Hravé, nikoliv suché

Když pominu nádhernou češtinu a hru se slovy, která dělá každou povídku čtivou, nejvíce mne okouzlily emoce, pocity, drobnosti i zásadní životní okamžiky, které v povídkách autorka popisuje. Mnohé jsou zapomenutelné a zasunutelné, ale díky autorce si je vybavíte třeba znovu, třeba nějaké z dětství… nebo uvidíte svůj život očima někoho jiného. A něco si uvědomíte. Něco, co tehdy nebylo důležité, ale nyní už je...

Pestré povídky, široká plejáda radosti, směšnosti, naděje i konečnosti.
A suchých konců. Ty jsou ostatně velmi zajímavé a každý čtenář pookřeje, když nakonec zjistí, o jakýchže suchých koncích tu je řeč.

Každá povídka má grády, svoji vlastní pointu, o které si ale dovolím říci, že pro každého může být i trošku jiná. A může být jiná při prvním čtení, ale i při druhé, třetím, nebo když tuhle povídkovou knihu otevřete třeba za pět let. Dokážu si představit, že s úsměvem najdu tuhle knihu v knihovně a ráda se začtu. Je jedno, že jsem ji už četla, tohle za to stojí. Jak zrají lidé, jak zraje víno, tak zrají i spodní proudy povídek. Každý v nich totiž uvidí něco jiného.

Za sebe dávám velkou jedničku s hvězdičkou.
Renata

Lenka Sobotová v souboru povídek Suchý konce s pozoruhodným smyslem pro žánr a propracovaným stylem s jasnou autorskou perspektivou navazuje na svůj knižní debut. I protagonisté těchto povídek jsou vystavováni nečekaným zkouškám, ... více

Komentáře (0)