníci fantasek by si Habitat určitě neměli nechat ujít. S panem autorem přišla do domácí fantasy scény zajímavá nová krev a jsem zvědavá, čím mě překvapí příště.

Post-apokalyptické young adult scifíčko s odvážnou 17letou holkou, která se dostala do setsakramentských problémů, na které se neměla jak připravit. Ani televizní kartářku by nenapadlo, že se Tara při triviálním stěhování Ostrava ... více

Komentáře (0)